Č. 4283.

Nemocenské pojištění: K výkladu § 6 b) nemoc. zák. č. 457 ř. z. z r. 1917.
(Nález ze dne 30. prosince 1924 č. 23561.)
Prejudikatura: Boh. 3113.
Věc: Okresní nemocenská pokladna v O. proti ministerstvu sociální péče.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím z 13. února 1921, vyslovila zsp v Praze podle § 66 zák. o nemoc. pojištění z 30. března 1888 ř. 33 ř. z. ve sporu všeob. nemocnice v Praze s okr. nemoc. pokladnou v Ú., že okr. nemoc. pokladna dle § 8, odst. 3 nem. zák. jest povinna nahraditi útraty vzešlé ošetřováním člena svého Bruna T. ve všeob. nemocnici v Praze od 7. července 1920 do 20. října 1920 za 28 dní plným obnosem 336 K, poněvadž ošetřovaný, jenž byl až do měsíce února 1920 jako úředník v chemické továrně v O. zaměstnán a u výše uvedené pokladny přihlášen, onemocněl dle vyjádření přednosty kliniky již v měsíci únoru 1920, takže nabyl nároku u okr. nemoc, pokladny a měl tento nárok i v době, kdy vstoupil do nemoc, ošetřování.
Rozhodnutí toto bylo v pořadí instancí nař. rozhodnutím potvrzeno z důvodů první stolice a v další úvaze, že i podle vyjádření zdravotního oddělení zsp-é byl ošetřovaný již od února 1920 nemocen ve smyslu nem. zákona, to jest potřebným lékařské pomoci a léků, měl tedy v den přijetí do nemocnice ještě nárok na pokladniční dávky.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané, uvážil nss toto:
Žal. úřad vycházel z názoru, že Bruno T. právo na pokladniční dávky má zachováno, když v nař. rozhodnutí dovozuje, že ošetřovaný již od února 1920 byl nemocen ve smyslu nemoc. zák. a měl tedy v den přijetí do nemocnice ještě nárok na pokladniční dávky, byv v poměru pracovním pojistnou povinnost zakládajícím až do 9. února 1920.
Kdyby tento případ bylo lze posuzovati podle zák. z 30. března 1888 č. 33 ř. z., bylo by zajisté přisvědčiti žal. úřadu, jenž nař. rozhodnutí opřel o právní náhled, že okr. nemoc, pokladna jest povinna nahraditi léčebné dle § 6, odst. 2 nem. zák. z r. 1888, podle něhož dávky pod č. 1 a 2 uvedené se poskytují od počátku nemoci a záleželo by pak toliko na tom, zda nemoc počala v době nař. rozhodnutím za zjištěnou pokládané.
Stížnost však namítá, že nárok na náhradu výloh ošetřovacích zákonem není odůvodněn proto, že onemocnění Bruna T. stěžující si pokladně bylo hlášeno teprve 23. července 1920 všeob. nemocnicí v Praze, že tudíž podle § 6 lit. b) zák. z 20. listopadu 1917 č. 457 ř. z. ani Bruno T. nárok na nemoc, pokladnu za uvedenou dobu vzejíti nemohl, ani nevzešla pro stěžující si pokladnu povinnost hraditi ony ošetřovací náklady.
Cit. § 6 b) vyslovuje zásadu, že za první den nemoci platí den, kdy nemoc byla hlášena. Za časová období, od nichž k tomuto dni uplynuly více než 2 neděle, nemoc, podpora vůbec se neposkytuje, jinak však se poskytuje jen tehdy, bylo-li pojištěnci včasné hlášení znemožněno a prokáže-li pojištěnec nade vši pochybu dřívější začátek nemoci, spojené s neschopností k práci a lékařským ošetřováním.
Nálezem Boh. 3113 adm. vysloven byl názor, že v cit. ustanovení dlužno spatřovati objektivní vymezení povinnosti okr. nemoc, pokladny, jež účinky své jeví nejen vůči "pojištěnci, který ohlašovací povinosti jemu uložené včas nevyhověl, nýbrž i vůči veř. nemocnici, která se dle § 8, odst 3 nem. zák. na okr. nemoc, pokladně domáhá náhrady za léčení a ošetřování pojištěného člena . . . .
V daném případě žal. úřad nevzal zřetele k cit. ustanovení § 6 b) zák. z 30. listopadu 1917 č. 457 ř. z. a opomenul proto zjistiti ony skutkové okolnosti, které pro posouzení věci dle tohoto zák. jsou rozhodné. Z těchto důvodů bylo nař. rozhodnutí zrušiti jako nezákoné a nebylo třeba již zabývati se výtkou vadnosti řízení stížnosti uplatňovanou.

Citace:

č. 4283. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 1127-1129.