NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8475 —
Č. 8475.

Jazykové právo. — Řízení správní: I. Konkrétní rozhodnutí jaz. sporu podle § 7 jaz. zák. nebo všeobecná úprava jazyková? — II. K výkladu zmocnění, daného vládě §em 8, odst. 1 jaz. zák. o úpravě užívání jazyků pro samosprávné útvary.
(Nález ze dne 7. března 1930 č. 3609.)
Prejudikatura: Boh. A 5010/25, 6784/26, 8072/29, 8274/29.
Věc: Město Š. proti ministerstvu vnitra o jazykové právo.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Helena Ch. z Vídně žádala prostřednictvím gen. konsulátu čsl. republiky ve Vídni měst. úřad v Š. o vydání dom. listu. Gen. konsulát čsl. ve Vídni vrátil osp-é v Š. vyhotovený dom. list se žádostí o opravení jeho ve smyslu jaz. zák. a čl. 72 odst. 3. vl. nař. č. 17/26, načež osp vrátila měst. obci Š. dom. list s vyzváním, aby byl vyhotoven s textem na prvém místě v jazyku státním. Ke stížnosti obce pak rozhodla osp v Š. výměrem ze 13. října 1926, že měst. úřad v Š. je povinen vydávati dom. listy také s textem v jazyku státním na prvním místě a tyto opatřovati obecní pečetí, obsahující slovní výplň stejných rozměrů a stejné úpravy v jazyku státním. Dohlédací stížnost jazyková, podaná obcí Š. byla zamítnuta pořadem instancí, posléze nař. rozhodnutím. Žal. úřad v důvodech svého rozhodnutí uvedl, že hořejší příkaz daný měst. úřadu shoduje se s předpisy čl. 72 odst. 3 a čl. 82 odst. 2 druhé věty vl. nař. č. 17/26, vydanými pro samosprávné úřady na základě § 8 odst. 1 jaz. zák., kterým byla státní moc výkonná zmocněna, aby v duchu tohoto zákona upravila také užívání jazyků pro úřady samosprávné, tedy také jazyků na dom. listech a v úřední pečeti.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí nss uvážil: — Č. 8475 —
Stížnost vznáší v prvé řadě formální námitku, že výrok osp-é v Š., obsažený ve výměru ze 13. října 1926, který nadřízené politické úřady v cestě instanční shledaly ve shodě se zákonem, nelze pokládati za judikátní výrok v konkrétní jazykové věci po rozumu § 7 jaz. zák., nýbrž za generelní normu o užívání jazyků městkou obcí Š. při vydávání dom. listů, pokud se týče při opatřování jich obecní pečetí. Osp nebyla prý oprávněna obci udíleti takové všeobecné jazykoprávní poukazy, jaké může vydávati dle §§ 3 a 8 jaz. zák. a §§ 55 a 84 úst. listiny pouze vláda.
Poněvadž žal. úřad v odvodním spise proti této formální námitce vytýká její nepřípustnost, poněvadž nebyla námitka tohoto obsahu v řízení správním vůbec vznesena, nutno především obírati se otázkou, zda námitkou tou třeba se vůbec se zřetelem k §§ 5 a 6 zák. o ss zabývati. Otázku tuto zodpověděl si nss kladně.
Byť i bylo správné, že tato námitka nebyla st-lkou uplatněna v řízení správním, dlužno si ujasniti, že běží v daném případě o řešení otázky, zda byly politické úřady, tedy také žal. úřad, vůbec povolány k tomu, aby meritorně rozhodovaly, nebyly-li tu podmínky § 7 jaz. zák. Jak také nss vyslovil v nál. Boh. A 6784/27, jest na příslušnost žal. úřadu, i když nebyla vytýkána, přes to nutno hleděti z povinnosti úřední. Není proto se stanoviska §§ 5 a 6 zák. o ss závady, aby nss se obíral podstatou námitky. Nss nemohl však stížnosti přisvědčiti.
Z obsahu správních spisů je patrno, že podnět k vydání výměru polit. úřadu, pokud se týče k vydání nař. rozhodnutí, zavdala žádost Heleny Ch., podaná k měst. úřadu v Š. prostřednictvím gen. konsulátu čsl. ve Vídni o vydání dom. listu. Když gen. konsulát čsl. ve Vídni, jemuž byl městskou obcí v Š. zaslán dom. list Heleny Ch., vyhotovený pouze v jazyku německém, vrátil dom. list obci prostřednictvím osp-é k opravě s poukazem na článek 72 odst. 3 jaz. nař., poslal politický úřad měst. obci dom. list zpět s vyzváním, aby byl vyhotoven s textem na prvém místě v jazyku státním. Ke stížnosti obce, v níž tato se dožadovala na osp-é, aby učinila v této věci rozhodnutí, vydal tento úřad rozhodnutí uvedené ve shora cit. výměru ze 13. října 1926. Rozhodnutí toto, jež bylo pak v pořadí instančním shledáno správným, vyslovilo ovšem, že měst. úřad v Š. je povinen vydávati dom. listy také s textem v jazyku státním na první místě a tyto opatřovati obecní pečetí, obsahující slovní výplň stejných rozměrů a stejné úpravy v jazyku státním. St-lka namítá proti rozhodnutí tomuto, dovolávajíc se předpisu čl. 97 jaz. nař., že žal. úřad měl se obmeziti jen na výtku, pokud se týče na sjednání nápravy vhodným opatřením v případě Heleny Ch.
St-lka spatřuje v nař. rozhodnutí nepřípustné vyřešení otázky jazykové in abstracto, totiž vyřešení otázky jazykové úpravy dom. listů vůbec a obecních pečetí k nim přitištěných. Stížnost má tu na zřeteli judikaturu nss-u, která došla výrazu zejména v nál. Boh. A 6784/26, že jazykový spor dle § 7 jaz. zák. lze vznésti pouze v souvislosti s určitou konkrétní věcí. Při tom však přehlíží stížnost, že nss, vysloviv tuto právní větu, vycházel z předpokladu, že úřad, aniž měl k tomu podnět z nějakého konkrétního případu, vydal výrok zcela všeobecný, jímž řešil některou otázku jazykovou samu o sobě in abstracto.
Tomu však v daném případě tak není. Osp shledavši, že obec Š. jako — Č. 8475 —
orgán dohledu jejímu podřízený porušila předpisy jaz. nař. a to článku 72 odst. 3 a 82 odst. 2 věty druhé, vydáním dom. listu pouze v jazyku německém a opatřeného pouze německou obecní pečetí, použila předpisů čl. 97 jaz. nař. a vyslovila nejprve výměrem z 20. září 1926, že obec se poukazuje, aby připojila ke spisům dom. list Heleny Ch. odpovídající čl. 72 odst. 3 jaz. nař., dalším pak výměrem ze 13. října 1926 vydala výrok všeobecného znění, týkající se jazykové úpravy dom. listů vůbec, pokud se týče obecních pečetí na nich přitištěných.
K tomuto posléz uvedenému opatření, jež bylo postupem instančním shledáno správným, byl však dohlédací úřad oprávněn, a to se zřetelem k čl. 97 jaz. nař., který mluví o zjednání nápravy »vhodným opatřením«. Shledá-li dohlédací úřad i mimo případ stížnosti, že obec porušila jaz. zákon nebo jaz. nařízení, nepřekročuje meze své kompetence, vydá-li výrok neobmezující se na konkrétní případ zjištěného porušení. Při tom uvážil nss, že čl. 97 jaz. nař., jehož se i stížnost sama dovolává a proti jehož platnosti nemá námitek, jest — jak ostatně zřejmo i z nadpisu hlavy XVII., v níž jest uveden — »opatřením k zachování předpisů«17/1926 sb., jsa kryt normou 4. odst. § 8 jaz. zák., který ustanovuje, že nařízení vládní vydané k provedení jaz. zákona má obsahovati také předpisy potřebné k tomu konci, aby se zabezpečilo úspěšné jeho provádění.
Takové zabezpečení úspěšného provádění jaz. nař. sluší pak se zřetelem ke zjištěnému konkrétnímu porušení jeho spatřovati v nař. výroku o jazykové úpravě dom. listů vůbec a obecních pečetí k nim přitištěných. Aby v případě konstatovaného porušení jaz. nařízení bylo zabezpečeno úspěšné provádění jeho, dlužno pokládati proto za vhodné opatření ke zjednání nápravy po rozumu čl. 97 jaz. nař. také opatření, aby i do budoucna byl předpis jaz. nař., který byl porušen, zachováván a aby bylo čeleno opětnému jeho porušování. Takovým vhodným opatřením ke zjednání nápravy je právě po zjištěném porušení jaz. nařízení výrok úřadu žal., že stěžující si obec jest povinna vydávati dom. listy také s textem v jazyku státním na prvním místě a tyto opatřovati obecní pečetí obsahující slovní výplň stejných rozměrů a stejné úpravy v jazyku státním.
Z úvah těchto se podává, že nař. rozhodnutí nelze, jak stížnost mylně usuzuje, pokládati za všeobecný jazykoprávní poukaz, kterým by úřad překročil meze své úřadní působnosti a který by slušelo hodnotiti nanejvýše jen jako nezávazný pokyn, nýbrž za opatření vhodné ke zjednání nápravy v případě zjištěného porušení jaz. nařízení orgánem podřízeným dohledu úřadu dohlédacího po rozumu 1. odst. čl. 97 jaz. nař. Nepřípadným je v tomto směru poukaz stížnosti na nál. Boh. A 5010/25. V nálezu tomto šlo o pouhý interní pokyn min-a vnitra zsp-é, který zsp mylně dodala straně jako rozhodnutí ministerské. — — — —
Stížnost napadá dále nař. rozhodnutí i ve věci samé. Vychází tu v podstatě z právního názoru, že státní moc výkonná, byvši zmocněna 1. odstavcem § 8 jaz. zák., aby upravila užívání jazyků pro samosprávné útvary, nesmí při této úpravě překročiti meze dané jí předpisem § 3 jaz. zák., jak tomu svědčí prý i citace § 3, obsažená v § 8. Otázkou významu a obsahu cit. předpisů jaz. zák. zabýval se nss již v nál. Boh. A 8072/29 a Boh. A 8074/29. — — — — — Č. 8476 —
K důvodům cit. nálezů se ještě vzhledem k vývodům stížnosti dodává, že citace § 3 v 1. odstavci § 8 jaz. zák. nemá toho významu, jaký jí stížnost přikládá. Citací tou zamýšlel zákon jazykový jen naznačiti subjekt jazykové úpravy, t. j. samosprávné úřady, zastupitelské sbory a veř. korporace, který je v obou §ech shodný, nikoli však i druh a výpočet úkonů úředních, kterých se úprava výkonnou mocí smí týkati, jak mylně se domnívá stížnost. Může-li dle toho, co bylo uvedeno, státní moc výkonná při úpravě užívání jazyků pro samosprávné korporace dle § 8 jaz. zák. jíti přes meze stanovené §em 3 jaz. zák., nelze zásadně usuzovati, že by nemohla upraviti užívání jazyků při vydávání dom. listů a při opatřování jich obecní pečetí.
Pak-li tedy stížnost chce pouze z onoho mylného svého předpokladu, že úprava užívání jazyků pro samosprávné korporace smí se pohybovati jen v rámci předpisu § 3 jaz. zák., dovoditi neplatnost předpisů čl. 72 jaz. nař. a důsledkem toho i nezákonnost nař. rozhodnutí, které se předpisů těch dovolává, nelze jí dáti za pravdu.
Může jít již jen o to, zda cit. předpisy jaz. nař., opírající se o ustanovení 1. odstavce § 8 jaz. zák., byly vydány v duchu jaz. zák., v němž úprava má se státi. Po této stránce stížnost neformuluje stížních bodů.

Citace:

č. 8475. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 486-489.