Č. 3947.

Zdravotnictví. — Veřejní zaměstnanci: I. Kterak jest prováděti sestátňování obecních a obvodních lékařů? — II. * Předpis § 37, odst. 2. nař. č. 24/1923, pokud stanoví, že prvé zařadění obcí a obvodů zdravotních do typů pro výměru požitků sestátňovaných lékařů obecních a obvodních lze provésti bez vyslechnutí obce, odporuje zákonu (§ 23 zák. č. 236/1922).
(Nález ze dne 25. září 1924 č. 16295.) Věc: Městská obec P. proti ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy (min. rada Dr. Jos. Moravek) o převzetí městských lékařů.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nař. výnosy vyrozuměl žal. úřad městskou obec P., že převzal do státních služeb městské lékaře p-ské MUDry.., a že jim vyměřil služební smlouvou služné ročními částkami . . .
Městská obec P. podala proti jednotlivým výnosům, jimiž se jí dostalo tohoto vyrozumění, stížnosti k nss, o nichž uvážil soud takto:
Zákonem z 15. dubna 1920 č. 332 Sb. bylo ve smyslu §§ 20 a 21 novely k ob. zříz. ze 7. února 1919 č. 76 Sb. ustanoveno, že stát převezme od autonomních svazů výkon zdravotně policejní služby a svěří jej svým vlastním orgánům, jichž právní poměry budou upraveny dle zásad platových pro úředníky a zřízence státní (§ 8).
Až do provedení této úpravy mají však dle zák. z 13. července 1922 č. 236 Sb. stanoveny býti služební požitky převzatých obecních a obvodních lékařů smlouvou, kterou s každým z nich uzavře min. zdrav., a jejíž obsah je pak směrodatným i pro jinaké služební poměry těchto lékařů. Vzor služebních smluv takových mělo vydati min. zdrav, v dohodě s min. fin. a vnitra po slyšení lékařských organisací (odst. 3. § 8); zákonem pak stanoveno, jaké nejnižší a jaké nejvyšší služné smí s lékaři býti smluveno (odst. 4).
Převyšují-li dosavadní zaopatřovací a služební požitky obecních a obvodních lékařů onu míru požitků, jež jim na příště náležeti má dle smlouvy se státem uzavřené, zůstává nárok jejich na toto plus požitků zachován (odst. 10), při čemž zůstávají nedotčeny i povinnosti, jichž plnění se zřetelem na tyto vyšší požitky jmenovaní lékaři převzali, předpokládaje ovšem, že povinnosti ty dají se srovnati s novým jejich poměrem (odst. 11).
Vl. nař. z 11. ledna 1923 č. 24 Sb. vyhradilo vládě, aby všeobecně určila výši základních platů převzatých ob. a obv. lékařů a stanovila určitý počet typů zdravotních obvodů a obcí s přibližně stejnými poměry, dle nichž by byly odstupňovány služební požitky uvedených lékařů. Zařadění jednotlivých obcí a obvodů do těchto typů má dle tohoto nař. provésti min. zdrav., při čemž vládě přísluší stanoviti, kolik obcí a obvodů má připadnouti na jednotlivé typy. Vládě vyhrazeno také stanovení zásad, dle nichž zvyšovati jest základní platy lékařů.
Úpravu tu provedla vláda tím způsobem, že stanovila 5 typů zdravotních obcí a obvodů a prohlásila, že I. a V. typ má čítati po 100 obci a zdravotních obvodů, II. a IV. po 150, zbývající pak obce a zdravotní obvody že mají býti zařaděny do typu III.
Při zařaďování obcí a obvodů do jednotlivých typů mělo min. dbáti toho, aby do typu IV. a V. připadly obce a obvody s poměry nejméně příznivými, naproti tomu však do typu I. a II. obce a obvody s poměry pro výkon veřejné služby zdravotní relativně nejvýhodnějšími. Zároveň stanovila vláda výši základních platů pro jednotlivé typy a nařídila, že platy ty se zvyšují postupně šesti přídavky určenými 10% platů základních, jež lze přiznati vždy po pěti letech bezvadné služby, a že vpočtení let služebních do časových postupů má se říditi příslušným ustanovením vzoru smlouvy služební, v níž stanoviti jest i základnu pensijní.
Úpravu služ. požitků měst. lékařů v P., jak ji provedl žal. úřad na základě svrchu zmíněných předpisů, bére město P. v odpor a sice u lékařů MUDra Tomáše H. pouze v příčině započtení let pro vyměření pětiletých přídavků, u lékaře MUDra Vojtěchta Š. jen ohledně stanovení platu základního dle typu III., u ostatních lékařů pak si obec stěžuje jak v tom tak onom směru.
Pokud se týče platů základních, namítá obec, že určení jich dle typu III. neodpovídá nikterak práci a praxi městského lékaře ve velkém průmyslovém městě jako jest P., jež čítá již nyní 88416 obyvatel a vzroste ještě připojením okolních obcí. Při zařaďování zdravotních obvodů do typů stanovených vládou měl býti vzat zřetel na velikost zdravotních obvodů, zaujímajících v P. 10—27000 obyvatel, na vyvinutý těžký průmysl v nich, rozsáhlou péči chudinskou a četné komise zdravotní a mělo býti také uváženo, že činnost lékaře ve velkém městě je obsáhlejší a zodpovědnější než činnost lékaře venkovského. Nemělo proto min. zařaditi městské lékaře p-ské do stejné platové skupiny jako lékaře venkovské, nýbrž mělo jim vyměřiti plat aspoň dle skupiny IV. a to tím spíše, když lékaři oni jsou smlouvou s obcí vázáni, že nesmějí provozovati ani praxe soukromé ani praxe pokladenské, a tento závazek jejich trvá dle odst. 11. § 8 zák. z 13. července 1922 č. 236 Sb. i na dále, třeba cit. zák. v § 13 jinak praxi tu připouští.
Uvažuje o této námitce musel nss předem zjistiti, zda a do jaké míry může dosavadní zdravotní obec bráti v odpor své zařaďční do typů vládou určených, dle nichž se řídí základní platy lékařů převzatých státem. Určení těchto platů může se zajisté dotýkati práv obce, neboť dle výše jejich řídí se případně rozsah povinnosti obce k doplacení rozdílu mezi dříve smluvenými požitky lékaře a jeho požitky nynějšími (§ 8, odst. 10 zák. č. 236 z r. 1922).
Dle § 23 cit. zák. jest k stížnosti do všech rozhodnutí podle tohoto zák. a podle nař. na základě něho vydaných oprávněna i obec, jíž rozhodnutí neb opatření to se dotýká, z čehož patrno, že zák. ve všech těchto případech přiznává obci postavení strany. Postavení to přísluší jí tudíž také, když jde o určení, dle kterého typu mělo býti vyměřeno služné převzatým lékařům.
Při řešení této otázkv byl žal, úřad vázán sice v tom směru, že předem již stanoveno bylo vládou, kolik zdravotních obcí a obvodů vřaditi má do jednotlivých typů, byl mu však ponechán výběr obcí a obvodů pro jednolivé typy, jenž měl býti proveden tak, aby obce a obvody s přibližně stejnými poměry zařaděny byly vždy do téhož typu, a sice obce a obvody s poměry méně příznivými do typů vyšších, obce pak a obvody s poměry příznivými do typů nižších.
Obec ve svých stížnostech uvádí okolnosti, o nichž se domnívá, že ospravedlňují zařadění její do typu vyššího, než do kterého ji úřad zařadil. Zda zařadění její odpovídá sociálním, hospodářským a jinakým v úvahu přicházejícím poměrům jejím, může nss přezkoumati pouze s hlediska § 6 zák. o ss, t. j. jen v tom směru, zda úřad při zařadění nedopustil se nějaké podstatné vady řízení, zejména zda si zjednal spolehlivý skutkový základ pro svá rozhodnutí. Právě po této stránce shledal soud rozhodnutí vadnými. Obec, jež, jak svrchu uvedeno, jest stranou v tomto řízení, nebyla dle správních spisů vůbec jako strana k řízení přibrána, a nebyla jí poskytnuta příležitost, aby se o věci vyjádřila a námitky, jež nyní ve svých stížnostech proti výši základních platů uplatňuje, přednesla.
Tím porušena byla základní zásada řízení správního, a bylo proto nař. razhodnutí, pokud vyměřují základní plat lékařů dle typů třetího, zrušiti pro vadné řízení. Na věci ničeho nemění, že cit. vl. nař. v § 37 výslovně zmocňuje ministerstvo, aby prvé zařadění zdravotních obcí a obvodů provedlo bez slyšení obcí, neboť předpis ten odporuje zákonu, jenž obec za stranu uznává a právo na slyšení jí dává, a nemá tudíž platnosti zákonné.
Vadnými shledal soud rozhodnutí úřadu také po té stránce, pokud se týkají určení platových stupňů, a jsou stížnostmi naříkána. Dle usnesení min. rady má při stanovení platových stupňů býti vpočtena do časového postupu předchozí doba dle toho, jak to stanoveno bude vzorem služební smlouvy.
Z nař. rozhodnutí možno sice podle poukázaného platu souditi, kolik kvinkvenálek bylo jednotlivým lékařům k základnímu platu přičteno, není z něho však patrno, kolik let vůbec bylo jednotlivému lékaři započteno, a proč snad ta která doba praktické činnosti jeho do časového postupu započtena mu nebyla, nebo nebyla mu započtena úplně. Tím bylo obci, jež ani tu jako strana v řízení správním slyšena nebyla, ač dle toho, co svrchu uvedeno, slyšena býti měla, zabráněno, aby se proti nezapočtení neb neúplnému započtení té které doby bránila.
Bylo proto i v tomto směru rozhodnutí, pokud stížnostmi jsou naříkána, zrušiti pro vadné řízení.

Citace:

č. 3947. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 454-457.