Č. 3197.

Vojenské věci: I. Za čsl. vojenského gážistu lze považovati jeti toho, kdo buď přímo aktivním gážistou čsl. vojska byl jmenován anebo z bývalé armády rak.-uh. jako gážista do čsl. činné služby byl přijat. — II. Přijetí takové není nahrazeno faktickým výkonem služby.
. (Nález ze dne 31. ledna 1924 č. 20766/23).
Věc: Rudolf S. v Praze (adv. Dr. Kar. Plavec z Prahy) proti ministerstvu národní obrany (min. koře. Dr. Josef Kocman) o propočtení služebních let.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1 v administrativním řízení vznesl nárok, aby mu za účelem vyměření pensijních požitků byla propočítána léta služební podle § 6 zák. z 19. března 1920 č. 195 Sb., dle toho pak stanovena pensijní základna a vyměřeny mu pensijní požitky. Nař. rozhodnutím byl nárok ten zamítnut s odůvodněním, že st-1 převzat byl jako gážista ve výslužbě a dne 1. ledna 1920 nekonal činnou službu.
O stížnosti, která rozhodnutí to napadá pro nezákonnost, nss uvážil: St-l stojí na stanovisku, že — byv teprve 1. října 1920 přeložen do výslužby — byl až do té doby v činné službě; na tom nemění prý ničeho, že od 25. listopadu 1919 byl v příkaznosti, neboť dání do příkaznosti znamená toliko dočasné sproštční výkonu činné služby, nikoli však stav mimo službu. Poněvadž tedy 1. ledna 1920, t. j. v den účinnosti zák. z 19. března 1920 č. 195 Sb., byl v činné službě, vztahuje se na něho tento zákon a má tedy nárok na to, aby za účelem stanovení výše pensijních požitků byl po započtení let dle § 6 t. zák. zařaděn do příslušného platového stupně stanoveného v § 1 cit. zák.
Názor tento jest mylný.
Zák. z 19. března 1920 č. 195 Sb. má, pokud jde o vojenské osoby z povolání, na mysli toliko aktivní gážisty Čsl. vojska, a mluví-li v § 6 o gážistech, kteří v den jeho účinnosti byli v činné službě, rozumí tím jenom ty vojenské osoby, které byly v uvedený den v činné službě jako čsl. vojenští gážisté.
Za čsl. vojenské gážisty lze však považovati jen ty, kteří buď přímo aktivními gážisty čsl. vojska byli jmenováni, buď z bývalé armády rak.-uh., rak. nebo uh. jako gážisté do čsl. činné služby byli převzati.
St-l netvrdí, že byl přímo jmenován čsl. vojenským gážistou. Mohl tedy tohoto stavu nabýti toliko převzetím, které je upraveno § 1 zák. z 19. března 1920 č. 194 Sb. a děje se výrokem mno.
St-lova přihláška do činné služby v čsl. armádě byla vyřízena výnosem mno z 19. ledna 1922. Jím byl st-l dnem 1. října 1920 přeložen do výslužby. Nebyl tedy převzat do čsl. branné moci jako aktivní gážista, nýbrž jako gážista ve výslužbě ve smyslu § 2 zák. 194/20. Okolnost, že před tím, aniž byl výslovně mno převzat, v čsl. branné moci jako aktivní gážista fakticky sloužil, nepropůjčila mu ještě právní charakter aktivního gážisty čsl., jehož dle § 1 cit. zák. byl by mohl nabýti jenom výslovným převzetím v této vlastnosti se strany mno. Nepadá tedy také na váhu, že mno ve výnosu z 19. ledna 1922 patrně vzhledem k dosavadní faktické činné službě st-lově v čsl. vojště — užilo výrazu ne zcela přesného, že st-l překládá se do výslužby, chtějíc tím vlastně vyjádřiti, že se st-l přejímá do čsl. branné moci toliko jako gážista ve výslužbě.
Ježto tedy ani tím ani oním způsobem vlastnosti čsl. aktivního gážisty nikdy nenabyl, nevztahuje se naň zák. 195/20 vůbec, a nemůže si tedy činiti ani nároků na úpravu svých požitků v základě § 6 tohoto zákona.
Není proto třeba zabývati se otázkou, znamená-li »příkaznost« stav mimo službu či jenom dočasné sproštění výkonu činné služby. Neboť i kdyby se příkaznost pojímala v tomto smyslu, takže by důstojníka v příkaznosti bylo pokládati za důstojníka v činné službě, ničeho by tím st-l nezískal, poněvadž by ani v tomto případě nebyl býval 1. ledna 1920 v činné službě ve smyslu § 6 zák. 195/20, t. j. v činné službě jako čsl. gážista.
Z výnosu mno z 24. května 1921 st-l nemůže rovněž ničeho dovozovati, poněvadž i tento výnos má na mysli jenom ty vojenské osoby, kterým by bylo principielně možno propočítati služební léta podle cit. zák. 195/20, a nevztahuje se tudíž dle toho, co svrchu řečeno, na st-le. Ježto jiných stížních bodů stížnost neformuluje, bylo ji jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 3197. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 476-478.