—
Opatření v § 185. odst. 1. c. ř. s. stanovené jest nařízením řízení upravujícím proti němuž dle § 186. odst. 2. a § 481. odst. 2. c. ř. s. není přípustným samostatný prostředek opravný1).
Ve sporu na určení a vyznačení pozemkových hranic bylo I. stání odročeno, jelikož žalovaný nebyl s to, aby o sporném předmětu rozumně se vyjádřil a byl týž dle § 185. c. ř. s. poukázán, aby k novému — 296 —
líčení dostavil se se zmocněncem, nejlépe s advokátem. Žalovaný však dostavil se k novému líčení opět osobně bez zmocněnce,, pročež k návrhu žalobce soudce vydal rozsudek pro zmeškání.
Žalovaný podal odvolání mezi jiným z důvodu § 477. č. 4. c. ř. s., že totiž bezdůvodně z projednávání byl vyloučen.
Soud odvolací v sezení neveřejném odvolání v tomto bodu zamítnul
z důvodu,
že žalovaný usnesení dotyčné nechal vejiti v moc právní, ač proti němu rekurs jest přípustný.
K dovolání žalovaného nejv. soud. dvůr usnesení toto zrušil a odvolacímu soudu uložil, aby věc znova rozhodnul.
Důvody:
Rozhodnutí odvolacího soudu v příčině důvodu zmatečnosti dle § 477. č. 4. c. ř. s. jest pochybeným a rozhodnutí na to ve věci samé vydané předčasným.
O tom, že tu není řečeného důvodu zmatečnosti, mohlo by se jen tenkráte mluviti, kdyby se shledalo, že opatření procesním soudcem I. stolice dle § 185. odst. 1. c. ř. s. proti žalovanému vydané jest ospravedlněným. Odvolací soud vyhnul se však rozboru této otázky s tím odůvodněním, ze žalovaný opatření to nechal vejiti v moc právní. Tento zamítací důvod nenalézá však v zákoně žádné opory.
Opatření § 185. odst. 1. c. ř. s. stanovené jest nařízením řízení upravujícím, proti němuž dle §§ 186. odst. 2. a 431. odst. 2. c. ř. s. neni přípustným samostatný prostředek opravný. Žalovaný měl však zajisté na vůli, přivésti k platnosti svou stížnost proti hořejšímu opatření procesního soudce I. stolice odvoláním jakožto opravným prostředkem, jejž v tomto případě proti nejbližšímu rozhodnutí, jež v odpor bráti lze, podal (§ 515. c. ř. s.).
(Rozh. z 4./4. 1911, č. j. R III 174/11/1—.) J. B. V.

1. Schauer v dodatku I. k c. ř. s. § 185 neuvádí. Mám též za to, že opatření dle § 185. odst. 1. c. ř. ». neupravuje řízení nýbrž zastoupení strany a teprve v druhé řadě může míti účinek processuální (kontumaci) a že vzhledem na dalekosáhlost nařízení takového není ani oportunním, odpírati jemu’ samostatný prostředek opravný. § 186. c. ř. s. týče se jen případů tam uvedených, vesměs si podobných a daleko ne tak závažných, jako jest nařízení dle § 185. c. ř. s. protož na toto vztahovati ho nelze (opačného názoru Ott, díl II. str. 291) Ostatně pro řízení před soudy okresními, o jakéž v tomto konkrétním případu jde, předpis § 186. c. ř. s. vůbec neplatí, an upravuje pouze poměr mezi senátem a jeho předsedou resp. jeho jednotlivými členy. (Pozn. zas.)*