Č. 8191.

Učitelstvo: Tříletá služební doba učitelská, která je podle § 3 odst. 4 mor. zák. z 15. července 1914 č. 48 z. z. zapotřebí k jmenování definitivním učitelem ad personam, musí býti skutečně odsloužena, stačí však, je-li odsloužena čítajíc ode dne fiktivního vykonání zkoušky způsobilosti podle § 7 zák. č. 470/19.
(Nález ze dne 19. října 1929 č. 18 571.)
Prejudikatura: Boh. A 8033/29.
Věc: Eduard K. ve V. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o jmenování definitivním učitelem ad personam.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l složil 14. července 1913 zkoušku učitelské dospělosti a byl 21. listopadu 1914 jako substitut na škole v B. v Dol. Rakousích ustanoven ve veř. službě školní; 21. června 1915 nastoupil voj. službu, ve které (pokud se týče ve vál. zajetí) byl do 20. září 1920; proto složil zkoušku způsobilosti teprve 27. dubna 1922, vysvědčení o ní bylo mu však podle § 7 zák. 470/19 datováno zpět na duben 1917; ve školní službě na Mor. působí jako zatímní učitel od 19. října 1921; výnosem zšr-y mor. ze 4. září 1922 byl jmenován definitivním bez určeni služ. místa od 1. listopadu 1921.
Podáním ze 2. prosince 1926 zažádal st-l za jmenování definitivním učitelem podle § 3 bodu 4. mor. zák. z 15. července 1914 č. 48 z. z. uváděje, že je od 1. září 1923 ustanoven na obecné škole ve V., tedy více než tři roky od platnosti vysvědčení způsobilosti na volném místě. Zšr mor. vyslovila výnosem z 22. února 1927, že st-l složil zkoušku způsobilosti 27. dubna 1922 a působí od té doby nepřetržitě na obecných školách, není však u něho podmínky § 3 odst. 4 zák. č. 48 z. z. mor. z r. 1914, totiž tříleté nepřetržité působení na obecné škole po nabytí učitelské způsobilosti potud, že dne 1. dubna 1925 zmíněné tříleté lhůty ještě neukončil. Proto nelze jeho žádosti, aby byl ustanoven def. učitelem ad personam na obecné škole, vyhověti vzhledem k § 6 bodu 1. zák. č. 286/24, kteréžto ustanovení dosud platí.
Proti tomuto rozhodnutí podal st-l odvolání, v němž se dovolával toho, že jeho vysvědčení učitelské způsobilosti bylo datováno zpět na duben 1917, nabylo tedy podle § 7 zák. 470/19 téhož právního významu, jakoby bylo vydáno v dubnu 1917; proto dokončil tedy st-l třletou dobu podle § 3 zák. č. 48 z. z. mor. z r. 1914 ideelně již v dubnu 1920. — Odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů rozhodnuti zšr-y, k vývodům rekursu, opírajícím st-lův nárok o § 7 zák. č. 470/19 min. podotklo: Byla-li připojena podle § 7 zák. č. 470/19 na vysvědčení způsobilosti doložka, že vysvědčení má po stránce právní platnost od terminu v zákoně určeného, započítává se sice učiteli, vyhoví-li, nastoupiv školní službu, příslušným zákonným podmínkám, do služ. postupu veškerá doba od 1. dne měsíce následujícího po složení zkoušky dospělosti učitelské — složení zkoušky způsobilosti samo o sobě nemělo by vůbec významu pro právní otázku na sporu jsoucí — nelze však z toho dovoditi, že by se tím posunoval termín skutečného nastoupení služby do doby dřívější a že by tak byl dán předpoklad pro započtení ideálně počítané doby — v daném případu doby ode dne zpětného datování vysvědčení učitelské způsobilosti, do tříletí, předepsaného pro jmenování ad personam podle § 3 odst. 4 zák. č. 48/1914. Pro názor, že ideálně počítaná doba nemůže přijití v daném případě v úvahu, mluví i okolnost, že výjimečný předpis cit. § 7 o započtení veškeré doby do postupu jakožto důsledku vysloveného zpětného datování vysvědčení způsobilosti po stránce právní, musí býti vzhledem ke své povaze vykládán restriktivně a nemůže býti rozšiřován na jmenování def. ad personam, jakož i okolnost další, že cit. zák. č. 48/1914 ideálně počítané doby nemohl míti vůbec na zřeteli.
Proti tomuto rozhodnutí je podána stížnost, o níž nss takto uvážil:
Podle § 3 odst. 4 mor. zák. z 26. prosince 1904 č. 1 z. z. z r. 1905 ve znění zák. z 15. července 1914 č. 48 z. z. »učitelé, kteří za 3 léta po složení zkoušky učitelské způsobilosti nedosáhli definitivního místa učitelského a vykazují přiměřenou službu, ustanovují se bez újmy stávajících presentačních práv definitivně ad personam na té škole, na které působili při uplynutí hořejší doby«.
Paragraf 7 věta 1. zák. č. 470/19 stanoví, že »odchovancům učitelských ústavů a výpomocným ničitelům, kteří vykonali zkoušku dospělosti, ale nemohli pro voj. povinnost zkoušku způsobilosti do dvou let vykonati, jest na vysvědčení způsobilosti připojiti doložku osvědčující, že vysvědčení má po stránce právní takovou platnost, jako kdyby bylo vydáno v nejbližším zkušebním období po uplynutí dvou let od zkoušky dospělostí«.
Z tohoto ustanovení nelze však vyvozovati, jakoby také tříletá doba ve smyslu § 3 mor. zák. č. 48/1914 měla býti počítána hned od fiktivního termínu zkoušky způsobilosti bez ohledu na to, zda a od kdy učitel službu skutečně koná. Naopak vyžaduje § 3 mor. zák. č. 48/1914 — jak nss vyslovil již v nál. Boh. A 8033/29 — skutečný výkon tří roků služby učitelské. Že tomu tak, pivně jednak z německého textu zákona č. 48/1914 (»im Zeitpunkte des vollendeten dritten Dienstjabres«), jednak a hlavně z úvahy, že by při opačném stanovisku učitel musil po případě podle § 3 zák. č. 48/1914 býti jmenován definitivním ad personam na určité škole od termínu, v němž třebas vůbec ještě anebo aspoň na příslušné škole službu nekonal.
Naopak není však také třeba, aby tříletá faktická služba byla absolvována po skutečném složení zkoušky způsobilosti, nýbrž stačí, když — právě vzhledem k ustanovení § 7 věty prvé zák. č. 470/19 — ona tři léta služby byla vykonána od data fiktivního složení zkoušky té, bylo-li vysvědčení o ní podle § 7 zák. č. 470/19 datováno zpět.
Na tom nemůže nic měnit i poukaz nař. rozhodnutí na výjimečnou povahu předpisu § 7 zák. č. 470/19 ani na to, že zák. č. 48/14 z. z. mor. nemohl míti na zřeteli ideálně počítanou dobu; neboť jednak zní předpis § 7 věty prvé, že »vysvědčení (zpět datované) má po stránce právní takovou platnost jako kdyby bylo vydáno v nejbližším zkušebním období po uplynutí dvou let od zkoušky dospělosti« zcela všeobecně a bez omezení a nelze tudíž přes jeho výjimečnou povahu do něho vkládali omezení, která v něm obsažena nejsou, jednak nemůže ovšem zákonodárce, vydávaje určitý předpis nikdy předvídati, jaký bude budoucí vývoj právní a jaké budou v budoucnosti důsledky předpisu toho.
St-l složil zkoušku způsobilosti sice až v dubnu 1922, avšak vysvědčení o ni bylo mu datováno zpět na duben 1917; podmínky nároku na jmenování def. učitelem ad personam podle § 3 cit. mor. zák. jsou tedy u st-le splněny dnem, kdy dokončil po datu fiktivního složení zkoušky způsobilosti (tedy čítaje od 27. dubna 1917) tři roky faktické služby učitelské a jest tedy zkoumati, zda a kdy tento termín u st-le nastal.
Po té stránce nemá významu st-lova služba, kterou konal v době od 21. listopadu 1914 do nastoupení voj. služby (21. června 1915) na obecné škole v B. v Dol. Rakousích. Dovolává se tu stížnost bezdůvodně předpisu §§ 5 a 6 mor. zák. z 12. března 1890 č. 53 z. z. a to již proto, poněvadž ona služba jakožto služba konaná mimo Moravu, není sama o sobě započítátelna pro službu učitelskou na Moravě (srovn. a contr. § 4 odst. 5 zák. par. č. 274/19, dále § 5 odst. poslední mor. zák. č. 48/1914). Proto nelze ani po té stránce s hlediska cit. ustanovení §§ 5 a 6 zák. č. 53/1890 z. z. mor. přihlížeti k době st-lovy voj. služby válečné (resp. k době vál. zajetí).
Naopak lze přihlížeti jenom ke skutečné služ. době st-lově odbyté na Moravě; tu pak jde z vylíčeného stavu věci, že st-l působí na Moravě jako (zatímní) učitel od 19. října 1921; poněvadž celá jeho služ. doba po tomto dnu je vykonána po fiktivním složení zkoušky způsobilosti (v dubnu 1917), nutno tříletou dobu § 3 mor. zák. č. 48/1914 z. z. čítati od 19. října 1921 a uplynulo tedy ono tříletí 18. října 1924, tedy ještě před vydáním zák. č. 286/24 a před termínem uvedeným v § 6 odstavci 1 zák. č. 286/24, jehož se min., — berouc za své důvody zšr-y — dovolává, totiž před 1. dubnem 1925; nemá proto derogační předpis § 6 odst. 1 zák. č. 286/24 pro případ st-lův významu.
St-l nabyl tedy vzhledem k předpisu § 7 věty prvé zákona č. 470/19 nároku na jmenování def. učitelem ad personam podle § 3 mor. zák. č. 48/14 z. z. (sice nikoliv, jak stížnost míní, již od 1. ledna 1919, ani jak odvolání st-lovo tvrdilo, od dubna 1920, avšak přece již) od 18. října 1924 a to na škole ve V., na které v onom termínu nesporně působil, a je opačné stanovisko min-a nezákonné.

Citace:

č. 8191. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 296-298.