Č. 10233.

Školství (Slovensko): Jest ujednání mezi min. škol. a obcí o tom, že obec postaví budovu pro školu státní, a o úplatě za užívám učitelského bytu v budově té, povahy soukromoprávní či veřejnoprávní?
(Nález ze dne 17. prosince 1932 č. 8304/30.)
Prejudikatura: Boh. A 6607/27.
Věc: Město K. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o naturální byt správce státní školy ludové.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Při zřizování státní školy ludové v K. podle usnesení zastupitelstva města K. z 2. července 1909 uzavřena byla mezi jmenovanou obcí a býv. uh. min. vyuč. smlouva z 2. července 1909, podle níž se město zavázalo postaviti školní budovu s ředitelským bytem a odevzdati tyto nemovitosti školskému eráru do práva věčného užívání, naproti čemuž školský erár mezi jiným zabezpečil městu závazek uživatele naturálního bytu ředitelského (správcovského) platiti ve prospěch pokladny města K. ročně 360 K, resp. 450 K.
V podání z 21. srpna 1929 zažádal František M., státní inspektor školský v K., u obecního představenstva v K., aby uvedený byt, obývaný před tím jeho předchůdcem v úřadě inspektorském, byl jemu přidělen za nájemné, kteréž mu město ustanoví.
Referát min. škol. v Bratislavě výnosem z 11. října 1929 na základě § 3 čl. 1. čl. 2 zák. 251/22 a ve smyslu vl. nař. č. 52/23 řečenému školskému inspektoru roční cenu onoho naturálního bytu s platností ode dne 1. září 1929 stanovil vzhledem k provedenému odhadu na ročních 765 Kč a vyslovil, že se mu tato cena bytu vpočítává do jeho požitků služebních. Tento výnos podle spisů byl dodán toliko jmenovanému školskému inspektoru, nikoli městu K. Současně vyzval žal. úřad školského inspektora v K., aby obci K. k její žádosti, kterouž na něho vznesla o nájemné 2400 Kč, sdělil, že obec nemá právního základu pro vznášení uvedeného nároku pod titulem nájemného od obyvatele dotčeného naturálního bytu státního. Zdali, resp. kdy školský inspektor ono sdělení městu učinil, o tom není ve spisech dokladu.
Po té se podle výměru z 25. listopadu 1929 obecní rada města K. usnesla konstatovati, že budovu pro ludovou školu v K. město vystavělo pro »ludovou výučbu« a že budova jest majetkem obce. V této budově vystavělo si město byt pro ředitele školy ludové s tím, že nájemné z bytu má ředitel městu zaplatiti, školský erár nemá tedy práva, s tímto bytem disponovali a jej jakožto naturální byt přikázati školskému inspektoru anebo jiné osobě. Školský inspektor M. před tím, než se nastěhoval do tohoto bytu, sám žádal od města pronajetí části tohoto bytu, nabídl nájemné městu v částce 2500 Kč. Tento výměr byl zaslán také referátu min. škol. v Bratislavě.
Na to tento referát výnosem ze 13. prosince 1929 uvědomil obecní úřad města K. takto: Vzhledem na obsah usnesení obecní rady ve věci ředitelského bytu při tamnější státní škole ludové pro informaci sdělujeme skutkový stav a právní situaci s předmětem souvisící v následovním: Jádro sporu, na kterýž cílí předmětné usnesení obecní rady, třeba po stránce právního významu formulovati v otázku, zdali ředitelský byt při státní škole ludové jest bytem nájemným v držbě politické obce, či bytem naturálním. Jest beze sporu, že v prvém případě vstupoval by nájemník — zaměstnanec státní správy školské do platební povinnosti vůči pronajímateli — městu K. A podobné jest beze sporu, že v druhém případě šlo by o byt, na nějž platí předpisy vl. nař. č. 52/23, v důsledku čehož může sice trvati určitá vzájemná povinnost mezi městem a státní správou školskou, nikoli však mezi uživatelem naturálního bytu a městem, když s naturálními byty, jež jsou ve státní správě (užívání, držbě) mohou disponovati výhradně orgány státní správy. Aby bylo možno daný případ podřaditi některé z předeslaných dvou alternativ, sluší uvésti toto: Býv. uher. min. vyuč., přijímajíc závazky města, obsažené v pravoplatném usnesení zastupitelstva z 2. července 1909, schváleném i se strany min. vnitra, zřídilo tuto školu za jasných podmínek, jmenovitě, že město postaví školskou budovu a ředitelský byt a že tyto nemovitosti odevzdá školskému eráru do práva věčného užívání. Naproti tomu stát mezi jiným poskytl městu stavební podporu a na dobu splácení stavební půjčky odpustil mu povinný příspěvek na náklad školy ročních 5400 K, dále zabezpečil (školský erár, nikoli ředitel školy) bytový ekvivalent v roční sumě 360 K. Poněvadž pozemnoknižně zabezpečené právo státu na užívání řečených školských nemovitostí jest nesporné, jest ve příčině sporu obcí vzneseného zcela bez významu otázka, zdali zúčastněné dvě smluvní strany se navzájem dožadují plniti převzaté povinnosti a jak je plní. Stejně však referát min. škol. činí zároveň opatření, aby i posléze vzpomenutá okolnost byla náležitě vyšetřena. Z předeslaného jasně vysvítá, že školský inspektor M., jako nově nastoupivší v této funkci, jednal v rozporu s vylíčeným skutkovým a právním stavem, když žádal obecní radu, aby mu pronajala uprázdněný naturální byt po odšedším inspektoru H., a podobně i obecní rada jedná v rozporu se řečeným stavem, když se dožaduje přímo na inspektorovi M. nájemného za dotčený byt, neboť tím zasahuje do sféry práv státu, jakožto věčného uživatele těchto nemovitostí, obcí smluvně odevzdaných. Ostatně zdejší úřad opatřením z 11. října 1929 přidělil byt inspektoru M. a určil mu příslušné srážky za něj ve prospěch položky resortu veřejných prací.
Stížnost města K. k nss-u, kteráž formálně směruje proti výnosu referátu min. škol. ze 13. prosince 1929, brojí věcně proti výnosu referátu z 11. října 1929. Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami: Pro nárok, jejž stížnost uplatňuje, může se stěž. si město odvolávati a také se odvolává jedině na smlouvu, již uzavřelo s býv. uher. správou školskou a podle níž se mu školský erár zaručoval, že zaměstnance státní správy školské, kterýž bude uživatelem naturálního bytu ve školské budově, jejíž věčným uživatelem se stal uherský erár školský z rukou města, bude městu pod nějakým titulem — ať jakožto příspěvek na chudé, jak tvrdí úřad, ať jakožto nájemné, jak tvrdí st-lka — něco platiti. Stěžující si město spatřuje dotčení svých práv v tom, že žal. min. — prý proti disposici této smlouvy — přidělilo onen byt, jak sdělil stěžujícímu si městu bratislavský referát žal. min., svrchu řečenému státnímu inspektoru ve vlastnosti naturálního bytu po rozumu vl. nař. č. 52/23. Z toho však vysvítá, že nárok, jejž tvrdí a uplatňuje stěžující si město, aby jemu uživatel bytu odváděl plat z bytu, resp. aby to školský erár jakožto držitel školní budovy trpěl a činil tomu odpovídající opatření, není nárokem vůči státu z nějakého poměru veřejnoprávního,nýbrž jest nárokem ze smlouvy, kteráž z důvodů obdobných, jaké uvedeny v nál. Boh. A 6607/27, má ráz soukromoprávní, o němž tudíž přísluší rozhodovati řádným soudům.
Za této právní situace však jeví se napadený výrok, jejž úřad opírá rovněž o obsah řečené smlouvy, jen jakožto vyjádření smluvníka, tedy strany, o obsahu smlouvy podle stanoviska vykládaného úřadem ve smyslu jemu příznivém, takže výrok ten nemá v poměru vůči stěžující si obci povahu autoritativního rozhodnutí nebo opatření úřadu správního, jak jest vytčeno v § 2 zák. o ss.
Z té příčiny není nss příslušným, aby rozhodoval o nároku, uplatňovaném stížností, i slušelo odmítnouti stížnost pro nepřípustnost.

Citace:

Č. 10233. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 800-802.