NPD documents search: Všehrd, 11 (1930) - XV. Výroční zpráva zemského úřadu práce v Brně za r. 1928.

Čís. 148.

Výrok sprošťující obžaloby pro krádež vylučuje odsouzení osoby, obžalované pro podílnictví na této krádeži.
(Rozh. ze dne 26. února 1920, Kr II 238/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zmateční stížnosti obžalovaného E. Ch., odsouzeného rozsudkem zemského trestního soudu v Brně pro zločin podílnictví na krádeži dle §§ 185, 186 a), b) tr. z., a., zrušiv rozsudek v odpor vzatý, sprostil obžalovaného dle § 259 č. 3 tr. ř. obžaloby pro tento zločin.
Důvody:
Stěžejní podmínkou odsouzení pro podílnictví na krádeži jest zjištění, že věci obžalovaným na sebe převedené, ukryté neb prošantročené byly jiným pachatelem ukradeny. Neboť bez krádeže jest podílnictví na krádeži jako delikt akcessorní nemyslitelné. V přítomném případě bylo se stěžovateli Eduardu Ch. zodpovídati z obžaloby, že veškeré svršky na boty Tomáši H. odcizené na sebe převedl, ukryl a prošantročil, ačmu bylo povědomo, že krádež spáchána byla způsobem takovým, který ji činí zločinnou. Současně obžalován byl totiž Karel A., že dne 28. ledna 1919 v Brně z uzamčeného obchodu Tomáše H. asi 90 párů různých svršků na boty v ceně značně přes 2000 K odcizil. Soud nalézací sprostil rozsudkem v odpor vzatým Karla A. právoplatně obžaloby pro tuto krádež, zjistiv, že A., otevřev paklíčem dílnu H-ovu a odňav mu svršky v obžalobě uvedené, jež týž den odpoledne Ęduardu Ch. prodal, jednal svémocně, že však nejednal bez přivolení poškozeného a že cestou svépomoci zjednal si jen zástavu pro svou pohledávku, převyšující o 1500 K cenu zboží H-ovi odňatého, takže není dána skutkem podstata krádeže ani subjektivně, ani objektivně. Za takových okolností padá však dle toho, co shora uvedeno, sama sebou obžaloba na Eduarda. Ch. pro podílnictví na krádeži na Tomáši H. vznesená, to tím spíše, ano z důvodů rozsudku nijak nevychází, že by se jednati snad mohlo o jiný příběh ukradení těchže svršků na boty, v němž by Eduard Ch. převedením jich na sebe byl mohl podíl míti. Jestliže tudíž soud nalézací tímže rozsudkem, jímž sprostil Karla A. obžaloby pro krádež svršků na boty na škodu Tomáše H., Eduarda Ch. pro podílnictví na této krádeži odsoudil, dostal se tím nejen sám sebou do nerozluštitelného odporu (§ 281, č. 5 tr. ř.), nýbrž porušil tímto výrokem odsuzujícím též zákon v ustanovení o podílnictví na krádeži (§ 281, č. 9 a) tr. ř.). Bylo proto zmateční stížnosti Eduarda Ch. tyto zmatky uplatňující vyhověti, rozsudek v odpor vzatý ve výroku stěžovatele odsuzujícím jako zmatečný zrušiti a Eduarda Ch. obžaloby vedle § 259, č. 3 tr. ř. sprostiti.

Citace:

Čís. 148. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 223-224.