Čís. 9278.

Zavázal-li se kupitel prodateli, že zaplatí náklady sepsání, kolkování, za vtělení smlouvy, dále poplatky jakož i výlohy situačního plánku, a že zaplacení to vykáže prodateli na jeho vyzvání, jde o smlouvu ve prospěch třetích osob (právního zástupce, eráru, geometra), jež se mohou domáhati plnění přímo na kupiteli.
(Rozh. ze dne 17. října 1929, Rv I 1906/28.)
V trhové smlouvě zavázali se kupitelé prodatelce, že zaplatí náklady na sepsání smlouvy. Vypracováním písemné smlouvy byl prodatelkou pověřen žalující advokát, jenž se pak domáhal na žalovaných zaplacení. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Ustanovení § 881 obč. zák., na něž odvolatel poukazuje, předpokládá, že si někdo dal slíbiti konání třetí osobě, t. j. převzetí závazku konati něco přímo osobě třetí, nikoliv druhé smluvní straně. Tento závazek, jako každá smlouva, vyžaduje podle § 869 obč. zák., by vůle stran byla určitě a srozumitelně projevena, jinak smlouva nevznikne. Byla by proto strana žalovaná musila dáti určitě na jevo svůj souhlas, že bude platiti náklady sepsání, kolkování a knihovního vkladu trhové smlouvy ze dne 7. září 1927 přímo žalobci, nikoliv jen, že zaplatí útraty žalobcovy. První soudce správně zjistil, že obsah ujednání mezi Občanskou záložnou a prvžalovaným Josefem Š-em jest shrnut v trhové smlouvě, a že při jednání byl Josef Š. upozorněn, že náklady smlouvy budou velké a vypracováním jest pověřen žalobce, jemuž bylo ohledně změny v jeho přítomnosti telefonováno. Z toho plyne jen, že prvžalovaný věděl, že Občanská záložna jest ve spojení se žalobcem, že mu svěřila vypracování smlouvy a že náklady budou značné. Zavázal-li se prvžalovaný v důsledku tohoto jednání, že náklady sepsání, kolkování a knihovního vkladu smlouvy spolu s ostatními poplatky zaplatí ze svého, není tím vyjádřen závazek zaplatiti tyto útraty přímo žalobci. Takovýto závazný slib nelze vyvozovati ani ze závazku vykázati se Občanské záložně na její vyzvání o tom, že se stalo zaplacení. Tento závazek jest uveden ke konci ve spojitost i se závazkem zaplatiti poplatky a obecní dávku z přírůstku hodnoty ve lhůtě vyměřovacím úřadem stanovené, takže není jasno, zda se závazek vykázati zaplacení Občanské záložně vztahuje i na zaplacení nákladů trhové smlouvy. Tuto nejasnost jest podle § 915 obč. zák. vyložiti v neprospěch prodávající záložny, podle jejíhož udání а k jejímuž příkazu žalobce trhovou smlouvu sepsal. Avšak, i kdyby se mělo za to, že se závazek kupujících vykázati záložně na její vyzvání zaplacení, vztahuje i na zaplacení nákladů trhové smlouvy, jest přihlížeti k tomu, že v odstavci V. smlouvy jest vyjmenována řada poplatků a dávek, jichž placení nemůže býti vyměřovacím úřadem přímo od žalovaných požadováno, nýbrž ohledně nichž záložna obdrží platební výměry, které by teprve žalovaným doručila nebo obsah jim sdělila, načež by mohli platiti a záložně se vykázati, že se tak stalo. Muselo by se proto míti za to, že strany, které trhovou smlouvu uzavíraly, měly i ohledně nákladů smlouvy a jejich zaplacení na mysli stejný postup a že nezamýšlely založiti přímý závazek žalovaných proti žalobci k zaplacení těchto útrat. Ani z povahy a z účelu smlouvy nelze usuzovati na takový závazek, neboť se jednalo o trhovou smlouvu, která měla za předmět prodej dílců pozemkových parcel, jako stavebních míst a účelem jejím bylo upraviti vzájemný poměr smluvních stran, vyplývající z tohoto prodeje. Nesměřovala proto smlouva k tomu, by byl upraven poměr k osobě třetí a nesledovala zájem třetí osoby na předmětu smlouvy nesúčastněné. Proto ani úmluva, ani povaha, ani účel smlouvy nenasvědčuje tomu, že žalobce nabyl práva žádati bezprostředně od žalovaných zaplacení. Nemůže býti řeči o tom, že plnění mělo býti k prospěchu hlavně žalobce. Šlo o zaplacení žalobcova palmáru za sepsání a obstarání knihovního vkladu trhové smlouvy a náhradu kolkových poplatků, kteréžto náklady byla povinna, žalobci hraditi Občanská záložna, která tyto práce u něho objednala, jak žalobce sám uvádí. Proto by přímé placení těchto nákladů žalovanou stranou žalobci bylo ve prospěch Občanské záložny, nikoliv ve prospěch žalobce, kterému může býti lhostejno, zda obdrží zaplacení od záložny, či od žalovaných, takže z přímého placení žalovanou stranou by neměl prospěch. Vzhledem k tomu, i kdyby se za to mělo, že žalovaní slíbili záložně, že žalobcovy útraty zaplatí žalobci podle § 881 prvý odstavec obč. zák., nenabyl žalobce právo žádati od nich bezprostředně zaplacení podle § 881 druhý odstavec obč. zák.
Nejvyšší soud uznal podle žaloby. Důvody:
Podle odst. V. trhové smlouvy ze dne 7. září 1927 zavázali se žalovaní jako kupitelé prodatelce Občanské záložné, že zaplatí náklady sepsání, kolkování a knihovního vkladu této smlouvy, poplatky převodní, příspěvky investiční, poplatek parcelační, poplatek z vytýčení pozemků a event, zemskou a obecní dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí, jakož i výlohy vyhotovení situačního plánku ze svého ve lhůtě vyměřovacím úřadem stanovené a že zaplacení to vykáží prodávající Občanské záložně na její vyzvání. První soud zjistil dále, že při úmluvě byl spolužalovaný Josef Š., jenž ostatní žalované zastupoval, upozorněn na nemalé náklady, které vzniknou stálým měněním úmluvy, jakož i na to, že byl pověřen vypracováním písemné smlouvy žalobce Dr. H., jemuž bylo též v přítomností Š-ově ohledně změny smlouvy telefonováno. Ač smlouva trhová byla uzavřena mezi žalovanými jako kupiteli pozemků a Občanskou záložnou jako prodatelkou, jest odstavec pátý této smlouvy posuzovati podle § 881 obč. zák. jako smlouvu ve prospěch osob třetích, jednak ve prospěch Dr. H-a, pokud šlo o zaplacení nákladů sepsání smlouvy, jejího kolkování a knihovního vkladu, jednak ve prospěch geometra, jenž zhotovil situační plánek, jednak ve prospěch eráru, pokud jde o poplatky převodní, zemskou dávkou z přírůstku hodnoty nemovitostí atd. Že osoby třetí, v jejichž prospěch plnění podle V. odst. smlouvy se mělo státi, zejména žalobce, nabyly přímo práva domáhati se tohoto plnění na žalovaných, vyplývá přímo z doslovu odstavce V., podle něhož měli žalovaní sami ze svého ony úkony zaplatiti a, že se tak stalo, Občanské záložně vykázati, kterážto poslední věta by byla zbytečnou, kdyby bývalo míněno, aby Občanská záložna sama zaplatila náklady a výlohy řečených úkonů a poplatky a by pak žalovaní nahradili záložně náklady jí učiněné. Právo žalobcovo požadovati zaplacení palmáru přímo na žalovaných, vyplývá tedy i z doslovu smlouvy, i z účelu poslední věty V. odstavce smlouvy. Nelze proto přisvědčiti právnímu názoru odvolacího soudu, že poslední věta V. odstavce smlouvy se týká jen povinnosti platiti poplatky a obecní dávku z přírůstku hodnoty nemovitosti, jak míní rozsudek druhé stolice, neboť, kdyby strany byly chtěly závazek přímého placení stanoviti jen v této omezené míře, byly by to zřejměji vyjádřily, byly by ve smlouvě odlišovaly závazky, které mají žalovaní přímo zaplatiti bernímu eráru a obci, a závazky vedlejší, které mají zaplatiti prodatelce náhradou za náklady, jež vynaloží na zhotovení situačního plánku a na sepsání, kolkování a zaknihování smlouvy. Právě však proto, že všecky tyto vedlejší závazky byly shrnuty v jeden odstavec smlouvy a na jeho konci se všeobecně praví, že žalovaní mají vykázati záložně, že závazky ty splnili, jest za to míti, že to mají žalovaní vykázati ohledně všech v tomto odstavci zahrnutých závazků, bez rozdílu, zda účet k placení bude podán věřiteli přímo žalovaným, či snad záložně, či oběma současně, neboť ve všech těchto případech měli žalovaní platiti věřitelům přímo a že se tak stalo, vykázati záložně. Jest samozřejmým, že úmluva, že placení palmáru se má díti přímo žalobci, byla učiněna ve prospěch žalobce, neboť bylo jejím účelem zajistiti žalobci odměnu za práci a náhradu hotových výloh, spojených se sepsáním smlouvy, jejím okolkováním a zaknihováním. Že při tom ono ustanovení se stalo zároveň ve prospěch záložny, by nemusila náklady tyto nésti předem a potom je na žalovaných vymáhati, jest nerozhodné, neboť tím nepozbylo ustanovení to povahy ustanovení učiněného i ve prospěch žalobcův. Že žalobci nárok tento proti žalovaným již vzešel, vyplývá z třetího odstavce § 881 obč. zák., neboť jest nesporno, že vlastnictví pro žalované bylo již do knih vloženo a tudíž knihovní odevzdání nemovitostí koupených již se stalo. Tím jest odůvodněna aktivní legitimace žalobcova k žalobě, jakož i tím, že smlouvu trhovou vypracoval, ji okolkoval a ji dal do knih vložiti, a má tudíž nárok, by mu tyto práce a náklady byly někým zaplaceny. Nelze tedy pochybovati o jeho aktivním oprávnění ke sporu. Sporným ve skutečnosti bylo, zda žalovaní jsou pasivně oprávněni ke sporu, zda jsou pravými žalovanými, zda byl žalobce oprávněn přímo žalovati je, či zda směl žalovati jen Občanskou záložnu. Vývody svrchu zmíněnými jest prokázáno, že žalobce právem žaloval žalované, neboť tito společně pozemků kupní smlouvou nabyli, kupní smlouvu společně podepsali a tím schválili nejen písemnou, nýbrž i ústní úmluvu, kterou v jejich jméně učinil Josef Š. se záložnou (§ 863 obč. zák.) i ohledně odst. V. písemní smlouvy. Neposoudil proto odvolací soud případ správně po právní stránce (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), zamítnuv žalobní nárok pro nedostatek aktivního oprávnění žalobcova.

Citace:

č. 9278. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 439-442.