NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8504 —
Č. 8504.

Zaměstnanci veřejní. — Učitelstvo: Předpokladem nároku přeloženého státního zaměstnance (učitele veř. školy národní) na diety z důvodu vedení dvojí domácnosti není ani, že před přeložením měl domácnost svoji v1astní, ani že domácnost měl v posledním svém působišti.
(Nález ze dne 18. března 1930 č. 4234.)
Prejudikatura: Boh. A 6438/27.
Věc: Marie S. v M. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o diety z titulu vedení dvojí domácnosti.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. škol. v pořadu stolic správních žádosti st-lky, učitelky žen. ručních prací, o přiznání diet z důvodu vedení dvojí domácnosti za dobu od 21. září 1920 do 30. — Č. 8504 —
června 1921 a odůvodnilo své stanovisko v podstatě tím, že podle usnesení min. rady z 19. července 1919, aplikujícího usnesení min. rady ze 4. července 1919 i na případy nezaviněného přeložení na jiné úřední místo z moci úřední, má zaměstnanec (učitel veřejné školy národní) nárok na diety za vedení dvojí domácnosti pouze tehdy, nemohl-li přenésti svoji domácnost, kterou měl s rodiči nebo sourozenci, do nového působiště, st-lka pak v době přeložení neměla své vlastní domácnosti, což stížnost sama ostatně nepopírá, takže nejsou splněny předpoklady, na něž cit. usnesení min. rady přiznání diet váže.
O stížnosti uvážil nss takto:
Žal. úřad má za to, že nárok státního zaměstnance (učitele veř. školy národní) na diety z důvodu vedení dvojí domácnosti je ve smyslu usnesení min. rady z 19. července 1919 mimo jiné vázán i na předpoklad, že nemohl přenésti svoji vlastní domácnost, kterou měl s rodiči neb sourozenci, do nového působiště. Stížnost naproti tomu tvrdí, že nezáleží na tom, zda byla vedena domácnost jménem státního zaměstnance či jménem rodičů jeho a byla-li tedy formelně jeho či nikoli.
Nss uznal stížnost důvodnou.
Na základě usnesení min. rady z 22. ledna 1919 ustanovilo min. fin. výnosem ze 3. února 1919 č. 1643 pres. ve příčině mimořádného odškodného úředníkům a zřízencům, převzatým do služeb z Německo-Rakouska, mimo jiné toto: Úředníkům a zřízencům, jež nastupujíce službu, nemohli svoji domácnost, kterou měli s manželkou, dětmi, rodiči nebo sourozenci v Německo-Rakousku, do nynějšího působiště přestěhovati, příslušejí plné diety od dne, kdy nastoupili službu v novém působišti, až do přestěhování domácnosti nebo do té doby, kdy jim byla poskytnuta možnost přestěhovati se (akcí bytovou a stěhovací), jíž však neužili, nejdéle však do konce února 1919, a mimořádným přídavkem za prvých 14 dní. Uvedené odškodné bylo v důsledku rozšíření stěhovací akce na základě usnesení vlády z 19. února 1919 přiznáno výnosem presidia min. rady z 22. února 1919 také zaměstnancům převzatým odjinud než z Německo-Rakouska kamkoliv do čsl. republiky, jakož i oněm, kteří z čsl. republiky byli povoláni k službě do Prahy a to v těch případech, když převzetím nebo přeložením hmotně získali.
V uvážení, že trvající všeobecná nouze bytová znemožňuje mnohým zaměstnancům státním, aby v případě převzetí nebo přeložení přestěhovali své rodiny do místa nového působiště, usnesla se min. rada dne 19. července 1919 (výnos min. škol. z 31. srpna 1919 č. 3399 pres.), aby platnost dříve řečených ustanovení byla prodloužena až do odvolání a rozšířena s účinností od 28. října 1918 na zaměstnance převzaté z výslužby a ze služeb samosprávných nebo soukromých, jakož i na všechny případy nezaviněného přeložení do jiného úředního místa z moci úřední. Současně nařídila vláda, že má býti v každém případě zjištěno, že zaměstnanci nebylo dříve možno se přestěhovati pro nedostatek bytu, o nějž se u bytového úřadu nebo u svého nadřízeného úřadu včas hlásil.
Z předpisů těchto vysvítá, že jest odškodné (t. zv. diety z titulu vedení dvojí domácnosti) náhradou za újmy, které státní zaměstnanec trpí tím, že nemůže pro nedostatek bytu v novém svém působišti přenésti — Č. 8505 —
tam svou společnou domácnost a že tudíž musil zanechati rodinného života v kruhu svých rodičů, resp. sourozenců, v němž žil. Znakem rodinného života u svobodných zaměstnanců je však zajisté již spolužití se svými rodiči, resp. sourozenci ve společné domácnosti, stravování se v ní a obstarávání i ostatních životních potřeb v domácnosti té. Čí jménem byla společná domácnost ta vedena, resp. koho slušelo považovati za vlastníka domácnosti té ve smyslu soukromého práva, je pro otázku nároku na uvedené odškodné podle znění i smyslu cit. vládních usnesení zcela bez právního významu.
V daném případě není mezi stranami sporu o tom, že st-lka v době svého přeložení do M. žila ve společné domácnosti se svými rodiči v K. a že odtud nastoupila služ. místo v M. Nepřiznal-li za tohoto stavu věci žal. úřad st-lce diety z důvodu vedení dvojí domácnosti jedině proto, že neměla v době přeložení své vlastní domácnosti, vyložil si nesprávně shora cit. předpisy a je výrok jeho v rozporu s platným právem.
Nař. rozhodnutí nemá však opory v platném právu ani, lze-li jeho důvodům rozuměti tak, že odepřelo st-lce nárok na zmíněné diety proto, že neměla své vlastní domácnosti v B. a K., kde byla naposled ustanovena. Vyslovilť nss již v nál. Boh. A 6438/27 právní názor, že není podmínkou nároku na diety z titulu vedení dvojí domácnosti ve smyslu shora cit. usnesení min. rady, aby měl přeložený státní zaměstnanec (učitel veř. školy národní) před přeložením svou rodinnou domácnost právě v předešlém a posledními působišti, z něhož byl přeložen.

Citace:

č. 8504. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 548-550.