NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3806.

Policejní právo trestní: Skutková podstata přestupku podle § 12, lit. c) cís. nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z. (urážlivý způsob psaní v podání k úřadu) nevyžaduje, aby podání obsahovalo urážku na cti ve smyslu ob. zák. trest.
(Nález ze dne 24. června 1924 č. 11 389).
Prejudikatura: Boh. 1249 adm.
Věc: R. Sch. ve V. (adv. Dr. Kar. Schreitter z Prahy) proti zemské správě politické v Brně o přestupek dle § 12, lit. c) cís. nař. z r. 1854
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání st-lky z trestního výměru osp-é v M. ze 17. února 1922, kterým st-lka uznána byla vinnou přestupkem § 12 c) cís. nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z., jehož se dopustila urážlivým způsobem psaní v podání ze 4. října 1921 řízeném na osp-ou v Z., začež byla dle § 11 cit. nař. odsouzena k pokutě 200 Kč.
Stížnost vytýkající rozhodnutí tomu vadnost a nesprávné použití zákona nss neshledal důvodnou.
Dle § 12 c) cit. nař. propadá ten, kdo v podání jím samým neb k jeho příkazu někým jiným sepsaném na úřad používá způsobu psaní úřad urážejícího, trestu v § 11 cit. nař. stanovenému a potrestání takového jednání přikazuje § 14, lit. c) do kompetence politických úřadů.
Namítá-li stížnost, že »urážlivý způsob psaní« může tu býti jen tehdy, obsahuje-li skutkovou podstatu urážky na cti dle všeob. trest. zák. a pak že jeho stíhání spadá do příslušnosti řádných soudů trestních, tu přehlíží, že § 12, lit. c) přikazuje především stranám, aby zachovaly k úřadům úctu; hrozí-li v odst. c) trestem za urážlivý způsob psaní, ne- lze tomu rozuměti jinak, nežli že urážlivým shledává takový způsob psaní, kterým se porušuje úcta k úřadům. Není tudíž pro přestupek dle § 12, lit. c) zapotřebí, aby podání obsahovalo urážky na cti ve smyslu obec. zák. trest. Protože pak § 14, jak již řečeno, určuje kompetenci politických úřadů a to bez výjimky, zdali snad v obsahu podání není obsažen čin těžší, jehož stíhání jest vyhrazeno soudům, a § 11 dovoluje potrestání tam uvedených činů beze zřetele na jich stihatelnost soudní, není o tom pochyby, že v daném případě nepřekročil úřad svoji kompetenci.
Ve věci samé není sporné, že st-lka mimo podaný rekurs a vedle něho, ve zvláštním podání označila rozhodnutí úřadu za neuvěřitelné a za násilí, proti kterému jest bezmocnou, dále tam vytkla, že se výrok úřadu rouhá všemu právu a vší demokracii a s nejostřejším protestem si zakázala co nejrozhodněji jakoukoliv změnu ve sčítacím archu.
V tom shledal žal. úřad urážlivý způsob psaní, což stížnost naříká jako nezákonné.
Po názoru nss-u spočívá v těchto výrazech při nejmenším projev neúcty k úřadu, který jest za všech okolností pro úřad urážlivý a neshledal proto soud výtku nezákonnosti v tomto směru důvodnou.
Proti další výtce stížnosti, že u st-lky nebyl animus injuriandi, poukazuje soud na svůj nál. Boh. 1249 adm., ve kterém vyslovil a podrobně odůvodnil názor, že ke skutkové podstatě přestupku dle § 12 c) cís. pat. z roku 1854 č. 96 ř. z. nevyžaduje se zlého úmyslu. Bývalo by tedy zbytečné, aby žal. úřad vyšetřoval okolnosti, které by nedostatku zlého úmyslu na straně st-lky nasvědčovaly, a výtka neúplnosti řízení v tom směru vznesená nebyla proto shledána důvodnou. — — —

Citace:

č. 3806. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 200-201.