Čís. 14600.


K § 557 c. ř. s.
V námitce, že podpis na směnce jest nepravý, není obsažena i námitka, že směnečný závazek jest neplatný též proto, že podpisatel zemřel před datem vystavení směnky.

(Rozh. ze dne 9. října 1935, Rv I 1764/35.) Proti směnečným platebním příkazům podala žalovaná pozůstalost po Janu D-ovi námitky, v nichž ve věci samé namítla nepravost podpisu zemřelého Jana D-a a při ústním jednání namítla ještě, že Jan D. zemřel dne 26. ledna 1931, datum vystavení na směnkách jest 15. dubna 1932, takže Jan D. se nedožil doby vystavení směnek, a jest proto ohledně něho směnečný závazek neplatný, neboť ani nevznikl. Nižší soudy ponechaly směnečné platební příkazy v platnosti, odvolací soud z těchto důvodů: Žalovaná v námitkách prostě popřela pravost podpisu Jana D-a. Námitka tato jest určitá a pro spor je rozhodno, zda podpis je pravý či nikoliv. Pravý podpis v tomto případě měl se státi jménem občanským ručitele Jana D-a, nesměl býti padělán, pocházeti protiprávně od osoby jiné než od něho, jejž označuje (§ 77 směn. zák.). Skutečnost, že Jan D. směnku podepsal v přítomnosti jiných, je bezvadně zjištěna svědeckými výpověďmi Josefa K-y a Josefa M-a. Další okolnosti, že Jan D. zemřel a že směnka byla pozdějším datem vystavení opatřena, v písemných námitkách tvrzeny nebyly, okolnosti tyto žalovaná přednesla teprve při ústním jednání, tedy opožděně, a proto prvý soud právem k nim nepřihlížel (§§ 552, 557 a 559 c. ř. s.), a důkazů o nich nepřipustil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatelka jest prekludována s námitkou, že směnečný závazek Jana D. jest neplatný, poněvadž zemřel dne 26. ledna 1931, kdežto datum vystavení směnek jest 15. dubna 1932. Tuto námitku dovolatelka nevznesla v písemných směnečných námitkách. Jest ovšem správné, že žalovaný může ve směnečném řízení i po třídenní lhůtě § 557 c. ř. s. k opodstatnění a provedení námitek vznesených včas až do konce ústního jednání učiniti nový přednes skutkový a důkazní, avšak omylem se domnívá dovolatelka, že v námitce, že podpis Jana D. na směnkách jest nepravý, jest již obsažena zmíněná námitka. Jde tu o úplně samostatnou novou námitku a nikoliv o pouhé rozvádění již vznesené námitky nepravosti podpisu, což vyplývá i z toho, že si dovolatelka vyhradila konečně vyjádření o pravosti podpisu po předložení směnek v originále.
Citace:
Čís. 14600.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 677-678.