NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 19 (1910) - Z judikatury správního soudu

Čís. 2180.

Zmateční stížností z důvodu §u 281 čís. 4 a 5 tr. ř. lze napadati i výrok o trestu.
Krádež zůstává deliktem majetkovým, i když byla spáchána z pohnutek politických.
»Spolupachatetství« nevyžaduje, by každý spolupachatel spolupůsobil od prvopočátku při celé trestné činností a aby případná úmluva předcházela započetí činnosti. Stačí, když, poznav dosavadní činnost ostatních účastníků, čelící k dosažení zakázaného cíle, přistoupí právě za tímto účelem v dohodě s nimi dříve, než ještě byla dovršena celá skutková podstata zločinu, k činnosti ostatních a ji svou spolučinností doplní.
(Rozh. ze dne 16. listopadu 1925, Zm II 604/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 24. října 1924, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ů 197, 201 a), 203 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje především zmatky §u 281 čís. 4 a 5 tr. ř., poněvadž nebylo vyhověno návrhům obhajoby, jimiž mělo býti dokázáno, že předchozí potrestání navrhovatelovo týkalo se deliktů povahy politické, související s vyzvědačskou jeho činností ve prospěch Ruska proti Rakousku v zájmu zahraničního hnutí českého, jakož i pominutím předloženého rozsudku o potrestání 4letým žalářem. Také poukaz rozsudku při vyměření trestu na opětné předchozí potrestání stěžovatelovo pro delikty majetkové se prý stává nejasným, neúplným a sobě odporujícím. Zrušovací soud položil si především otázku, zda lze rozsudek vůbec napadati zmateční stížností z důvodu zmatečnosti čís. 4 a 5 §u 281 tr. ř., když se tyto nedotýkají výroku o vině, nýbrž, jako v tomto případě, toliko výroku o trestu. Otázku tu zodpověděl zrušovací soud kladně, neboť trestní řád v té příčině nerozlišuje. Kromě toho cituje ustanoveni čís. 5 §u 281 tr. ř., mluvíc o rozhodných okolnostech, § 270 čís. 6 a 7 tr. ř. (nyní podle zákona ze dne 18. prosince 1919, čís. 1 sb. z. a n. z roku 1920, čís. 4 a 5 téhož paragrafu). § 270 čís. 4 tr. ř. v novém znění pak stanoví, že sepsaný rozsudek obsahuje — kromě ostatních náležitostí —, byl-li obžalovaný odsouzen, vše, co jest nařízeno v §u 260 tr. ř. Podle čís. 3 tohoto paragrafu musí se však v rozsudku také vyřknouti, k jakému trestu se obžalovaný odsuzuje. O přípustnosti zmateční stížnosti nemůže tedy v tomto případě bytí sporu. Jelikož výtky podle §u 281 čís. 5 tr. ř. podle své povahy nutno odvozovati z obsahu vyhotovení rozsudku sama (nejasnost, vnitřní rozpor, neuvedení důvodů) nebo jeho porovnáním s výsledky hlavního přelíčení (neúplnost, rozpor se spisy), stěžovatel však odvozuje vytýkané jím formální vady rozsudku jednak z výsledků důkazů, jež byly sice navrženy, avšak nebyly připuštěny, pokud se týče z rozsudku soudu předloženého a při spisech se nalézajícího, avšak při hlavním přelíčení nečteného, nelze tento důvod zmatečnosti vůbec shledati provedeným. Pokud však jde o zmatek §u 281 čís. 4 tr. ř., nelze uznati stížnost odůvodněnou. Krádež jest již podle své povahy deliktem majetkovým a zůstává jím, i když snad spáchána byla z pohnutek politických. Pokud tedy při výměře trestu mohlo jíti o přitěžující okolnost vzhledem k předchozím potrestáním po krádež (kterážto okolnost může býti uplatňována jen odvoláním z výroku o trestu), mohl se jich soud dovolávati bez ohledu na pohnutky krádeže. Po stránce té právem proto zamítl návrhy jako zbytečné. Ovšem mohly by pohnutky ty přijíti v úvahu při hodnocení minulosti pachatelovy vzhledem k výroku o podmíněném odsouzení. Jelikož však v tomto případě vysloven byl nad stěžovatelem trest, který pro svou výměru již za všech okolností po zákonu podmíněný odklad výkonu trestu vylučoval, jest tu podmínka posledního odstavce §u 281 tr. ř., která uplatňování uvedeného formálního zmatku ve prospěch stěžovatelův vylučuje.
Po stránce hmotněprávní vytýká stížnost rozsudku zmatky §u 281 čís. 9 a), 10 tr. ř., poněvadž prý vepsání číslice 36000 Kč do padělaného šeku jest tak podřadného významu, že vůbec jako opatření prostředku, pokud se týče jako pomoc nemůže přijití v úvahu, žádným způsobem však nemůže jíti o přímé pachatelství, kdyžtě ostatní pachatelé v době přistoupení stěžovatelova byli mezi sebou, bez souhlasu stěžovatelova, již domluveni, takže by v přistoupivší činnosti stěžovatelově, že totiž připravený již padělaný šek vyplnil, mohla býti spatřována nanejvýš účast podle §§ů 5, 197 tr. zák. Nehledě k tomu, že zmateční stížnost v dotyčných vývodech nevychází proti zásadě §§u 258, 288 čís. 3 tr. ř. z celého skutkového stavu, jak jest zjištěn v rozsudku, stačí na vyvrácenou jich vytknouti, že spolupachatelství, jež nalézací soud shledal ve vlastní činnosti stěžovatelově, nevyžaduje, by každý spolupachatel spolupůsobil od prvopočátku při celé trestné činnosti a by případná úmluva předcházela započetí činnosti. Stačí, když, poznav dosavadní činnost ostatních účastníků, čelící k dosažení zakázaného cíle, právě za tímto účelem v dohodě s nimi dříve, než ještě byla dovršena celá skutková podstata zločinu, přistoupí к činnosti ostatních účastníků a ji svou spolučinností doplní. Tyto předpoklady jsou v projednávaném případě nepochybně dány, kdyžtě rozsudek zjišťuje, že stěžovatel, byv do plánu dosavadního konsorcia dodatečně svým bratrem zasvěcen, blanket šeku firmy Č. na napodobeném papíru této firmy, jinými společníky již opatřený, na stroji vyplnil, a když byl jím zhotovený šek dalším společníkem opatřen padělaným podpisem a padělaným razítkem, s ostatními účastníky další postup stran vybrání peněz v záložně domluvil a od spoluobžalovaného V-a z vybraných peněz převzal podíl na sebe a jeho bratra připadající. Že by snad i bez stěžovatele byli si ostatní společníci padělaný šek sami vyplnili, nemění nic na skutečnosti, že se tak nestalo, a že vyplnění šeku právě stěžovatelem na základě společné úmluvy provedl a tím na padělání listiny, nehledě k další spolučinností při provedení podvodu vylákáním peněz, spolučinným se stal. Byla proto (nehledě k tomu, že i spoluvina zakládá podle §u 5. tr. zák. tentýž zločin jako čin přímého pachatele) zjištěná činnost stěžovatelova správně kvalifikována jako spolupachatelství, a bylo z té příčiny stížnost jako ve všech směrech bezdůvodnou zavrhnouti.

Citace:

č. 2180. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 676-678.