Čís. 14074.

Pro nárok okresní nemocenské pojišťovny proti pojištěnci na vrácení pojistného, jež prý pojištěnec vylákal vědomě nepravými údaji a zamlčeními důležitých okolností, nebyl přípustný pořad práva ani před novelou čís. 189/34 Sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 4. ledna 1934, R I 1566/34.)
Prvý soud zrušil řízení zahájené k žalobě okresní nemocenské pojišťovny v K. proti pojištěnci o vrácení vyplacených dávek jako zmatečné pro nepřípustnost pořadu práva a žalobu odmítl. Důvody: Podle doslovu vládního nařízení ze dne 15. června 1934 čís. 112 sb. z. a n. uveřejněného v příloze k vyhlášce ministerstva sociální péče ze dne 25. července 1934 čís. 189 sb. z. a n. může pojišťovna žádati vrácení vyplacených dávek jen za předpokladů § 135 II. O povinnosti k vrácení přijatých dávek rozhoduje pojišťovna výměrem, proti němuž lze podati žalobu, o které podle § 196 rozhoduje rozhodčí soud. Ustanovení těch není v zákoně ze dne 9. října 1924 čís. 221 sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 8. listopadu 1928 čís. 184 sb. z. a n., jehož je v souzeném případě užiti, a jest proto řešiti otázku, zda i za platnosti zákona čís. 221/24 sb. z. a n. pokud se týče zák. čís. 184/28 sb. z. a n. byl pořad práva pro vymáhání neprávem vyplacených pojistných dávek vyloučen. Otázku tu je zodpověděti kladně. Nárok pojištěnce na výplatu pojistných dávek je povahy veřejnoprávní, a lze jej vymáhati jen v řízení správním pokud se týče před rozhodčím soudem k tomu povolaným, a musí proto i rub tohoto nároku, nárok na vrácení dávek neprávem z tohoto veřejnoprávního poměru vyplacených, býti povahy veřejnoprávní. K rekursu žalující pojišťovny zrušil rekursní soud usnesení prvého soudu, a nařídil mu, by dále jednal a znovu rozhodl. Z důvodů rekursního soudu: Z ustanovení § 239 zákona ze dne 9. října 1924 čís. 221 sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 8. listopadu 1928 čís. 184 sb. z. a n., jehož je v souzeném případě použiti, vyplývá, že zákon zamýšlel rozhodování pořadem práva ve všech věcech, o nichž neměl rozhodovali podle §§ 135, 296 buď rozhodčí soud nebo podle § 239 politický úřad. Poněvadž nárok na vrácení neprávem vyplacených dávek v §§ 196 a 239 zák. čís. 221/24 a 184/28 sb. z. a n. není uveden, nýbrž způsob jeho předepsání a vymáhání je upraven teprve §§ 135, 196 v doslovu přílohy k vyhlášce ministerstva sociální péče ze dne 25. července 1934 čís. 189 sb. z. a n., jest usuzovali, že podle zákona ze dne 9. října 1924 čís. 221 sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 8. listopadu 1928 čís. 184 sb. z. a n. rozhodování o nárocích na vrácení neprávem přijatých pojistných dávek mohlo se díti jen pořadem práva.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
I nárok na vrácení toho, co bylo neprávem plněno z titulu veřejnoprávního, jest nárokem veřejnoprávním a pořad práva tedy není přípustný. O nároku tohoto druhu musí tedy býti rozhodováno tak, jak se rozhoduje o plnění z onoho titulu. O tom, že je tu povinnost vrátiti přeplacenou dávku, rozhodne příslušný nositel pojištění výměrem, který lze pokládali za výměr, jímž byla dávka odňata ve smyslu §§ 196 a 220 odst. 1 č. 3 pojišťovacího zákona čís. 221/24 sb. z. a n., takže je proti němu přípustná žaloba k rozhodčímu soudu.

Citace:

č. 14074. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 32-33.