Č. 3119.

Státní úředníci: I. * Vrchní disciplinární komise při ministerstvu sociální péče není příslušná rozhodovati jako úřad I. stolice ve smyslu § 102 lit. a) služ. pragm. v disciplinárních záležitostech úředníku zemského úřadu pro péči o válečné poškozence. — II. O organisaci zemských úřadů pro válečné poškozence.
(Nález ze dne 15. ledna 1924 č. 498).
Věc: Matěj B. v Bratislavě (adv. Dr. Karel Papež z Prahy) proti disciplinární komisi při ministerstvu sociální péče o disciplinární nález.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Matěj B., instruktor sociální péče zemských ústavů pro péči o válečné poškozence v Bratislavě, odsouzen byl nál. disc. komise při min. soc. péče po provedeném hlavním líčení dne 27. ledna 1923 k trestu propuštění ze služby dle § 93 lit. a) služ. pragm., protože přes opětovné vyzvání nadřízeného úřadu nenastoupil služební místo v Košicích, ač mu vzhledem k jeho tvrzení, že jest churavý, byla opětovně povolena zdravotní dovolená, po jejímž uplynutí shledán byl úředním lékařem schopným ke konání služby. I po té byla mu ještě povolena další lhůta k nastoupení služby v K., během které však žalovaný opětně nenastoupil.
Zároveň potvrzena byla tímto nálezem suspense Matěje B. vyslo- vená prozatímně výn. min. soc. péče z 2. listopadu 1922, a schváleno zastavení jeho služebních požitků za měsíc říjen, nařízené výnosem téhož min. z 21. září 1922.
Stížnost do nálezu vrcnní disciplinární komise podaná namítá především, že tato komise nebyla k vydání nálezu jako I. stolice příslušná.
Námitku tuto shledal nss důvodnou.
St-1 byl instruktorem soc. péče zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Bratislavě.
Ke zřízení takovýchto zemských Úřadů pro Čechy, Moravu a Slezsko a pro Slovensko, jakož i potřebného počtu úřadů okresních, zmocněn byl ministr soc. péče zákonem z 8. dubna 1919 č. 199 Sb. (§ 4), při čemž úprava organisace a působnosti úřadů těch vyhrazena byla nařízení. Na základě tohoto zákonného ustanovení bylo také vydáno vl. nař. ze 17. října 1919 č. 561 Sb. »o organisaci péče o válečné poškozence«. Ustanovením § 1 nař. toho zřízeny byly »k účelnému provádění úkolů § 3 zák. z 8. dubna 1919 č. 199 Sb. pod č. 1 a 3 až 7 uvedených« Zemské úřady pro péči o válečné poškozence v Praze, v Brně a pro Slovensko, ustanovením § 2 pak »Okresní úřadovny pro péči o válečné poškozence«. V § 3 se praví, že okresní úřadovny »jsou výkonnými orgány zemských úřadů, jimž podléhají ve všech osobních a věcných záležitostech.«
Min. soc. péče vydalo pak »Úřední instrukce zemských úřadů pro péči o válečné poškozence«. V § 15 této instrukce se praví, že zemské úřady jsou přímo podřízeny min. soc. péče; § 17 vypočítávaje personální opatření, o nichž rozhoduje min. soc. péče, uvádí pod č. 5 »dosazení discipfinární komise a určení příslušnosti této komise«.
Zákon o požitcích válečných poškozenou z 20. února 1920 č. 142 Sb. ve znění zák. z 25. ledna 1922 č. 39 Sb. stanoví v § 30, že důchod vyměří, přizná a poukáže Zemská ústředna; podle § 31 může tento ú- řad důchod zastavit úplně nebo částečně; § 33 ukládá mu vydati osobě, jež se o důchod uchází, písemný výměr, jímž rozhodne o přiznání či nepřiznání důchodu, neb o jeho výši, rovněž o opatření podle § 31 vydati jest výměr; rozhodnutí má býti odůvodněno (odst. 2. a 3. § 33); § 35 pak poskytuje právo stížnosti do výměru vydaného podle § 33 na min. soc. péče stran nepřiznání nebo výše důchodu.
Z uvedených ustanovení vyplývá zcela jasně, že zemské úřady pro péči o válečné poškozence jsou organisovány jako úřady s určitě vymezeným vlastním okruhem působnosti, a s určitou správní jurisdikcí. Také jest mimo veškeru pochybnost, že jsou bezprostředně podřízeny min. soc. péče. Nemohou proto býti pokládány za pouhé součásti, expositury jmenovaného ministerstva.
Podle § 100 služ. pragmatiky (zák. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z.) zříditi jest u úřadu přímo podřízených některému úřadu ústřednímu disciplinární komisi I. stolice. Druhý odstavec téhož § pak stanoví, že tam, kde zřízení disc. komise I. stolice není možné nebo účelné, má přednosta ústředního úřadu úkoly této komise přikázati jiné disc. komisi I. stolice.
Příslušný pak jsou (§ 102 služ. pragm.) discipl. kom. I. stol. pro veškeré úředníky, kteří jsou zaměstnáni u dotčeného úřadu nebo některého jemu podřízeného úřadu vyjma úředníky od VI. hodn. třídy výše. Vrchní disc. komise zřízené u úřadů ústředních (§ 100) jsou naproti tomu příslušný pro všechny úředníky k osobnímu stavu ústředního úřadu náležející nebo tam zaměstnané a pro úředníky podle odboru podřízené od VI. tř. hodn. výše. Mimo to jest vrchní disc. komise vyšší stolicí nad komisemi I. stolice (§ 102, §§ 132 a násl.).
Jak z těchto předpisů je patrno, jsou pro úředníky zaměstnané při úřadech přímo podřízených úřadům ústředním (s vyloučením VI. hodn. třídy a vyšších) příslušný disciplinární komise I. stol., a to i tehdy, když od zřízení disciplinární komise I. stolice při takovém úřadu bylo ve smyslu 2. odst. § 100 ze zvláštních důvodů upuštěno, neboť v tomto případě ukládá zákon přednostovi úřadu ústředního, aby úkoly této komise přikázal některé jiné komisi I. stolice. Nějakého ustanovení, že by za určitých okolností vrchní disc. komise mohla provésti řízení disc. o úřednících náležejících do sféry příslušnosti disc. komise I. stol., zákon neobsahuje. Úchylka od striktního zákonného předpisu kompetenčního nemůže ovšem býti ospravedlněna tím, že u zemských úřadů pro péči o válečné poškozence disc. komise dosud zřízeny nebyly proto, že zřízení jich spojeno jest s obtížemi nebo pro nějaké překážky jest nemožné nebo neúčelné.
Nebyla tudíž vrchní disc. komise při min. soc. péče příslušná k vydání nař. nálezu proti st-li jako stolice první, nýbrž byla by mohla v disc. věci st-lově rozhodovati jen jako stolice odvolací. Vydala-li nález v stolici I., byly tím porušeny zákonné předpisy kompetenční a musil proto nález ten býti zrušen podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 502. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 505-509.