NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 15 (1906) - Ku povolení nového exekučního prostředku základem téhož exekučního titulu není příslušným soud exekuční, nýbrž soud procesní.

Ku povolení nového exekučního prostředku základem téhož exekučního titulu není příslušným soud exekuční, nýbrž soud procesní.

Zems. soudem v B. povolena byla základem směnečního rozkazu proti manželům U. mobilární exekuce a došlo dotyčné usnesení exekučního soudu v B. dne 15. srpna 1905.
Dne 18. srpna 1905 podal vym. věřitel bezprostředně u tohoto soudu exekučního návrh na vnucenou správu pachtovních práv, ana exekuce mobilární bezvýslednou zůstala.
Soud exekuční návrhu tomu vyhověl.
Na rekurs dlužníků, popírajících příslušnost exekučního soudu ku povolení tomu, zemský soud v B. naříkané usnesení jako zmatečné zrušil.
Důvody:
V daném případě jedná se o povolení exekuce na základě směnečného platebního příkazu, vydaného zem. soudem v B. Na základě tohoto exek. titulu byla již vym. věřiteli povolena tímže soudem mobilární exekuce, která však zůstala bezvýslednou. Žádá-li nyní vym. věřitel na základě téhož ex. titulu za povolení exekuce vnucenou správou pachtovních práv, jež přísluší exekutům, jest patrno, že se tu jedná o docela nový způsob vedení exekuce novým prostředkem exekučním, při čemž ohledně příslušnosti soudu ku povolení exekuce platí všeobecná zásada §. 4. č. 1. ex. ř.; dle toho jest příslušným také ku povolení exekuce vnucenou správou pachtovních práv exekutů soud procesní. Ustanovení §. 334. ex. ř. nelze se k odůvodnění příslušnosti okr. soudu v B. dovolávati; neboť § 334. ex. ř. předpokládá, že práva exekutova, ohledně nichž se má vésti vnucená správa, byla již dle §. 331. ex. ř. zabavena. To se však v našem případě nestalo a nebyl proto ex. soud příslušným ku povolení exekuce vnucenou správou pachtovních práv exekutů. Dovolací rekurs vym. věřitele nejv. soud zamítnul, připojiv tyto
důvody:
V odpor vzaté usnesení jest správně odůvodněno.
Že právo vym. věřitele na uspokojení povolením mobilárního zabavení, jež se stalo na základě téhož ex. titulu, již jest uskutečněno (»bereits fixiert erscheint«) jeví se býti vzhledem k tomu, že podle ustanovení §. 51. ex. ř. soudy v ex. řádu nařízené jsou soudy výlučnými, nerozhodným.
(Rozh. ze dne 27. září 1905, č. 15169.) 1
J. B.

*) Že rozhodnutí toto nevyhovuje potřebě praktické, působíc průtah pro vymah. věřitele dle okolností třebas velice škodlivý, jest jasno. Leč mně nezdá se býti argumentace jeho ani dle zákona správnou. Z motivů §. 4. ex. ř. připojených jde na jevo, že zákonodárce z té příčiny vyhradil povolení exekuce soudu procesnímu, ač jináče podržel kompetenci soudu bydliště exekutova (§. 4. č. 6. ex. ř.), jelikož soud procesní nejlépe posouditi může, jsou-li v konkretním případě zákonné podmínky exekuce dány, totiž, je-li výrok právoplatným, exekuční titul zakládajícím. Rozumí se z těchto motivů zákonodárcových samo sebou, že důvod příslušnosti procesního soudu platí jen pro první povolení exekuce, při čemž pranic na tom nezáleží, jakého způsobu tato první exekuce jest, že však netoliko další kroky exekuční, nýbrž i pozdější povolování jiných způsobů exekuce spadají pod kompetenci soudu exekučního (§ 4. č. 6. ex. ř.), jakmile vym. věřitel povolení první exekuce soudem procesním soudu prokáže, což v případě tomto skutečně se stalo. Bylo by naprosto neúčelným a v případě, že jest zde nebezpečí v průtahu, dokonce snad i choulostivým, aby vymah. věřitel, jemuž soud procesní povolil již exekuci mobilární, musel se opět na týž soud obraceti o povolení vnucené správy a míti při tom ještě obavu, že soud procesní vzhledem na to, že exekuci jednou již povolil a vzhledem na ustanovení §. 334. ex. ř. žádost jeho exekučnímu soudu k vyřízení odstoupí. Vždyť připustitelnost a vhodnost navrženého exekučního prostředku posuzovati přísluší především soudu exekučnímu a vyloučil-li zákonodárce ku př. povolení ku prodeji zabavených movitostí, přikázání zabavené pohledávky a pod. z pravomoci soudu processního a výslovně přidělil je soudu exekučnímu (§§. 264. odst. 2., 303. odst. 2. ex. ř.), dal tím patrně na jevo, že chtěl co možná nejvíce koncentrovati celou proceduru exekuční v rukou soudce exekučního, což ostatně i na více místech motivů k ex. ř. projevil. Ustanoviv v §. 138. ex. ř. ku povolování řízení dražebního pro vykonatelné hypothekární pohledávky bezprostředně soud exekuční, což dle praxe platí rovněž i pro povolování vnucené správy, a v §. 387. odst. 2. ex. ř. pro povolování prozatímních opatření po právoplatném ukončení sporu rovněž nikoliv soud procesní, nýbrž soud bydliště resp. rei sitae, tím méně chtěl zákonodárce uložiti soudu procesnímu opětné povolování exekuce. Ostatně § 334. ex. ř. ustanovuje pro povolení vnucené správy práv dlužníkových přímo soud exekuční, aniž by, jak 2. stolice za to má, vyžadoval předchozí zabavení práv těch. Neboť vnucená správa práv dle §. 334. ex. ř. není (a contr. prodeje) pokračováním téže exekuce, nýbrž jest samostatným druhem exekučním, tak právě, jako vnucená správa realit ve smyslu §§. 99.—130. ex. ř., na něž se § 335. ex. ř. odvolává. Vnucená správa nežádá předchozího zájmu nebo podobného prostředku. (Srv. rozh. nejv. soudu ze dne 11. března 1898 č. 6661, Právník str. 343. z r. 1898 a ze dne 6. října 1899 č. 14669, Právník str. 244. z r. 1900.) Pro exekuci na práva k nemovitostem neplatí § 331. ex. ř., jak to v něm i výslovně stojí; § 331 ve spojení s §. 332. ex. ř. směřuje přece na prodej, nemůže tudíž již proto býti normou pro vnucenou správu. § 99. ex. ř. platí zajisté nejen oproti vlastníku nemovitosti, nýbrž i oproti nájemci a § ten výslovně kompetenci soudu exekučního ku povolování vnucené správy stanoví. Též § 51. ex. ř., na nějž se lakonické důvody rozhodnutí nejv. soudu odvolávají, a kterýž vlastně vylučuje toliko forum prorogationis, kompetenci soudu exekučního ku povolení vnucené správy práv pachtovních nikterak není na závadu, jelikož, jak ukázáno, v §§. 99. a 334. ex. ř. pro povolení vnucené správy zákonodárce kompetenci soudu exekučního výslovně ustanovil. Pozn. zas.

Citace:

Ku povolení nového exekučního prostředku základem téhož exekučního titulu není příslušným soud exekuční, nýbrž soud procesní.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1906, svazek/ročník 15, číslo/sešit 1, s. 54-56.