Č. 3510.

Dávka z přírůstku hodnoty. — Církevní věci: Židovská náboženská obec jako zcizitelka nemovitostí nepožívá osvobození od dávky z přírůstku hodnoty podle § 2, č. 3 dávk. řádu z r. 1920.
(Nález ze dne 23. dubna 1924 č. 7035).
Věc: Náboženská obec židovská v J. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Stížnost se zamítá jako nepřípustná.
Důvody: Trhovou smlouvou z 19. listopadu 1920 prodala náboženská obec židovská v J. manželům Adolfu a Marii N. ve St. dům č. p. 24, chrám židovský ve St. se stavební parcelou č. k. 47 a zahradou č. k. 208/5. Platebním rozkazem inspektorátu pro zem. dávky v Praze z 2. srpna 1922 byla náboženské obci podle nař. z 23. záři 1920 č. 545 Sb. z tohoto převodu předepsána dávka z přírůstku hodnoty celkovou částkou 3220 K 86 h. Stížnost do tohoto rozkazu podanou a namítající, že převod podle § 2 č. 3 a 4 cit. nař. jest od dávky osvobozen, protože zcizitelka ze strženého obnosu založila fond k udržování židovského hřbitova ve St., zamítl zsv z těchto důvodů:
Fondy a ostatní v § 2 dávk. ř. z r. 1920 jmenované subjekty požívají osvobození od dávky z přírůstku jenom tehdy, vystupují-li jako zcizitelé (odst. 1) anebo nabyvatelé (odst. 2) nemovitosti. Z uvedeného vysvítá, že daný převod nelze osvoboditi od dávky, neboť fond k udržování židovského hřbitova ve St. jest tu pouhým příjemcem stržené částky, kterážto okolnost jest pro vyměřování dávky naprosto bezvýznamná.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Jak vysvítá z předpisů § 2 nař. z 23. září 1920 č. 545 Sb., váže tento předpis osvobození od dávky z přírůstku hodnoty na určitou kvalifikaci prodávajícího a přiznává je v odst. 1 č. 1—3 státu, zemi, okresům jako samosprávným subjektům právním, pak obcím a osadám. Z tohoto způsobu vypočtení privilegovaných korporací je na první pohled patrno, že pojem »obce a osada« pod č. 3. znamená toliko korporace místní samosprávy ve smyslu ob. zřízení a nikoliv náboženské obce israelitské, které jsou souhrnem osob přiznávajících se k náboženství israelitskému a mají za účel toliko pečovati v rámci hranic státními zákony vymezených o potřeby náboženské svých členů (sr. zák. z 21. března 1890 č. 57 ř. z.).
Kdyby byl zákonodárce chtěl osvoboditi od dávky i obce tyto, bylo by bývalo nezbytno, aby tak učinil výslovně, právě tak, jako v cit. č. 3 výhodu tu přiznal výslovně i školním okresům a obcím. Správnosti tohoto výkladu svědčí i okolnost, že do § 2 cit. nař. ustanovení č. 5 § 2 dřívějšího dávkového řádu z 29. prosince 1915 č. 83 z. z. čes., podle něhož od dávky osvobozeny byly »chrámy, obročí a obce zákonem uznaných církví a společností náboženských« pojato nebylo.
Stížnost opírá svůj nárok na osvobození od dávky též o předpis č. 4 cit. § 2, dovozujíc, že není zapotřebí, aby fondy musely pod svým jménem býti zciziteli, nýbrž že stačí, když zcizení týká se jmění dobročinnému a všeužitečnému účelu věnovaného a obcí spravovaného.
Podle úvodní věty odst. 1 § 2 přiznává dávkový řád osvobození od dávky dále vypočteným korporacím a osobám jako zcizitelům, tedy i nadacím a fondům (č. 4) jen pokud tyto jsou zciziteli.
Že by však v případě, o nějž jde, byl býval zcizitelem fond k udržování hřbitova ve St., jest vyvráceno spisy. Neboť podle obsahu trhové smlouvy dané v J. dne 19. listopadu 1920 zcizila dům č. k. 24, chrám židovský ve St., se stavební parcelou č. k. 47 a zahradou č. k. 208/5 náboženská obec židovská v J. Dávkový řád pak nemá ustanovení, podle něhož by od dávky byly osvobozeny převody nemovitostí tehdy, když kupní ceny se použije na zřízení fondu nebo nadace ve smyslu cit. bodu 4.
Z těchto úvah bylo stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 3510. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1090-1091.