Čís. 4391.

Žaloba o oduznání manželského původu dítěte.
Stačí průkaz, že nedošlo v době § 163 obč. zák. k pohlavnímu styku. Svědectví matky lze hodnotiti ve spojení s ostatními průvody (§ 272 c. ř. s.).
(Rozh. ze dne 19. listopadu 1924, Rv II 626/24).
Žaloba manžela o oduznání manželského původu děcka byla oběma nižšími soudy zamítnuta. Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.

Důvody:
Jak soud prvé stolice, tak zejména odvolací soud, zamítnuvše žalobu, vycházely z právně mylného hlediska, že by žalobě bylo lze vyhověti jen tehdy, kdyby manžel prokázal naprostou nemožnost tělesného obcování podle §u 158 obč. zák. Podle doslovu tohoto ustanovení má ovšem manžel prokázati, že dítě nemohlo jím býti zplozeno. Ve výkladu slov »nemožnost zplození« judikatura kolísala. V dřívějších rozhodnutích vyžadoval se důkaz nemožnosti soulože, v poslední době upouští se od tohoto přísného výkladu a má se průkaz o tom, že nedošlo v kritické době §u 163 obč. zák. k pohlavnímu styku, za dostačitelný. A to právem. Vždyť důkaz o nemožnosti oplození může manžel vésti různým způsobem. Tak na příklad tím, že prokáže, že tělesné obcování, z něhož dítko mohlo býti zplozeno, pro jeho nepřítomnost bylo nemožno, nebo tím, že přes to, že s matkou dítěte tělesně obcoval, ji neoplodnil pro svou neschopnost, oplodniti, a ovšem i tím, že prokáže, že v kritické době neobcoval s manželkou vůbec, neboť, neobcoval-li s ní, nemohlo nastati oplození. Touto úvahou padá již přísné stanovisko odvolacího soudu, že nemožnost oplození nelze prokázati důkazem, že k souloži nedošlo, i když byla objektivně možná. Posoudil tudíž odvolací soud tuto věc po stránce právní nesprávně. Avšak odvolací soud pochybil také v dalším, pokud se totiž obírá s výtkou odvolání, že řízení v první stolici zůstalo neúplným, když prvý soud nepřipustil přísežný výslech otce dítěte o tom, že v kritické době s matkou dítěte nesouložil. V §u 158 obč. zák. jest sice ustanoveno, že ani cizoložství matky, ani její tvrzení, že dítě jest nemanželským, samo o sobě nemůže dítěti odňati právo manželského zrození, nelze však tvrditi, že důkaz, že nedošlo v kritické době §u 163 obč. zák. k tělesnému obcování, svědectvím manželky byl by ve spojení s jinými důkazy a zejména i s výpovědí žalobce jako strany bezcenným a vadným, vždyť provedení tohoto důkazu zpravidla jinými prostředky vůbec není možno. Nelze tudíž bezcennost a vadnost těchto důkazů pouhým poukazem na § 158 bez uvedení bližších okolností odůvodňujících tento názor, míti za opodstatněnu. Bylo proto, když nedostačovaly provedené důkazy z jakéhokoliv důvodu k průkazu sporných a pro rozhodnutí závažných okolností, že manželé v kritické době §u 163 obč. zák. spolu tělesně neobcovali, připustiti důkaz výslechem stran, a, jelikož odvolací soud přes shora zmíněné odvolací důvody tak neučinil, jest odvolací řízení neúplným a jest také uplatněný důvod podle §u 503 čís. 2 opodstatněn.

Citace:

č. 4391. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 654-655.