NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

Č. 5012.

Pozemková reforma: * I k převodu vlastnického práva podle §§ 15 až 19 zák. čl. XXIX/1886 jest zapotřebí, jde-li o půdu zabranou, souhlasu státního pozemkového úřadu dle § 7 zákona záborového.
(Nález ze dne 13. října 1925 č. 19000.) Věc: Jan K. a spol. v S. (adv. Dr. Em. Patz z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu o neschválení převodu zabrané půdy.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Dne 20. září 1920 a 27. listopadu 1920 prodal Ondřej H. st-lům pozemek č. — v J. ač. — v obci Č., ale stpú výměry z 19. prosince 1921 a 13. ledna 1922 odepřel schváliti tyto smlouvy dle § 7 záb. zák. proto, že trhová cena jest přemrštěná. Do těchto rozhodnutí stížnosti k nss podány nebyly.
Dvěma podáními z 15. ledna 1924 oznámili st-lé okresnímu soudu ve Vranově, že pozemky shora uvedené koupili, že však trhové smlouvy se jim ztratily a žádali, aby na základě skutečné držby, více než tříleté, bylo jim na parcely ty vlastnické právo vloženo. Když pak soud své spisy jednací o těchto žádostech předložil stpú-u k nahlédnutí, oznámil stpú výměrem z 2. května 1924, že svolení k převodu práva vlastnického na parcely ty na základě provedeného řízení soudního neuděluje, a v důvodech uvedl, že již výměry z 9. listopadu 1921 a 18. ledna 1922 odepřel uděliti svolení k prodeji těchto nemovitostí, že výměry ty nabyly moci práva, že smlouvy jsou dle § 7 záb. zák. neplatné, a že návrh stran směřuje k obejití zákona.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Nař. rozhodnutí jest odepřením souhlasu dle § 7 záb. zák. k tomu, aby pozemky, o něž jde, byly knihovně odepsány od státem zabraného majetku Ondřeje H. a připsány do vlastnictví st-lů. Stížnost proti tomu podaná namítá především, že souhlasu toho vůbec třeba není, poněvadž jde o zvláštní způsob nabytí vlastnického práva na základě skutečné pokojné tříleté doby, tedy o případ §§ 15—19 zák. čl. XXIX/1886, XXXVIII/1889 a XVI/1891. Námitka tato není důvodná.
Ustanovením § 7 záb. zák. poskytl zákon stpú-u prostředek, aby mohl zabrániti každé disposici stran, kterou by zabraný majetek byl z nexu záborového vymančn a účelům pozemkové reformy odňat. Souhlasu stpú-u dle § 7 záb. zák. jest tedy třeba i k tomu, aby na základě řízení provedeného podle cit. zákonných předpisů byla nějaká nemovitost vyloučena ze souboru majetku státem zabraného a připsána do vlastnictví osob, které ji déle než 3 roky pokojně drží, neboť i uskutečnění takového převodu leží ve volné disposici dosavadního vlastníka a nynějších nabyvatelů dotčených nemovitostí.
Mohl proto žal. úřad převod ten podrobiti svému rozhodování podle § 7 záb. zák. a i souhlas odepříti, ale mohl tak učiniti jen z důvodů zákonných.
V daném případě odepřel žal. úřad souhlas proto, poněvadž zamítl již žádost o schválení smlouvy trhové o týchž pozemcích, a udělením souhlasu k nabytí vlasnického práva st-lů na základě tříleté držby docílila by strana téhož výsledku, jemuž úřad chtěl zabrániti odepřením souhlasu smlouvě trhové, čímž by dle názoru úřadu byl obcházen zákon.
Stížnost právem namítá, že zákon záb. nezakazuje nabytí vlastnictví tímito způsobem ani při půdě zabrané, a že není tedy obcházením zákona, když bylo na základě nového právního stavu žádáno za souhlas stpú-u, třeba by úřad ten před tím souhlas k zcizovací smlouvě byl odepřel. Vždyť odepření svolení dle § 7 záb. zák. nemá za následek, že by úřad jíž nikdy souhlas ten uděliti nemohl, naopak nelze stranám brániti, aby se o souhlas dle § 7 záb. zák. opětovně ucházely, a nemůže stpú zamítnouti novou žádost ob rem judicatam, aniž předběžným zkoumáním zjistil, že se od doby původního zamítnutí v ničem nezměnily rozhodné poměry faktické i veřejného zájmu (srovnej nález Boh. 557 adm.). Úřad měl tedy — nehledě k nezákonnému důvodu shora uvedenému — uvážiti, zda převod ten s hlediska cílů reformy pozemkového jest přípustný čili nic.
Neučinil-li tak, bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 5012. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 315-317.