Čís. 10778.
Účinky úspěšného odporu (§§ 232, 233 ex. ř.) neomezují se jen na věřitele, kteří vznesli odpor, nýbrž úspěšný odpor přichází k dobru všem na rozvrhu súčastněným, i těm, kdož nepodali odpor. Přikázání celé pohledávky z nejvyššího podání za prodanou nemovitost nevadí, že vymáhající věřitel vedl pro tutéž pohledávku exekuci na movitosti a že by snad v této exekuci došel částečného uspokojení. Předpisu § 222 ex. ř. nelze tu použiti.
(Rozh. ze dne 15. května 1931, R I 198/31.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost přikázal soud prvé stolice spořitelně v L. na její zajištěnou pohledávku 65 000 Kč jen 26 654 Kč, ježto spořitelna v L. vyplatila na zajištěnou pohledávku jen 23 000 Kč, jež vzrostly na přikázaný peníz; Jindřichu W-ovi na zajištěnou pohledávku 20 939 Kč přikázal jen 17 606 Kč, ježto co do zbytku 3 333 Kč došel uspokojení exekucí na movitosti. Rekursní soud nevyhověl rekursu spořitelny v L., rekursu Jindřicha W-a vyhověl a přikázal mu i zbytek 3 333 Kč.
Nejvyšší soud nevyhověl ani dovolacímu rekursu spořitelny v L., ani dovolacímu rekursu vymáhajícího věřitele.
Důvody:
Spořitelna v L. vyplatila, jak sama v přihlášce k rozvrhovému roku uvedla, na pohledávku na prodané nemovitosti ve výši 65 000 Kč zajištěnou jen 23 000 Kč, kterážto částka s úroky a s dalším příslušenstvím vzrostla na 26 654 Kč. Byla tedy její zajištěná pohledávka po právu jen touto částkou a nižší soudy nepochybily, přikázavše spořitelně z nejvyššího podání jen řečenou částku. Případně dovodily již nižší soudy, že poukaz dovolací rekurentky na možnost, že bude nucena na pohledávku na prodané nemovitosti zajištěnou ještě další částky vyplatiti, neopodstatňuje požadavek dovolací rekurentky na přikázání pohledávky v celé zajištěné výši, a dodává se k dotyčným důvodům nižších soudů, ještě tolik, že nejde o pohledávku z poskytnutého úvěru nebo z převzaté záruky (§ 224 ex. ř.) a že přikázání ještě nevyčerpané částky na pohledávku nemá proto, co se týče pohledávky dovolací rekurentky, místa. Jest mylný názor uplatňovaný dovolací rekurentkou, že částky, převyšující jí přiznaný peníz 26 654 Kč, mělo býti použito jen k uspokojení oněch zadnějších věřitelů, kteří proti jejímu plnému uspokojení vznesli odpor. Jak plyne z §§ 232 druhý odstavec a 233 ex. ř., neomezují se účinky odporu s výsledkem se setkavšího a jsoucnosti pohledávky, jak tomu jest v projednávaném případě, se týkajícího, jen na věřitele, kteří vznesli odpor, nýbrž přichází úspěšný odpor k dobru všem na rozvrhu súčastněným, i těm, kteří odpor nepodali. Vytýká tudíž spořitelna v L., že jí kromě 26 654 Kč nebyla přiznána alespoň částka zbývající z její zajištěné pohledávky po srážce pohledávek věřitelů, kteří odpor vznesli, neprávem. Dovolací rekurs spořitelny v L. není podle toho odůvodněn.
Pokud jde o dovolací rekurs vymáhajícího věřitele, v němž odporováno je tomu, že rekursní soud přiznal Jindřichu W-ovi na jeho pohledávku ještě další částku 3 333 Kč, jest stanovisko tohoto dovolacího rekurenta, že uvedená částka jmenovanému věřiteli z prodané nemovitosti nepříslušela, protože ji dostane v exekuci současně vedené na movitosti, neopodstatněné. Podle zásady vyslovené v § 15 knih. zák. má zástavní věřitel na vůli žádati uspokojení z kterékoli mu dané zástavy. Nebránila proto přikázání celé pohledávky Jindřicha W-a z nejvyššího podání za prodanou nemovitost okolnost, že vedl pro tutéž pohledávku exekuci na movitosti a že by v exekuci té došel po případě částečného uspokojení. Pro použití ustanovení § 222 ex. ř. nebylo místa, neboť scházejí pro ně předpoklady v uvedeném § vytknuté, zejména nešlo o společné zavazené nemovitosti a vytýká vymáhající věřitel ve svém dovolacím rekursu neprávem, že nebylo použito řečeného ustanovení.