NPD documents search: Právní prakse, 3 (1938-39) - Smlouva o státním občanství s Maďarskem

Daň z cukru.

1. Vývoj daně. — 2. Předmět a výměra daně. — 3. Povinnost platiti daň z cukru. — 4. Zajišťovaní opatření při výrobě, uskladnění a odbavení. — 5. Splatnost daně. — 6. Vyklízení cukru z podniků — 7. Daněprosté použití. — 8. Důchodkové trestn. normy. — 9. Statistika a) odbytu a použití cukru, b) daňového výnosu.
1. Vývoj d-ě. Skoro ve všech evropských státech byl cukr jako oblíbený, hojně konsumovaný, leč přece ne nezbytný předmět spotřeby žáby postižen nepřímou d-í, která byla, dokud byl znám pouze koloniální cukr, vybírána velice jednoduše při dovozu jako clo. Tento způsob vybírání d-ě z cukru koloniálního byl též v býv. Rakousku zaveden, kdežto cukr domácí výroby nebyl až do polovice předešlého století spotřební d-í postižen. Teprve když domácí výroba cukru z řepy-cukrovky se rozmohla tou měrou, že koloniální cukr byl znatelně vytlačován z potřeby a tím rapidně klesal výnos cla z dováženého cukru, přikročeno bylo v Rakousku nejvyšším rozhodnutím z 12. XI. 1849, č. 16 ř. z., k ukládání d-ě cukerní na výrobu, a to prvně podle množství a jakosti výrobku, a jen prováděcím nařízením bylo fakultativně připuštěno zdaňování podle váhy zpracované řepy nebo dohodou. Leč již v následujícím roce bylo ministerským nařízením ze 7. IX. 1850, č. 344 ř. z., zavedeno výhradní ukládání cukerní d-ě podle množství zpracované řepy, kterýžto způsob zdaňování byl podržen až do r. 1865. Množství řepy, jež činilo podklad zdanění, stanovilo se buď skutečným odvažováním za úřední intervence, buď podle doby výroby a výkonnosti provozního zařízení. Zákonem z 18. X. 1865, č. 105 ř. z., zavedeno bylo všeobecně a závazně paušalování d-ě z cukru podle výkonnosti přístrojů a doby jejich použití. Výnos takto vybírané cukerní d-ě snižován byl restitucemi d-ě, jež byly zavedeny vynesením ministerstva financí z 9. I. 1860, č. 14 ř. z., a klesl tak povážlivě, že ve výrobním období 1875/76 pohltily daňové restituce úplně výtěžek d-ě cukerní a učinily tuto pasivní. Toto trpké seznání vynutilo si, že systém paušalování d-ě cukerní byl zákony z 27. VI. 1878, č. 71 ř. z., a z 18. VI. 1880, č. 74 ř. z., doplněn vymezením minimálního čistého výnosu cukerní d-ě a cla, jenž musil býti každoročně pro státní pokladnu zajištěn. Když se ani touto úpravou nepodařilo odstraniti pro státní pokladnu jakož i pro konsumenta nepříznivé důsledky stále se projevující disparity mezi docilovanými daňovými výtěžky a poskytovanými daňovými restitucemi, odhodlalo se rakouské zákonodárství ke změně dosavadního daňového systému a přešlo ke zdaňování cukru podle množství a jakosti výrobku za současného zavedení přímé vývozní prémie, kteráž potrvala až do r. 1902 (Bruselská konvence).
Tento způsob zdaňování cukru, jenž osvědčil se jako nejspolehlivější a nejvýnosnější, byl zaveden shodně pro celé Rakousko-Uhersko zákony z 20. VI. 1888, č. 97 ř. z., a uh. zák. čl. XXIII z r. 1888, kteréžto zákony byly cís. nař. ze 17. VII. 1899, č. 120 ř. z., uh. zák. čl. XVIII. z r. 1899, pak zákonem z 31. I. 1903, č. 26 ř. z., uh. zák. čl. II. z r. 1903, přizpůsobeny zatím učiněným poznatkům jakož i seznaným požadavkům daňové techniky a poměrům výrobním i obchodním, v kterémžto směru zračí se znatelný pokrok i v dotyčném prováděcím nařízení ze dne 29. VIII. 1903, č. 176 ř. z., nař. uh. min. fin. č. 73579 z r. 1903 (R. T. 831/1903).
2. Předmět a výměra d-ě. Podle právě uvedených zákonných ustanovení, jež po převratu nabyla nezměněně účinnosti pro území Československé republiky, podléhá spotřební d-i z cukru veškerý cukr, vyrobený ze surovin nebo ze zbytků dřívější cukerní výroby. Daňová sazba, dnes oproti stavu plativšímu v Rakousku zvýšená zákonem z 26. VI. 1926, č. 98 Sb., činí při cukru řepovém a cukru stejného druhu (ku př. třtinovém), a to v každém stupni čistoty, s výjimkou jediného syrupu, nezpůsobilého k lidskému požívání (melasy), jehož pojem jest vymezen nařízením ministerstva financí ve Vídni z 5. III. 1906, č. 60 ř. z., nař. uh. min. fin. č. 17842 z r. 1906 (P. K. č. 7/1906), 184 Kč za 100 kg čisté váhy, při cukru jiného druhu, je-li tento vyroben ze škrobu bramborového, 30 Kč za 100 kg čisté váhy, jinak 50 Kč za 100 kg čisté váhy. Spotřební d-í ve stejné výši zatížen jest vedle cla také cukr dovážený z ciziny.
3. Povinnost platiti d. z cukru. Zapraviti d. z cukru jest povinen zpravidla podnikatel cukrovaru, z něhož cukr se vyklizuje, dále ten, pro nějž vyklizení cukru z cukerního svobodného skladiště se děje, a konečně ten, kdo nabyl cukru, o němž věděl, že protizákonně nebyl zdaněn. Je-li podle předchozího více osob zavázáno zaplatiti d. z cukru, ručí za ni všecky solidárně (§ 4 a 5 rak. zák.).
4. Zajišťovací opatření při výrobě, uskladnění a odbavení. Aby předmět d-ě byl plně zachycen a spolehlivě zajištěn, jakož i by účinně zabráněno bylo možným defraudacím, tomu slouží řada kontrolních opatření, z nichž lze vytknouti hlavně tato: 1. Podnikatel výrobny cukru musí dříve, než počne s výrobou cukru, předložiti příslušnému finančnímu úřadu podrobný popis podniku, zevrubný soupis zařízení, jakož i popis technického postupu výroby, a smí s výrobou cukru započíti teprve tehdy, když dojdou podané písemnosti úředního schválení (§ 14 a 17 rak. zák. cuk.). 2. Každý cukrovar vyrábějící řepový cukr musí vyhověti určitým stavebním požadavkům a býti opatřen předepsanou ohradou, z níž mohou cukerní výrobky vystoupit! jen po předem určených cestách (§ 16 rak. zák.). 3. Cukrovar vyrábějící řepový cukr podroben jest po celou dobu, po kterou se v něm výroba cukru děje, případně zdanitelné výrobky cukerní jsou volně uskladněny, stálému úřednímu dozoru (§ 23 rak. zák.). V cukrovaru jiného druhu, než právě uvedeném, jest zaveden občasný dozor (§ 45 rak. zák. a § 231 prov. nař.). 4. Cukerní výrobky, přicházející z výroby, musí býti podnikatelem neb jeho zaměstnanci odvažovány a podle zjištěné váhy ukládány do místností k tomu výhradně určených (§§ 33 a 34 rak. zák.). 5. V každém cukrovaru provádí se občas, nejméně jednou v roce, úřední zjištění v zásobě jsoucích cukerních výrobků. Při tom zjištěné schodky, pokud přesahují při čištěném cukru 1/4%, při cukru surovém 4% množství vzatého v příjem od posledně předcházejícího zjištění zásob, musí býti do 24 hodin zdaněny (§ 19 a 30 rak. zák.). 6. Pokud výroba cukru trvá, musí podnikatel ke kontrolním účelům vésti přesné, úředně předepsané výrobní zápisky (§ 33 a 45 rak. zák., případně § 23 I prov. nař.). 7. Zahájení i každé přerušení, jakož i ukončení výroby cukru musí býti včasně hlášena dozorčímu úřadu, jenž při ukopčení výroby vyřadí z použití úřední závěrou některý k výrobě cukru nepostradatelný přístroj (§§ 17, 19 a 20 rak. zák.). 8. Vyklizování cukerních výrobků z cukrovaru smí se díti jen po předchozí ohlášce za součinnosti dozorem pověřených finančních orgánů (§ 37 rak. zák. a násl.). 9. Hotové cukerní výrobky, určené k výpravě z výrobny, musí býti ku zjištění původu opatřeny živnostenskými známkami, registrovanými pro ten který cukrovar (§ 25 rak. zák.).
Vyklizení d-i podléhajících cukerních výrobků, právě tak jako daněprostého syrobu (melasy), musí býti předem písemně na předepsaných tiskopisech hlášeno příslušnému dozorčímu orgánu (§ 37 rak. zák.) a smí se po úředním pojednání díti pouze po předem určených cestách, a to jen v určitou denní dobu, různící se podle určitého ročního období (§§ 31 a 32 rak. zák.). Najednou musí býti z cukrovaru vyklizeno aspoň 500 kg cukru řepového, případně, při cukru jiného druhu, množství 100 kg, vyjímaje případ, že by pohotová zásoba cukru v dotyčném podniku klesla pod svrchu uvedené hranice (§ 38 rak. zák. a § 23 I prov. nař.). O odbytu d-i podléhajících cukerních výrobků vede podnikatel cukrovaru předepsaný prodejní rejstřík (§ 33 č. 3, případně § 45 rak. zák. a § 23 I prov. nař.).
5. Splatnost d-ě. Spotřební d. z cukru jest splatná před ohlášením vyklizení cukru z cukrovaru nebo ze svobodného skladiště do volného oběhu (§ 40 rak. zák.). D. tato může býti zapravena najednou i pro více zásilek, případně připouští se při dostatečné jistotě dvouměsíční uvěření její podle zákona z 5. II. 1920, č. 91 Sb.
6. Vyklizení cukru z podniků. Vyklizení spotřební d-i podléhajících cukerních výrobků z cukrovaru nebo ze svobodného skladiště děje se bud zdaněně nebo nezdaněné (§ 40—42 rak. zák.). Pro tuzemskou spotřebu určené zdanitelné cukerní výrobky smějí býti vyklizeny až po zapravení připadající d-ě (§ 40 rak. zák.) a jsou na důkaz uskutečněného zdanění opatřeny na obalu úředními uzavíracími známkami (§ 26 rak. zák.), jejichž popis obsažen jest ve vládním nařízení z 30. VII. 1919, č. 472 Sb. Příjemci zdaněně vyklizených cukerních výrobků jsou povinni při vyjímání cukru z obalů, opatřených úředními cukerními známkami, tyto známky roztrhnouti nebo jinak učiniti neupotřebitelnými (§ 27 a 28 rak. zák.).
7. Daněprosté použití. Bez předchozího zapravení spotřební d-ě přípustno jest vyklizení zdanitelných cukerních výrobků jen, děje-lí se do některého svobodného skladiště nebo k vývozu přes celní čáru, nebo konečně k účelům, pro něž lze na základě zvláštního povolení použíti daněprostého cukru (§ 42 rak. zák. cuk. a § 7 zák. z 31.1. 1903, č. 26 ř. z.). Surový nebo pískový cukr může býti bez zapravení vypadající spotřební d-ě převážen též do jiného cukrovaru (rafinerie). Ve všech těchto případech děje se odbavování cukerních zásilek poukazovacím řízením a při vývozu přes celní čáru nastupuje ještě zajištění zásilek úředními závěrami.
Daněprostý odběr cukru může při dnešním stavu dotyčných norem býti ministerstvem financí povolen ke krmení zvířat, k výrobě apretur, glycerinových mýdel, papíru a cukerních kulérů, konečně k použití cukru jako zatěžujícího prostředku při barvení hedvábí. K takovémuto použití odebraný cukr podrobuje se vhodné denaturaci, jíž znemožňuje se jeho požívání. Zvláštním povolením, jež v prvém případě uděluje ministerstvo financi, jest vázáno použití daněprostého řepového cukru k výrobě vývozního zboží, obsahujícího cukr (rak. cís. nař. ze 17. VII. 1899, č. 120 ř. z., uh. zák. čl. XVIII. z r. 1899 a prov. nař. k zákonu o d-i z cukru).
8. Důchodkové trestní normy. Nešetření předpisů o d-i z cukru stiženo jest přísnými důchodkovými tresty, jež odstupňovány jsou podle tíže provinění (§§ 47—59 rak. zák. o d-i z cukru).
9. Statistika a) odbytu a použití cukru, b) daňového výnosu. Ad a): V následujících dvou výkazech jsou přehledně uvedena, a to odděleně pro cukr řepový (výkaz I.) a pro cukr jiného druhu (výkaz II.), cukerní množství, jež byla ve výrobních obdobích 1918/19 až 1925/26 odbavena z cukrovarů a svobodných skladišť k daněprostým účelům.
Tabulka k doplnění.
Ad b): V následujícím podán jest přehled cukerních množství, jež byla v každém výrobním období 1918/19 až 1925/26 z cukrovarů a svobodných skladišť na zdanění vyklizena, jakož i výnosů za ně zapravené spotřební d-ě.
Literatura.
Dr. Carmine a Dr. Joas: „Zuckerbesteuerungˮ, Manz 1906; Dr. Carmine: „Zuckersteuerˮ, Öester. Staatsworterbuch, sv. 4., str. 1022 (Vídeň 1909); J. L. Brokes: „Cukerní zákonodárství evropské" (Praha 1902); týž; „Cukerní zákon rakouský" (Praha 1904); Dr. Myrbach-Rheinfeld: „Grundriß des Pinanzrechtes, die Zuckereteuer", 1916; Dr. Drachovský: „Rakouské prémie cukerní" (Praha. 1902); týž; „Daň cukerní" (Rozhledy XI); týž: „Otázka prémií cukemích" (Rozhledy XI); týž: „Změna cukerního zákona" (Rozhledy XIII); týž: „Otázka cukerní" (Česká revue 1903); týž: „Nejnovější osudy rakouského zákonodárství o dani cukerní" (Zemědělské listy 1903); týž: „Přehled finančního hospodářství s doplňky" (Praha 1922); Dr. Funk: „Základy přednášek o finanční vědě, daň z cukru", str, 125. a násl. (Praha 1926); Dr. Talíř: „O dani z cukru" (Ottův naučný slovník, V. díl); J. Wolf: „Über die Reform der Zuckersteuer in Oesterreich" (Vídeň 1880).
Bohuslav Hák.

Citace:

Daň z cukru. Slovník veřejného práva Československého, svazek I. A až Ch. Brno: Nakladatelství Polygrafia – Rudolf M. Rohrer, 1929, s. 217-220.