Č. 7765.

Zaměstnanci veřejní (Slovensko): Zaměstnanci státních báňských a hutních závodů nemají právního nároku na t. z v. premie závodní.
(Nález ze dne 22. února 1929 č. 3669.)
Věc: Ing. Rudolf G. v O. proti ministerstvu veřejných prací o závodní premie.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 18. ledna 1926 domáhal se st-l, přednosta státního elektrolytického závodu v B., doplatku na provozních prémiích za rok 1924, uváděje, že premie ty měly mu býti vyměřeny ze 74 355 Kč 80 h částkou na něho připadající 27 394 Kč 32 h (= 38 794 Kč 32 h po srážce běžných měsíčních záloh 11 400 Kč) a nikoli jen částkou 6 068 Kč. Neprávem snížen byl obnos 74 355 Kč 80 h o částku 37 957 Kč 92 h, připadající na zaměstnance ministerstva. Pozměnění počtu a výše podílů v klíči pro výpočet výrobních prémií, stanoveném výnosem min. č. 1405 — Úsp. — 1921, jest vázáno podmínkou, že počet podílů připadajících na min. bude předem každého měsíce oznamován odbornou báňskou účtárnou Ústřední správy elektrolytického závodu. Takové oznámení se nestalo ani v r. 1924, ani v letech předešlých, nýbrž teprve výnosem z 30. září 1925, jímž stanoveno, že na zaměstnance min-a připadá ze 74 355 Kč 80 h částka 37 957 Kč 92 h.
K tomuto podání vyslovilo min. veř. prací nař. výnosem toto: »Na provozní premie nemá zaměstnanec zákonného nároku. Dle stanoviska min. fin. nelze zásadně provozní premie udělovati zaměstnancům u závodu, který je pasivní, jestliže se min-u prací přes to podařilo vymoci pro zaměstnance pasivních závodů provozní premie, nemůže nikdo činiti nárok na určitou výši premie. Částka provozních prémií, připadajících na určitý závod, musí býti rovnoměrně rozdělena mezi zaměstnance na správě závodu zúčastněné. U státního elektrolytického závodu v B. jsou to ředitelství státních železáren a oceláren v P., státní prodejna báňských výrobků v P. a min. veř. prací, odbor 7.« — — —
Rozhoduje o této stížnosti, uvážil nss toto:
Provozní, resp. vývozní premie pro úředníky zařazené do hodn. tříd a ostatní zaměstnance v kategorii podúředníků a sluhů při stát. báňských a hutnických podnicích na Slov. ustanovilo min. prací za souhlasu min. fin. výnosem z 5. března 1921, o nějž též st-l svůj nárok opírá. Premie ty, které měly dle cit. výnosu sloužiti hlavně k tomu, aby byla odměněna práce a námaha nad normální výkonnost a aby se vzpružila i radost z práce, vynalézavost a píle ve vykonávání služby i mimo čas služební, zavedeny byly toliko prozatímně do 31. prosince 1921 se zpětnou platností od 1. červeníce 1920. Šlo tu, jak v cit. výnosu se uvádí, toliko o opatření prozatímní na zkoušku, a podotknuto, že v důsledku toho musí zůstati vyhražena eventuelní změna ve příčině základu pro stanovení premie a ve příčině počtu podílů na jednotlivé zaměstnace při rozvrhu celkového obnosu prémií.
Výnosem tím zároveň nařízeno ředitelstvím a správám jednotlivých podniků, aby předkládaly před výplatou min-u prací dle daných pokynů úhrnný výpočet výrobních prémií s přesnými výkazy zaměstnanců s předepsaným počtem podílů, při čemž výslovně stanoveno, že min. si vyhražuje schválení výše i rozdělení prémií, které mají býti vyplaceny, jakož i schválení úhrady z jiných položek než z položky určené. Min. si ve výnose tom dále výslovně vyhradilo, těm zaměstnancům, kteří svých povinností řádně neplní nebo jinak poškozují zájmy závodu nebo státu nebo proti nimž zavedeno disc. šetření, premie buď úplně nebo částečně zastaviti, po případě snížiti.
Na návrh min. prací schválilo min. fin. výnosem z 28. prosince 1922 výplatu provozních prémií pro Slov. i pro rok 1922, a to na stejném podkladě, jako předešle, dále projevilo souhlas s rozdělením prémií úředníníkům přiděleným ústřední správě stát. báň. a hutn. závodů v Praze a vlád. komisariátu pro státní báně a hutě v Bratislavě dle klíče, který ustanoví min. prací. Stejně stalo se pro rok 1923 výnosem min. fin. z 20. prosince 1923.
Na návrh min. prací, učiněníý presidiu min. rady, sdělilo min. fin. výnosem z 10. června 1925, že nečiní námitek proti výplatě provozních prémií za rok 1924 pro zaměstnance vyjmenovaných stát. a hutn. závodů, jakož i pro zaměstnance ústředí a vl. komisariátu v Bratislavě, a to na stejném podkladě a dle dosavadních norem, jak bylo povoleno již na rok 1923 výnosem z 20. prosince 1923. Konečně projevila vláda usnesením z 2. října 1925 souhlas s výplatou provozních prémií na stát. horn. a hutn. závodech pro rok 1924 za podmínek min. fin.
Z uvedené stylisace výnosu min. prací z 5. března 1921 jakož i ze stylisace dalších výnosů, vydaných na témže podkladě pro následující léta až incl. r. 1924, kteréžto výnosy ostatně ani ve sbírce zák. a nař., ba ani ve věstníku nebyly publikovány, plyne nade vši pochybnost, že výnosy těmi nebyl normován žádný nárok zaměstnanců v nich uvedených na odměny tam vytčené, nýbrž že jde o pouhou direktivu pro podřízené správy a ředitelství jednotlivých podniků, aby postupovaly dle jednotných zásad, rozhodnutí samo však vyhraženo zcela volnému, ničím neobmezenému uvážení žal. úřadu, který odměnu přiznati nemusí ani tehdy, když zaměstnanec splnil všechny podmínky výnosu. Neni-li však na udělení provozních prémií nároku, nemůže st-l právem vytýkati, že bylo porušeno jeho subj. právo, zredukoval-li žal. úřad premie vypočtené správou stát. eletrolytického závodu za rok 1924 na 36 397 Kč 88 h, a to ve prospěch zaměstnanců odboru 7. min. prací, nehledíc k tomu, že žal. úřad byl k opatření tomu po rozumu svrchu zmíněných směrodatných výnosů oprávněn, a je lhostejno, byl-li počet podílů připadajících na min. předem každého měsíce oznamován odbornou báňskou účtárnou ústřední správy elektrolytického závodu čili nic. Stejně lhostejno je, byl-li, jak st-l namítá, pro každý závod jiný klíč a obdrželo-li báňské ředitelství v K. přes to, že nemělo výtěžku, remuneraci, neboť okolnosti ty jsou podle toho, co shora dolíčeno, pro posouzení daného sporu irelevantní.
Rovněž poukaz st-lův na oběžník min. pro Slov. z 18. března 1920 jest zcela bezdůvodný, ježto z oběžníku toho nemůže st-l nic pro svůj domnělý nárok dovoditi. Oběžníkem tím nařizuje se totiž sestavení příslušných dat za účelem podání návrhu min-u v Praze na povolení provozních prémií, tak že oběžníkem tím zahajují se teprve přípravné práce pro výnos min., kterým pak provozní premie byly zavedeny. Nezakládá-li však nároku na premie, jak svrchu dovoženo, výnos min., nemůže býti řeči o tom, že by nárok ten plynul z cit. oběžníku.

Citace:

č. 7765. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 363-365.