Oproti třetím, osobám, jež dobyly práv v dobré víře ve vážnost právního jednání, je námitka simulace §u 916 obč. zák. nepřípustná. Za takovou třetí osobu sluší pokládati také podstatu v konkurs upadlého spolusmluvníka.Usnesením obchodního soudu v Praze byl na jmění společenské firmy Gustav D. a spol., jehož společníky jsou Gustav D. a žalobce Václav V., uvalen kupecký konkurs.Žaloba Václava V. na konkursní podstatu firmy Gustav D. a spol. na určení, že s ním nikdy nebyla ujednána společenská smlouva toho obsahu, že se má státi společníkem firmy Gustav D. a spol. a že společníkem firmy té nikdy nebyl, byla rozsudkem téhož soudu zamítnuta.Vrchní zemský soud k odvolání žalobce rozsudek první stolicezměnil.Důvody:Ze spisů rejstříkových c. k. obchodního soudu v Praze je zjevno, že dle podání ze dne 26. ledna 1911 č. j. Firm. 729, opatřeného ověřenými podpisy Gustava D. a Václava V., v němž uvedeno jest, že oba žadatelé spojili se od 1. prosince 1910 k veřejné obchodní společnosti, kterou provozovati budou výrobu a prodej kožešin, povolen byl usnesením ze dne 31. ledna 1911, Firm. 729 — Reg. A IV—216, zápis firmy »Gustav D. a spol.« do obchodního rejstříku jako veřejné obchodní společnosti, jejímiž veřejnými společníky jsou oba jmenovaní Gustav D. a Václav V., z nichž toliko prvější jest k zastupování oprávněn.Má-li býti tedy určeno, že žalobce Václav V. ve skutečnosti veřejným společníkem uvedené obchodní společnosti se nestal, jím není a nebyl, jest ve smyslu § 916. ob. zák. zkoumati, obsahuje-li ujednání, jemuž dán výraz zmíněným zápisem rejstříkovým, pravou a srovnalou vůlí stran, či snad tím jen zastřeno bylo ujednání obsahu jiného stranami zamýšlené a ve skutek uvedené.Že k řádnému posouzení tohoto opravdového poměru nestačí pouhý obsah zápisu a dokladů jeho, jest na snadě, poněvadž bylo-li jednáno vskutku jen na oko, jak žalobce tvrdí, ovšem jednání samo takovým se jeví, že vzbuzuje zdání, jako by to zamýšleno bylo, co psáno jest.Třebaže k zápisu veřejné obchodili společnosti do rejstříku se písemné úmluvy nevyhledává, přece jest základem společnosti smlouva společenská.Procesní soud zjistil výslechem Gustava D. jako strany, že týž navrhl žalobci, aby se stal společníkem, aby dílna a lidi byli v pořádku, on že povede obchod mimo dílnu a se o prodej a obchodování starati bude, a že mu dále navrhl, že si vezmou každý z obchodu, co to ponese; na poslední návrh ale žalobce že nepřistoupil a žádal pevný obnos 200 K měsíčně a 1 % čistého zisku — na čemž se pak oba dohodli.Avšak přehlédnciuti se nesmí, že Gustav D. neměl živnostenského oprávnění ku provozování závodu, jehož předmět byla výroba a prodej čepic a kožešin, které oprávnění měl žalobce jako společník poskytnouti.Byť i v tom nebylo ničeho zákonu obchodnímu se příčícího, nelze přece jen přehlédnouti, že žalobce vnesl do společnosti jen pracovní sílu a byl obmezen na pouhý dohled a práci v dílně.Má-li se věc takto, pak čelilo veškeré jednání k zápisu do obchodního rejstříku jen na oko, aby se mohl Gustav D. vykázati způsobilostí k provozování živnosti vůči živnostenskému úřadu.Nejvyšší soud dovolání žalované strany vyhověl a rozsudekprvého soudce obnovil.Důvody:Dovolání, opíranému o dovolací důvod nesprávného právního posouzení § 503. čís. 4. c. s. ř., nelze upříti ve směru následujícím oprávnění.Přítomnou žalobou domáhá se žalobce proti žalované konkursní podstatě, že s ním nebyla ujednána smlouva společenská, že se má státi veřejným společníkem firmy Gustav D. a spol., že tedy se nikdy jím nestal a nikdy nebyl. Společenská smlouva ujednaná mezi Gustavem D. a žalobcem byla prý zapsána do obchodního rejstříku jen na oko, aby měl Gustav D. vykázáno oprávnění živnostenské oproti úřadu živnostenskému, ač měl žalobce vpravdě býti jen dílovedoucím a mistrem a bráti měsíční plat.V podstatě žádá tedy žalobce přítomnou žalobou proti konkursní podstatě, aby společenská smlouva mezi ním a Gustavem D. na počátku roku 1911 ujednaná byla za jednání na oko a oproti podstatě konkursní za neplatnou prohlášena.Není žádné pochyby, že žalobce tuto neplatnost společenské smlouvy, na venek ujednané, mohl by uplatňovati z důvodu simulace oproti spolusmluvníku Gustavu D., vědoucímu o této tvrzené simulaci; neboť oproti Gustavu D. dlužno ujednané právní jednání, bylo-li vskutku umluveno jen na oko, dle § 916. ob. z. obč. beze vší pochyby posuzovati dle těch zákonných předpisů, dle kterých musí býti posuzováno dle své pravé povahy. Oproti třetím osobám, jež po případě nabyly práv v dobré víře ve vážnost právního jednání, práv, jejichž existence závisí na platnosti ujednaného jednání, je však námitka jednání na oko nepřípustná, kdežto neplatnost předstírané smlouvy omeziti sluší jen na poměr mezi simulanty, pro osoby třetí však za směrodatná dlužno pokládati prohlášení oproti nim učiněná. K osobám těm náleží zcela nepochybně také v přítomném případě žalovaná konkursní podstata, představující soujem věřitelstva v konkurs upadlé firmy Gustav D. a spol., zvláště když se podstata ta právem může taky odvolávati na důvěru ve veřejný rejstřík obchodní, z něhož zmíněný zápis byl po více než dvě léta bez odporu a námitek patrný a tudíž může žádati, aby oproti ní byla tato smluvníky učiněná prohlášení pokládána za závazna.Oproti této konkursní podstatě nemůže tedy žalobce jakožto vědomý účastník tvrzené simulace simulaci tuto uplatňovati nikdy, tudíž ani tehda, ujednal-li dotyčnou společenskou smlouvu s Gustavem D. vskutku na oko.(Rozh. z 16. května 1916, R VII 267/16.)Hamberger.