II. §§ 1218., 1225., 1227., 897., 900., 705. obč. zák. Zřízení věna či darování?
(Rozh. správ. soudu ze 7. prosince 1909, č. 10 208.)
Správní soud zrušil rozhodnutí c. k. finančního zemského řiditelství v Brně ze dne 6. dubna 1909, č. 9784, jako v zákoně neodůvodněně, z těchto
důvodů:
Dle notářského aktu z 2. července 1908 o svatební smlouvě uzavřené mezi A. a B., s přistoupením otce této C., zřídil tento se zřetelem ke sňatku, jejž jmenovaní snoubenci chtěli uzavříti, u splnění své zákonné povinnosti (§ 1220. obč. zák.) snoubencům těm věno obnosem 10 000 K. Odstavec II. svatební smlouvy zní: »Toto věno 10 000 K jest splatno teprve po smrti C.; až dotud je neúročno. Po smrti C. jest z něho ode dne smrti platiti 4 a 1/2% úroky půlročně předem a dlužno je po půlroční, oběma stranám příslušející výpovědi, vyplatiti.«
Na základě tohoto notářského aktu vloženo bylo na dům C. právo zástavní pro ono věno 10 000 K ve prospěch manželů A. a B.
Z tohoto notářského aktu byl s odvoláním na pol. saz. 91. B I. popl. zák. vyměřen poplatek z darování 1% s přirážkou z obnosu 10 000 K po srážce kolků na listinu upotřebených a při tom straně sděleno, že poplatek, nezaplatí-li ho strana raději hned, může býti při dostatečném zajištění zaplacen teprve po smrti C.
Rekus proti tomu podaný byl rozhodnutím v odpor vzatým zamítnut s tím odůvodněním, že věnem dle § 1218. obč. zák. lze vyrozumívat jen to jmění, jež se manželi dává neb pro něho zajišťuje ku částečnému krytí výloh, s manželským svazkem spojených; naproti tomu však že zřízení obnosu, jako věno poznačeného, nevěstiným otcem s určením, že kapitál jest splatným a zúročitelným teprve po smrti zřizovatelově, tedy bez ohledu na trvání manželství a snad i po jeho zrušení, že tvoří přes označení, stranami zvolené a pro poplatkovou kvalifikaci právního jednání bezvýznamné, darování a jako takové že podléhá poplatku. Ke stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané vzal správní soud toto v úvahu:
Dle definice věna v § 1218. obč. zák. nečiní rozdílu, zda-li jmění v § tom označené se odevzdává aneb jen zajišťuje. Zákon ustanovuje dále v § 1225. obč. zák., že odevzdání smluveného věna možno žádati ihned po uzavření sňatku, nebyl-li ustanoven čas jiný. Odtud patrno, že smluvený odklad věna s jeho podstatou dobře lze srovnati a patrno jest dále, že při každém omezení odevzdání věna lhůtou sebe kratší může nastati objektivní možnost, že splatnost odevzdání věna nastane v době, kdy manželství již neexistuje. Dle § 1227. obč. zák. hodí se za věno vše, co lze zciziti a užívati. Že zúročitelný kapitál pod tento pojem spadá, netřeba dokazovati. V tomto případě jest odevzdání kapitálu 10 000 K suspensivně podmíněno tím, že státi se může teprve po smrti otce nevěsty. Právo na kapitál bylo vzhledem k předpisům §§ 897., 900. a 705. obč. zák. (dies certus an, incertus quando) nabyto již v době uzavření smlouvy a jest jen odevzdání do vytčené doby odloženo. Pouze v tom, že odevzdání věna bylo popsaným způsobem lhůtou omezeno, nespočívá tedy ještě nic, co by se nedalo srovnati s podstatou věna.
Dle právního názoru správního soudu mohlo by se o darování mluviti jen tehdy, kdyby ze smlouvy patrný byl úmysl otce nevěsty, věnovati snoubencům jako věřitelům korreálním neb věřitelům dle individuelních částí obnos 10 000 K i pro případ neexistence sňatku, po případě i pro tento případ jednoho z manželů obohatiti.
Ale pro tento úmysl neposkytuje smlouva žádné opory, nýbrž odtud, že kapitál 10 000 K výslovně jako věno byl zřízen, lze souditi právě naopak onoho úmyslu.
Z těchto úvah bylo v odpor vzaté rozhodnutí jako v zákoně neodůvodněné zrušiti.
Skřipský.