Č. 5743.

Vojenské věci: O instančním postupu stran pojetí bytu do obsazovacího prostoru podle zák. o ubytování vojska.
(Nález ze dne 7. června 1926 č. 11.944.) Prejudikatura: Boh. 4659 adm.
Věc: Ed. R. v Praze proti ministerstvu národní obrany o pojetí bytu do výkazu o obsazovacím prostoru.
Výrok: Nař. rozhodnutí ministerstva národní obrany zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem ze 17. listopadu 1924 přikázal magistrát hl. města Prahy na základě § 25 zák. o ubytování vojska ve znění novely z 13. května 1924 č. 118 Sb. v domě st-le byt, který byl dle § 9 min. nař. z 27. července 1895 č. 119 ř. z. pojat do výkazu o obsazovacím prostoru, ježto dosavadní nájemník se z bytu v brzku vystěhuje, podplukovníkovi Josefu B.
Odvoláním brojil majitel domu jak proti pojetí bytu do výkazu o obsazovacím prostoru, tak proti individuelnímu přídělu. Vytýkal, že zapsání bytu do zmíněného výkazu nestalo se způsobem odpovídajícím předpisu shora uvedeného min. nař., zejména popřel, že výkaz byl po
dobu 8 dnů v obci k veř. nahlédnutí vyložen, čímž st-li byla odňata možnost, brániti se zapsání tomu; dále uplatňoval, že byt byl ještě před doručením výměru magistrátu pravoplatně pronajat. Toto odvolání vrátila zsp výnosem z 5. prosince 1924 magistrátu, aby rozhodl jako pol. úřad I. stolice o odvolání podaném proti pojetí bytu do onoho výkazu vzhledem k předpisu § 9 prov. nař. k ubytovacímu zákonu č. 93/1879 a § 1 nař. č. 119/24. K tomu poznamenala, že až rozhodnutí magistrátu nabude právní moci, rozhodne zsp o odvolání podaném proti přídělu bytu.
Výměrem z 10. ledna 1925 zamítl po té magistrát jako politický úřad I. stolice námitky proti zapsání bytu do výkazu o obsazovacím prostoru a odůvodnil svůj výrok v podstatě tím, že obec pražská vyhověla povinnosti jí § 9 cit. min. nař. uložené tím, že výkaz bytů zapsaných do onoho výkazu vyložila v měsíci srpnu 1924 a hromadné jeho dodatky v měsíci říjnu 1924; uvedené zákonné ustanovení sice nařizuje opravu
seznamu, přibude-li nebo ubude-li budov nebo částí budov, nepředpisuje však formu, jakou se to má státi, zejména nepředpisuje té formy, kterou stanoví pro zakládání výkazu o obsazovacím prostoru.
Odvolání z tohoto výměru nevyhověla zsp rozhodnutím z 29. ledna 1925, ježto místnosti do výkazu pojaté nepatří k oněm prostorům, které podle § 10 zák. z 11. června 1879 č. 93 ř. z. a § 1 vl. nař. z 30, května 1924 č. 119 Sb. jsou z ubytovací povinnosti vyňaty. Úřad podotkl, že námitka, že byt nebyl řádně pojat do výkazu, není důvodná, ježto tvrzení toto nebylo nikterak prokázáno. Námitku vadnosti řízení pak neuznal úřad za oprávněnou, ježto zákon o ubytování vojska předpisuje
jen řízení o pojetí bytu do zmíněného výkazu, nikoliv však nějaké jiné řízení, zejména komisionelní.
K dalšímu odvolání, brojícímu rovněž proti zařadění bytu do výkazu o obsazovacím prostoru, zrušilo mno v dohodě s min. vnitra výnosem z 1. července 1925 rozhodnutí zsp-é pro nepříslušnost, poněvadž ze znění min. nař. z 27. července 1895 č. 119 ř. z. k § 9 (8. a 9. odst.) ubytovacího zákona jde na jevo, že rozhodnutí politického úřadu I. stolice o námitkách proti zapsání bytu do výkazu o obsazovacím prostoru je konečné. Rozhoduje o stížnosti, pokud směřuje proti uvedenému výroku min., dospěl nss ke zrušení nař. rozhodnutí těmito úvahami:
Jak z předcházejícího vylíčení vysvítá, rozhodl magistrát, řídě se poukazem II. stolice, svým výměrem z 10. ledna 1925 jedině o otázce, byl-li sporný byt řádně zapsán do výkazu o obsazovacím prostoru. Jedině výrok magistrátu o této otázce byl také rozhodnutím zsp-é z 29. ledna 1925 pořadem instančním potvrzen. Toto rozhodnutí druhé stolice zrušil žal. úřad pro nepříslušnost a to s odůvodněním, že rozhodnutí pol. úřadu I. stolice o námitkách proti zapsání bytu do výkazu o obsazovacím prostoru jest konečné. Nss nemohl v tom dáti žal. úřadu za pravdu, trvaje na právním názoru, vysloveném nálezem Boh. 4659 adm., že instanční postup, uprav. § 25 odst. 2 zák. z 13. května 1924 č. 118 Sb. vztahuje se jedině na případ individuelního přídělu bytu; jde-li však o sdělání neb doplnění výkazu o obsazovacím prostoru, zůstává dosavadní postup instanční (§ 20 zák. z 11. července 1879 ř. z. č. 93, resp. § 2 zák. z 31. března 1920 č. 218 Sb.) nedotčen. Rozhoduje tedy, jak v uvedeném nálezu jest podrobně vyloženo, o stížnostech proti pojetí určitého bytu do výkazu o obsazovacím prostoru dle všeobecného ustanovení § 20 zák. č. 93 z r. 1879, pozměněného zákonem č. 218 z r. 1920, v poslední stolici mno v dohodě s min. vnitra.
Pokud žal. úřad svůj názor, že výrok pol. úřadu I. stolice o pojetí místností do výkazu o obsazovacím prostoru jest konečný, opírá o ustanovení odst. 8. a 9. prov. nař. ze 27. července 1895 č. 119 ř. z. k § 9 ubytovacího zákona, jest na omylu. Neboť — nehledě ani k tomu, že toto prov. nař. patrně nechtělo a ovšem ani nemohlo měniti kompetenční normu § 20 zák. z 11. července 1879 č. 63 ř. z. — nelze z předpisu cit. odst. 8, že ob. starosta předloží stížnosti proti sdělání neb doplnění výkazu o obsazovacím prostoru pol. úřadu okr. k rozhodnutí, ani se zřetelem k jeho znění nikterak vyvozovati, že by úřadu tomu bylo tímto předpisem vyhrazeno rozhodovati o stížnostech takových konečně s vyloučením dalšího postupu instančního; rovněž nemůže pro
názor žal. úřadu nic býti vyvozováno z ustanovení odst. 9. o tom, kde jest uschovati výkaz o obsazovacím prostoru konečně sdělaný.
Jest tedy nař. rozhodnutí, jímž žal. úřad jednak odepřel sám rozhodnouti věcně jako III. stolice o odvolání z výroku týkajícího se sdělání výkazu o obsazovacím prostoru, jednak rozhodnutí v této věci vydané stolicí druhou zrušil pro nepříslušnost, založeno na mylném právním
názoru a bylo je proto zrušiti dle § 7 zák. o ss; bude nyní věcí žal. úřadu, aby odvolání k němu podané vyřídil meritorně.

Citace:

č. 5743. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 35-37.