Čís. 4404.

Nákladní automobil jest odevzdán, byly-li předány certifikát a klíče od magnetu a skřínky.
(Rozh. ze dne 25. listopadu 1924, Rv I 1644/24). Vylučovací žaloba dle §u 37 ex. ř. ohledně nákladního automobilu byla oběma nižšími soudy zamítnuta. Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a uložil odvolacímu soudu, by o odvolání dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Dovolání, opírajícímu se o dovolací důvod §u 503 čís. 4 c. ř. s., nelze upříti oprávnění. Odvolací soud má zjištěno, že v prosinci 1922 se manželé N-ovi dohodli vzhledem k nastávajícímu rozvodu manželství o úpravě svých majetkových poměrů, a že při tom Anna N-ová převzala od svého manžela nákladní automobil, jenž tehdy byl v garáži R-ově. Odevzdání a převzetí automobilu se stalo dle zjištění odvolacího soudu v ten způsob, že manžel odevzdal manželce certifikát a klíče od magnetu a skřínky, aniž by spolu šli do garáže, v níž byl automobil uschován. Dle náhledu odvolacího soudu nestalo se tímto způsobem hmotné odevzdání automobilu dle §u 426 obč. zák., a odevzdání symbolické dle §u 427 obč. zák., které dle názoru soudu druhé stolice se stalo, nestačilo ku převodu vlastnictví, poněvadž hmotné odevzdání bylo možným. Z toho učinil odvolací soud právní závěr, že Anna N-ová nenabyla vlastnictví automobilu a nemohla proto též vlastnictví toho převésti na žalobkyni. Neprávem (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Odevzdání dle §u 427 obč. zák. jest přípustno nejen, když hmotné odevzdání jest nemožným, nýbrž i tehdy, když je obtížným. Že hmotné odevzdání nákladního automobilu vážícího několik metr. centů z ruky do ruky jest věcí obtížnou, nelze vážně pochybovati. Stačilo tudíž k odevzdání automobilu předání nástroje, jímž přejímatelce bylo umožněno uvázati se ve výhradnou držbu automobilu (427 obč. zák.). Předání klíče k magnetu a skřínce a odevzdání certifikátu stačilo by tedy k odevzdání automobilu, předpokládajíc, že tím přejímatelce bylo umožněno uchopiti se výhradné jeho držby, neboť tím nastalo by vlastně za tohoto předpokladu hmotné skutečné odevzdání pouze symbolické, vždyť předáním oněch nástrojů (klíčů) nabyla by přejímatelka skutečné a výhradné fysické možnosti disposiční nad automobilem, a jest tudíž úkon, kterýž tuto moc zprostředkoval (převzetí nástrojů) nikoli symbolickým, nýbrž skutečným aktem uchopovacím (§ 312 obč. zák.) (Randa Besitz str. 438). Není totiž potřebí, by vždy věc přecházela z ručky do ručky. Zákonu je vyhověno, když věc přejde s vůlí předavatelovou převésti k ní vlastnictví — i v jeho nepřítomnosti — z jeho disposiční moci do hmotné moci nabyvatelovy, jenž má vůli vlastnictví k ní nabýti (viz Sbírka Nowak rozh. čís. 1417). Předpokládajíc, že ony klíče umožnily nabyvatelce, výhradné moci nad automobilem se uchopiti, jest případ zmíněný v §u 427 obč. zák. dán. Otázkou touto, zda odevzdání klíčů umožnilo N-ové uchopiti se výhradně držby automobilu, se však odvolací soud následkem mylného svého právního názoru nezabýval.

Citace:

č. 4404. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 675-676.