NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 1026.

Předražovaní (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.). Kupitel předmětu potřeby nemůže se státi spoluvmníkem na prodatelově předražovaní.
(Rozh. ze dne 30. listopadu 1922, Kr I 1144/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Hradci Králové ze dne 5. září 1921, jimiž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 5 tr. zák. a § 7, odstavec třetí, lich. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Ustanovení § 7 lich. zák. nevylučuje ovšem spoluviny ve smyslu § 5 tr. zák., avšak spoluvinníkem může se stati jen ten, kdo je na téže straně jako ten, kdo žádá nebo si dává poskytovati zřejmě přemrštěnou cenu. nikoli však ten, na němž se cena požaduje, nebo kdo ji poskytuje. Ke skutkové povaze předražování podle § 7 zákona lichevního stačí již, že se požaduje zřejmě přemrštěná cena, pokud se týče, že si ji někdo dává poskytnouti za podmínek, v tomto paragrafu uvedených, a není třeba v onom případě, by skutečně k uzavření obchodu došlo nebo by vůbec koupěchtivým nějaká nabídka byla učiněna; stačí i označení zřejmě přemrštěné ceny předmětu potřeby na místě veřejně koupěchtivým přístupném. Pokud v druhém případě předražování předpokládá se nabídka se strany kupujícího, jest tato nabídka trestněprávně lhostejná, neboť ustanovení § 7 lich. zákona shledává skutkovou podstatu v jednostranném jednání zcizite1e a jest tudíž počínání si kupujícího, k jehož ochraně § 7 lich. zák. čelí, pro tuto skutkovou podstatu zcela nerozhodné. Kupující může se stati trestným jenom potud, pokud se sám prohřešuje proti ustanovením lichevního zákona. kupujícího se týkajícím (§ 9 lich .zák.). Nejenom tedy proto, že v okamžiku, kdy obžalovaný W. učinil nabídku 650 K za 1 q pšenice a obžalovaný Š. ji přijal, byl trestný čin obžalovaného Š-a již dokonán, nýbrž i proto, že jako kupující nemohl se vůbec spoluviny na předražování prodavače dopustiti, nelze spatřovati v jeho nabídce skutkovou podstatu spoluviny na přečinu předražování Václava Š-a. Již se stanoviska důvodu zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř. bylo proto zmateční stížnosti obžalovaného W-a vyhověti a rozsudek ve výroku o vině zrušiti jako zmatečný, aniž bylo třeba se zabývali dále uplatňovaným důvodem zmatečnosti čís. 5 § 281 tr. ř. Leč obžalovaný Arnošt W. neměl býti beze všeho sproštěn z obžaloby, poněvadž skutkový děj, již v obžalovacím spise obsažený, dlužno posouditi se všech stanovisek právních, na něj se hodících, a nikoliv jen v rámci právního názoru, v obžalobě projeveného (§ 262 tr. ř.). Tu pak nelze beze všeho dalšího vyloučiti objektivní skutkovou podstatu přečinu pletich podle § 11 čís. 4 zákona o válečné lichvě. Podle rozsudku nalézacího soudu byl trestný čin spáchán po žních roku 1920, ve kteréžto době náležela pšenice k předmětům potřeby, státem zabaveným a obhospodařovaným, ať již se zabavení opíralo o nařízení vlády republiky Československé čís. 354 sb. z. a nař. z roku 1919, či o nařízení ze dne 11. června 1920, čís. 390 sb. z. a n. Pokud však státní správa uznala za nutno, v zájmu spotřebitelstva předepsati pro obchodování pšenicí určitou cestu a mimo to, jak ze zjištění nalézacího soudu vyplývá, i určitou cenu (190 K za 1 q), dálo se veškeré obchodování s tímto předmětem potřeby mimo tyto předepsané cesty způsobem podloudným a spadá pod pojem pletich podle § 11 čís. 4 zákona o vál. lichvě, jakmile jest způsobilé, by zvýšilo cenu předmětu potřeby, s nímž se obchoduje. Ze zjištění nalézacího soudu, jež zůstalo nedotčeno, vyplývá, že obžalovaný Arnošt W. se staral o odbyt obilí obžalovaného Václava Š-a a o jeho odvežení na místo určení. Tímto způsobem pomáhal při obchodování pšenicí, které však bylo zakázáno, a nelze proto vyloučiti, že se pouštěl do pletich, bez ohledu na to, zda měl při tom sám nějaký zisk čili nic, uváží-li se dále, že v tomto případě byla pšenice prodána za zřejmě přemrštěnou cenu, a že proto objektivně byla dána způsobilost, by zvýšena byla její cena. Leč nalézací soud nezabýval se jednáním obžalovaného W-a s tohoto stanoviska a neučinil ani po objektivní ani po subjektivní stránce náležitých zjištění.

Citace:

č. 14827. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 976-977.