Č. 8261.

Zaměstnanci veřejní. — Učitelstvo. — Vojenské věci: * Civilní státní zaměstnanec (učitel veř. školy národní), který v den 1. ledna 1920 nebyl již v aktivní službě vojenské, má podle § 13 bod. 3 odst. 2 vl. nař. č. 666/20 nárok na zápočet válečného pololetí za rok 1919 ve smyslu § 6 zák. č. 195/20 jetn tehdy, sloužil-li v roce 1919 činně ve vojsku aspoň po dobu 6 měsíců.
(Nález ze dne 27. listopadu 1929 č. 21266.)
Věc: Josef Sch. ve V. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o válečné pololetí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad v pořadu stolic správních žádost st-lovu za přípočet vál. pololetí za rok 1919 v podstatě proto, že st-l nekonal v roce 1919 činnou voj. službu aspoň po 6 měsíců a že tudíž nevyhověl předpisu § 13 bodu 3 věta 2 vl. nař. č. 666/20. Předpis tento sluší čísti podle názoru nař. rozhodnutí v souvislosti s předpisem 1. odstavce bodu 3. § 13 uvedeného vl. nař., odstavec 1. připočítává však vál. pololetí ve smyslu zák. č. 195/20 jen za ta léta, v nichž byl civilní zaměstnanec státní alespoň po 6 měsíců v činné službě vojenské a nemá-li již 5 vál. pololetí započteno.
Stížnost vytýká nezákonnost a snaží se dovoditi z doslovu § 13 bod 3 odst. 2 vl. nař. č. 666/20, že předpis tento týká se všech civ. státních zaměstnanců, kteří dosáhli během války hodnosti gážisty a jimž ještě 5 vál. pololetí přiznáno nebylo, i když byli přeloženi do neaktivního stavu před 1. lednem 1920. Ježto ustanovení to nemá omezujícího předpisu co do doby, kdy byl vojenský gážista přeložen do neaktivního stavu, dlužno míti podle vývodů stížnosti za to, že také civ. stát. zaměstnanec, býv. gážista, který byl propuštěn z činné služby v roce 1918, má nárok na přípočet vál. pololetí za rok 1919 ve smyslu cit. § 13 bodu 3 odst. 2 vl. nař. č. 666/20, i když v roce tom činnou službu vojenskou nekonal. Podle tohoto svého obsahu uznává sice stížnost, že jmenovaní státní zaměstnanci mohou vzhledem na § 13 bod 3 vl. nař. č. 666/20 dovozovati nárok na zápočet vál. pololetí ze zák. č. 195/20 jen nepřímo, soudí však, že předpis 2. odstavce bodu 3 cit. § 13 zaručil nárok ten zcela všeobecně a prominul zmíněným civ. státním zaměstnancům splnění všech podmínek, za kterých mají nárok na přípočet vál. pololetí podle zák. č. 195/20.
Nss neuznal stížnost důvodnou.
Podle § 13 bodu 3 odst. 1 vl. nař. č. 666/20 platí, pokud jde o vál. pololetí, započtená nebo započítatelná ve smyslu zák. č. 195/20 ustanovení § 24 cit. nař. Započítatelná pololetí jsou podle 2. odstavce cit. § 13 bod 3 také ona pololetí, jež by byla bývala započtena, kdyby zaměstnanec byl býval zůstal v akt. služ. voj. až do účinnosti zák. č. 195/20. Ustanoveními těmi upravila vláda otázku, jak sluší přihlížeti při propočtení celkové služ. doby civ. státních zaměstnanců k vál. pololetím jako akcesoriu služ. doby, ztrávené ve voj. službě. V tom směru vyslovila především v 1. odstavci bodu 3 cit. § 13 právní zásadu, že sluší civ. stát. zaměstnancům honorovati vál. pololetí, jež byla již za- počtena, resp. jsou započítatelná voj. gážistům podle předpisu zák. č. 195/20. Podle tohoto zák. (§ 6 odst. 1) zařazují se gážisté, kteří byli v den účinnosti tohoto zák. v činné službě (1. ledna 1920 arg. § 24), do platové stupnice stanovené v § 1 podle služ. let, započítatelných pro postup do vyšších požitků. Započítatelná jsou pak podle cit. § 6, A bod 1. lit. b) mimo jiné i vál. léta a to tak, že za každý kalendářní rok 1915 až 1919, v němž byl gážista alespoň po 6 měsíců v činné službě nebo v zajetí, připočítá se půl roku pro postup do vyšších požitků.
Z toho co uvedeno vysvítá, že § 13 bod 3 odst. 1. cit. vl. nař. víže nárok civ. stát. zaměstnanců na přípočet t. zv. vál. pololetí z titulů zák. č. 195/20 na dvě základní podmínky, z nichž prvá požaduje, aby dotčený civ. zaměstnanec byl voj. gážistou v činné službě dne 1. ledna 1920, druhá pak poskytuje charakter započítatelnosti jen těm z let 1915 až 1919, v nichž zmíněný gážista sloužil činně ve vojště alespoň po 6 měsíců. Byli by tedy bývali vyloučeni z výhody připočtu t. zv. vál. pololetí z titulu služby voj. oni civ. státní zaměstnanci, býv. voj. gážisté, kteří byli propuštěni z činné služby voj. před účinností zák. č. 195/20. Aby nenastal tento důsledek právní zásady vyslovené v 1. odst. bodu 3 cit. § 13, ustanovila vláda v 2. odstavci téhož paragrafu, že jsou započítatelná také ona pololetí, jež by byla bývala započtena, kdyby zaměstnanec byl býval zůstal v akt. službě vojenské až do účinnosti zák. č. 195/20.
Jak prozrazují úvodní slova cit. 2. odst. § 13 bod 3 »započítatelná pololetí jsou také ona pololetí«, souvisí tento odstavec co do svého předmětu s prvým odstavcem bodu 3 uvedeného § 13 a sluší proto oba předpisy vykládati ve vzájemné souvislosti. Z této vysvítá, že druhým odstavcem bodu 3 cit. § 13 rozšířila sice vláda kruh oprávněných osob i na ty zaměstnance, kteří dne 1. ledna 1920 (v den účinnosti zák. č. 195/20) nebyli již v činné službě voj., že však nezměnila nic na druhé ze shora uvedených podmínek započítatelnosti služby voj., t. j. na podmínce, která připouští honorování let 1915 až 1919 přípočtem t. zv. vál. pololetí jen tehdy, jestliže dotyčný zaměstnanec civilní sloužil v každém z let těch ve vojště nejméně po 6 měsíců. Mohl se proto civ. stát. zaměstnanec domáhati podle § 13 bodu 3 odst. 2 vl. nař. č. 666/ 20 přípočtu vál. pololetí jen za ta z let 1915 až 1919, v nichž sloužil jako voj. gážista činně ve vojště nejméně po dobu 6 měsíců.
Názor ten podporuje i úvaha, že vál. pololetí jsou, jak vysvítá jak z § 1 odst. 1. zák. č. 457/19 tak i z § 6 odst. 1. A I zák. č. 195/20, akcesoriem skutečné služ. doby ať civ., ať voj., a že proto předpokládají vždy skutečný výkon té služby v té době, k niž se mají připočísti. Kdyby byla chtěla vláda opustiti tento základní princip zákonodárství o připočtu vál. pololetí, byla by musila v § 13 bod 3 odst. 2 v tom směru výslovně disponovati. Disposice takové nelze nalézti ani v cit. předpisu ani kde jinde v uvedeném vl. nař. č. 666/20 a dlužno proto i z tohoto důvodu míti za to, že §em 13 bod 3 odst. 2 liberováni byli civ. stát. zaměstnanci toliko od splnění prvé ze shora uvedených podmínek.
Z předeslaného vysvítá, že stížnost jest na omylu, tvrdí-li, že předpis 2. odstavce bodu 3 § 13 vzhledem na svou dikci neomezuje zapo- čítatelnost vál. pololetí ve smyslu zák. č. 195/20 v žádném směru a že proto jsou účastni výhody připočtu těch ideálních období za léta 1915 až 1919 i ti civ. státní zaměstnanci, býv. voj. gážisté, kteří byli propuštěni z činné služby voj. před 1. lednem 1920 beze zřetele k tomu, sloužili-li v některém z uvedených let nejméně po dobu 6 měsíců.
Jak mezi stranami nesporno, nesloužil st-l v roce 1919 vůbec činně ve vojště a neporušil proto žal. úřad zákon, jestliže odepřel připočísti mu za rok ten vál. pololetí ve smyslu § 13 bod 3 odst. 2 ve spojení s §em 24 vl. nař. č. 666/20.

Citace:

č. 8261. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 443-445.