Č. 3015.

Vojenské věci: I. Přihláška učiněná podle výnosu ministerstva národní obrany z 15. září 1919 č. 84081 (pro účely evidence bývalých rak.-uh. dělostřeleckých důstojníků) není přihláškou za převzetí do čsl. armády v hodnosti gážisty ve smyslu zák. č. 194/1920. — II. O branné povinnosti býv. rak.-uh. důstojníka.
(Nález ze dne 21. prosince 1923 č. 9296.)
Věc: Jan C. v L. proti ministerstvu národní obrany stran nepřevzetí za gážistu a zařazení ve vlastnosti vojína bez hodnosti.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím z 19. června 1922 dalo mno náhradní baterii horského dělostřeleckého oddělení č. 253 v Liberci tento rozkaz:
Bývalý poručík v záloze Jan C. nar. 1894, odv. 1913, příslušný do Litoměřic, nemá zde podle údajů evidence přihlášek přihlášku. Není tudíž čsl. důstoníkem. Přeložte jmenovaného do počtu mužstva podle výn. č. j. 74488 voj. osob. z r. 1919 Věstník věc. roč. II. č. 55 čl. 1063. Zpravte o tom příslušné okresní doplňovací velitelství, jakož i jeho sama.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss toto: — — — —
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost a vadnost řízení.
Vadnost řízení shledává jednak v tom, že důvod výroku, odepírajícího st-li hodnost důstojníka, že st-l nepodal přihlášky o převzetí v hodnosti gážisty, neodpovídá skutečnosti, neboť st-l přihlášku tu podal a odeslal ji odporučeným dopisem dne 14. října 1919 na polní pluk dělostřelecký č. 53 v Král. Hradci, — jednak v tom, že úřad měl konati za účasti strany šetření o tom, že přihláška byla skutečně učiněna.
Tato námitka není důvodná. Přihláška st-lova ze 14. října 1919 nalézá se v administrativních spisech a jest z ní zřejmo, že došla náhradní baterie pol. děl. pluku č. 53 dne 17. října 1919. Tato přihláška nebyla však přihláškou o převzatí st-le do čsl. armády v hodnosti gážisty, nýbrž přihláškou učiněnou výslovně podle výn. mno z 15. září 1919 č. 84081 (Věstník II. č. 51 bod 1018), totiž vyplněním rubrik předepsaných výhradně pro účely evidence dělostřeleckých důstojníků bývalého stálého vojska i zeměbrany. Mezi těmito rubrikami není žádná rubrika o tom, zda dotčená osoba žádá o převzetí v hodnosti gážisty. Převzetí toho týká se pouze rubrika 11, obsahující otázku, kdy a kde byla předložena předepsaná přihláška a v této rubrice st-l kladně neodpověděl.
Cit. výnos č. 84081 upozorňuje nad to výslovně, že přihláška jím předepsaná nemá nic společného s přihláškou o převzetí v hodnosti gážisty.
Tím padá i další námitka stížnosti, že úřad měl poučiti st-le a vyzvati jej, aby doplnil přihlášku, byla-li snad neúplná, — neboť nebylo-li hlášení ze 14. října 1919 přihláškou o převzetí vůbec, nemohlo býti v tomto směru ani doplňováno.
Nezákonost spatřuje stížnost ve výroku o přeložení st-le do stavu mužstva, poněvadž prý výrok ten odporuje ustanovením § 62 bran. zák. z 19. března 1920 č. 193 Sb. a §§ 20, 25 a 34 provád. nař. z 27. července 1920 č. 470 Sb., podle nichž se mají z domobranců ročníků 1897 a starších pokládati za odvedené a převésti do zálohy jen ti, kteří jsou podle poslední platné klasifikace schopni k vojenské službě se zbraní (klasifikace A), ostatní však příslušníci těchto ročníků, jejichž poslední platná klasifikace jest B resp. B nebo C, že se pokládají za neodvedené a mají býti z čsl. vojska propuštěni. St-l pak byl prý vícekráte za Rakouska a posléze dne 20. listopadu 1918 u voj. velitelství v Litoměřicích s výhradou schválení min. války superarbitrován s klasifikací C jako schopný jen lokálních služeb kancelářských.
Ani tato námitka není důvodná. Normy, na něž se st-l odvolává, týkají se výslovně jen domobranců, st-l však nebyl domobrancem, nýbrž dělostřeleckým poručíkem v záloze, jak uvedl ve svém hlášení ze 14. října 1919 čili c. a k. poručík, slouživší v polním pluku dělostřeleckém č. 29 v K. H., jak uvádí ve stížnosti. Bylo tedy na st-le použíti předpisu § 7, odst. 2 a § 21 lit. a) cit. nař. č. 470, dle nichž jest do zálohy vřaditi jako prosté vojíny ony gážisty v záloze bývalého společného vojska, kteří se za gážisty do čsl. vojska nepřihlásili, pokud ještě podléhají branné povinnosti dle § 2 bran. zák. z 19. března 1920 č. 193 Sb. resp. předpisu výn. č. 74488, v nař. rozhodnutí citovaného, dle něhož jest gážisty bývalé rak.-uh. armády, kteří přihlášky o převzetí do čsl. armády v hodnosti gážisty nepodali, vzíti do stavu nebo evidence jakožto prosté vojíny, pokud branné povinnosti podléhají.
Tyto všecky předpisy nerozlišují co do klasifikace. § 2 bran. zák. pak stanovil, že branné povinnosti podléhají všichni státní občané čsl. až do svého 50. roku.
St-l jest narozen roku 1894, a že by byl z čsl. branné moci propuštěn, ani netvrdí, podléhá tedy ještě branné povinnosti.
Za tohoto stavu nemohl nss shledati, že by nař. rozhodnutí bylo v rozporu se zákonem, i bylo zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3015. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1262-1264.