Č. 9964.

Zaměstnanci veřejní: I členové uniformované stráže bezpečnosti mají za splnění stanovených podmínek nárok na diety z důvodu vedení dvojí domácnosti podle zásad pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slov. z 27. července 1920.
(Nález ze dne 16. června 1932 č. 9840.)
Věc: Štěpán S. v K. proti ministerstvu vnitra o diety z důvodu vedení dvojí domácnosti.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l žádal podáním z 3. března 1929 o poukázání diet z titulu vedení dvojí domácnosti za dobu od 1. března 1926 do 31. prosince 1928, domáhaje se zvýšení pobíraných diet denních 15 Kč na denních 25 Kč.
Žádosti té nevyhověl zem. úřad v Bratislavě výměrem z 29. května 1929 z těchto důvodů: »Jak vidno ze zdejší úpravy z 31. prosince 1928, přiznávaly se gážistům mimo hodn. třídy sborů stráže bezpečnosti na Slov. do 31. prosince 1928 diety z titulu vedení dvojí domácnosti v případech bodu II. D. 2 usnesení min. rady z 27. července 1920 ve výši 15 Kč, resp. 20 Kč denně místo diet, stanovených pro exponované zaměstnance v bodě III. odst. 2. Tato prakse se opírala o ustanovení bodu XII. odst. 6 vzpomenutého vládního usnesení, které připouští vzhledem na zvláštnost služby — Č. 9964 —
i odchylky, pokud neodporují smyslu této úpravy. Bodem E tohoto usnesení byly stanoveny pro zřízence, tam blíže označené, odměny v obnose 15 Kč denně, které znamenaly pro ně při podmínkách II.-D-2 současně i odškodné za zavedení dvojí domácnosti. Když tedy zřízenci (podúředníci) zmínění v bodě E měli nárok na odškodné za vedení dvojí domácnosti ve výši 15 Kč denně, nebylo zajisté proti duchu usnesení min. rady z 27. července 1920, bylo-li přiznáváno gážistům policejní služby, patřícím do kategorie zřízenců, ve všech případech bodu II.-D-2 odškodné ve formě diet denních 15 Kč, resp. 20 Kč, podle toho, zda šlo o zřízence nebo o podúředníka. Ve Vašem případě byly Vám přiznány diety z důvodu vedení dvojí domácnosti denních 15 Kč výnosem ministra pro Slov. ze 14. dubna 1926 s účinností od 1. března 1926. Z důvodů výše uvedených odkazuje Vás zem. úřad na právní moc vzpomenutého výnosu.«
Proti tomuto výměru podal stěžovatel odvolání, jemuž nevyhověl žal. úřad nař. výnosem, poněvadž odvolateli nepřísluší nárok na diety z důvodů vedení dvojí domácnosti výměrou 25 Kč denně. Tento nárok dlužno se zřetelem k ustanovení § 10 vl. nař. z 5. října 1922 č. 295 Sb. posuzovati podle ustanovení bodu II. E zásad pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slov., schválených v min. radě dne 27. července 1920, takže, nejsou-li dány podmínky tohoto bodu, nepřísluší odvolateli nárok na zvýšení diet, vyměřených toliko podle analogie bodu E s použitím ustanovení bodu XII. cit. zásad ve výměře 15 Kč.
Nss uvážil o stížnosti takto: — — — —
St-li byly přiznány výnosem min. pro Slov. ze 14. dubna 1926 diety z důvodu vedení dvojí domácnosti denních 15 Kč za shora uvedenou dobu; st-l v řízení správním a dnešní stížností domáhá se pouze doplatku 10 Kč denně k těmto již poukázaným dietám denních 15 Kč. Stran požadovaných doplatků denních 10 Kč vychází žal. úřad ze stanoviska, že st-li nárok na diety ve výši 25 Kč denně nepřísluší, poněvadž nutno jej se zřetelem na ustanovení § 10 vl. nař. č. 295/22 rovnati příslušníkům kategorie zřízenců, kteří však spadají pod ustanovení bodu II. E »Zásad« a možno mu tedy podle analogie tohoto bodu a s použitím bodu XII. poskytnouti diety toliko ve výměře 15 Kč denně.
Naproti tomu vyvozuje stížnost nárok st-lův na poskytnutí diet denních 25 Kč z okolnosti, že jest st-l nadstrážníkem uniformované stráže bezpečnosti a že mu jako takovému přísluší nárok na diety z důvodu vedení dvojí domácnosti podle ustanovení bodu II.-D-2 Zásad. Dovolává-li se žal. úřad ustanovení bodu XII. odst. 6 a analogie předpisu bodu II. E Zásad, činí tak neprávem, ježto st-li diety patří již podle všeobecného předpisu bodu II. D-2 Zásad bez jakékoliv analogie. Ostatně připouštějí zásady v bodu XII-6 úpravu požitků toliko ve prospěch státních zaměstnanců, a tedy směrem nahoru a nikoliv směrem dolů.
Námitku tuto shledal nss důvodnou.
Zásady pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slov. z 27. července 1920 stanoví v bodu II-D-2 zcela všeobecně, že »zaměstnancům (na systemisovaná místa ustanoveným)« přísluší za určených tam předpokladů diety z důvodu dvojí domácnosti. Bod E obsahuje pak zvláštní — Č. 9964 —
ustanovení o kancelářských pomocných silách a o »sluzích«. Podle čl. IV. odst. 3 služeb. pragm. č. 15/1914 ř. z. platí pro členy stejnokrojem opatřené stráže bezpečnosti, patřící do stavu mužstva, ustanovení oddílu třetího hlavy druhé služební pragmatiky jednající o právech zřízenců a podúředníků a tedy i o služebních požitcích, ovšem se změnami nastavšími pozdějšími úpravami. K těmto úpravám náležejí i Zásady z 27. července 1920. Jestliže tedy tyto »Zásady« poskytují nárok na diety pro dvojí domácnost »zaměstnancům« docela všeobecně, aniž z úpravy té výslovně vylučují členy uniformované stráže bezpečnosti, dlužno nárok ten přiznati zásadně i st-li, a jest pouze otázkou, zda spadá pod ustanovení bodu II-D-2 či bodu E cit. zásad.
Ustanovení bodu II-E Zásad mluví o »sluzích«. Zásady pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slov. byly usneseny min. radou dne 27. července 1920. V době té platily však již zák. č. 456/19 a 221/20 o zařádění sluhů při jmenování podúředníky, pokud se týká o jmenování sluhů podúředníky. Zákony ty rozeznávají přesně mezi kategorií »sluhů«, kteréžto označení bylo zákonem č. 251/21 změněno v označení »zřízenec« a kategorií »podúředníků«. Jest proto na snadě výklad, že »Zásady«, mluvíce o »sluzích«, béřou tento termín ve smyslu technickém a rozumí jím pouze zaměstnance spadající do kategorie »sluhů« ve smyslu právě cit. zákonů, a nikoli také zaměstnance náležející do kategorie »podúředníků«. K výkladu tomu nutí pak dokonce okolnost, že Zásady samy v bodu V-1-b pokud se týká bodu V-2-b mluví o praktikantech, elevech, aspirantech, podúřednících, mužstvu finanční stráže a kancelářských pomocných silách, a v bodu V-l-c pokud se týká v bodu V-2-c naproti tomu výslovně o »sluzích« a dělnících, a stanoví pro obě kategorie vždy jinou úpravu, takže je patrno, že samy mezi oběma kategoriemi přesně rozlišují. Jestliže pak v bodu II-E mluví o »sluzích«, nelze za tohoto stavu ustanovení tomu rozuměti jinak, nežli že jsou tím míněni pouze příslušníci kategorie sluhovské ve smyslu zák. č. 456/19 a 221/20 a nelze tedy pod předpis ten subsumovati příslušníky kategorie »podúředníků«, kteří pak důsledně spadají pod všeobecné ustanovení bodu II-D-2.
Podle § 10 vl. nař. č. 295/22 dělí se gážisté mimo hodn. třídy sborů stráže bezpečnosti u sborův uniformované stráže bezpečnosti na strážníky, nadstrážníky, obvodní inspektory II. a I. třídy, a platí pro strážníky v mezích tohoto nařízení obecné předpisy o státních zřízencích, pro ostatní gážisty mimo hodn. třídy, a tedy pro nadstrážníky, obvodní inspektory II. a I. třídy v těchže mezích obecné předpisy pro státní podúředníky. Má proto i st-l jako nadstrážník uniformované stráže bezpečnosti nárok na to, aby mu diety z důvodu vedení dvojí domácnosti byly upraveny podle ustanovení platného pro kategorii podúředníků, a tedy — jak shora dovoženo — podle bodu II-D-2 Zásad.
Vycházel-li proto žal. úřad v nař. rozhodnutí ze stanoviska opačného, dostal se tím do rozporu se zákonem.

Citace:

č. 9964. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 145-147.