Čís. 1165.

Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Kožešiny jsou předmětem potřeby.
(Rozh. ze dne 19. března 1923, Kr I 214/22).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudě v Praze ze dne 16. prosince 1921, jímž by stěžovatel uznán vinným přečinem §u 7 (3) zákona ze dne 17. října 1919 čís. 568 Sb. z. a n. mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost je na omylu, majíc za to, že ochrany zákona o trestání válečné lichvy jsou účastny pouze předměty potřeby denní. Rozumějíť se dle §u 1 zákona ze dne 17. října 1919 čís. 568 Sb. z. a n. předměty potřeby v tomto zákoně movité věci, které slouží přímo nebo nepřímo k ukojení potřeb lidských a potřeb zvířat domácích. Neomezuje se tudíž pojem předmětů potřeby ve smyslu lichevního zákona ani na takové věci, kterých užívá k ukojení svých potřeb veškeré obyvatelstvo neb aspoň převážná jeho většina, ani na věci takové, které jsou předmětem potřeby nezbytné nebo jak zmateční stížnost praví, potřeby denní. Rozhoduje, že těch kterých věcí užívá k ukojení svých potřeb jistá značnější část obyvatelstva. Tomu je tak zcela nepochybně i ohledně kožešin, které slouží nemalé části obyvatelstva k odívání, tedy zajisté potřebě, zejména v době zimní, pro kterou jsou určeny, nad jiné naléhavé. Nesejde na tom, že kožešiny jsou namnoze dražší, snad i značně dražší než jiné látky, sloužící témuž účelu, že si je tudíž zpravidla opatřují pouze zámožnější vrstvy obyvatelstva, a nelze proto ještě důvodně říci, že šlo o předměty přepychové. Pro otázku, zda jde o předměty potřeby, nemůže býti rozhodnou okolnost, že se jedná o věci, pro svou vzácnost neb aspoň drahotu širokým vrstvám obyvatelstva snad nedostupné a pro ně mimo to se i nehodící; stačí, slouží-li potřebě i jen jisté, oněmi poměry úžeji vymezené, přes to však poměrně značné části spotřebitelstva, zejména, jde-li o ukojení potřeby tak důležité, jakou jest odívání se v době zimní. Míní-li zmateční stížnost, že předmětem denní potřeby není kožešina, nýbrž pouze zimní látka, stejně jako prý jím není hedvábí, nýbrž jen opět látka nebo plátno, přehlíží okolnost, která zejména v době války měla při řešení otázky, o niž jde, význam velmi závažný, která však ani pro rozhodnou dobu, prosinec 1920, významu toho zcela nepozbývá, že totiž tím, když určitých věcí používají k ukojení svých potřeb zámožnější třídy obyvatelstva, jimž je možno si je přes jich vyšší cenu opatřiti, uvolňuje se zároveň pro ostatní méně majetné vrstvy stejné množství věcí, sloužících podobným potřebám a v ceně levnějších, jichž by jinak používaly i ony kruhy zámožnější. Jelikož takto okruh spotřebitelů věcí posléz uvedených se zmenšuje, zvyšuje se poměrně jich nabídka ve prospěch oněch vrstev méně majetných, neboť vlivem zákona o poměru nabídky k poptávce nemůže zjev tento nemíti blahodárného vlivu na utváření se cen věcí takových.

Citace:

č. 1165. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 186-187.