Čís. 14098.

Pokud pojišťovna, neodpověděvší po dlouhou dobu (osm měsíců) pojištěnci na dopis, jímž opětně prohlásil, že trvá na výpovědi odmítnuté pojišťovnou, a vrátil pojišťovně zaslanou pojistku, souhlasila se zrušením pojišťovací smlouvy.
(Rozh. ze dne 17. ledna 1935, Rv I 362/33.)
Prvý soud zamítl žalobu žalující pojišťovny se žalobním žádáním, by uznáno bylo právem, že žalovaní Josef R. a Adéla R. jsou povinni jako nástupci v držbě Anny R., Josef R. též jako její zákonný dědic dodrželi pojišťovací smlouvu uzavřenou dne 4. června 1925 ohledně reality č. p. 19 v Ch. mezi žalobkyní a Annou R., a to nejméně do konce roku 1935 a platili pojistné prémie, zejména zaplatili prémii za rok 1931—1932 splatnou 1. ledna 1931, z těchto důvodů: Podle § 68 poj. zák. se posloupnost dědická pojištění nedotýká. V souzeném případě jest však prokázáno, že žalovaní nabyli usedlosti od Anny R. jednáním mezi živými, koupí, a nikoliv děděním, a jen nabytí usedlosti děděním se pojištění nedotýká. Krom toho jest nesporno, že žalovaní ani nejsou dědici Anny R. Z tohoto důvodu tedy žaloba odůvodněna není. Podle § 64 poj. zák., zcizí-li pojistník pojištěnou nemovitost, nastupuje nabyvatel do jeho práv a závazků, zcizitel neb nabyvatel jsou však povinni pojišťovateli neprodleně zcizení oznámiti. Podle § 65 poj. zák. je pojistitel i nabyvatel oprávněn pojištění vypověděli, pojistitel do 1. měsíce, co se o zcizení dověděl, a nabyvatel nemovitost vzal do držby. Jestliže však nabyvatel o pojištění nevěděl, může pojištění vypověděli do 1 měsíce, co se dověděl o pojištění, jinak jeho právo k výpovědi zaniká. Je nesporno, že žalovaní nabyli od Anny R. držby pojištěné usedlosti koupí dne 8. prosince 1930, a že pojišťovací smlouva byla jimi vypověděna dopisem z 10. ledna 1931, který žalobkyně dostala kolem 14. ledna 1931. Výpověď tato byla tedy dána po uplynutí 1. měsíce od nabytí držby usedlosti, ale žalovaní namítají, že se o pojištění dověděli teprve dne 10. ledna 1931, a tato skutečnost je prokázanou. Dověděli-li se o pojištění teprve dne 10. ledna 1931, a téhož dne pojištění dopisem z téhož dne, který žalobkyně podle vlastního doznání obdržela 14. ledna 1931, vypověděli, vypověděli pojištění podle § 65 poj. zákona včasně. Touto výpovědí pojištění zaniklo s okamžitou platností, a žalobní žádost, že žalovaní jsou povinni do konce roku 1935 v pojištění setrvat, prémie platit a zaplatiti prémii splatnou 1. ledna 1931 v zažalované výši, není odůvodněna. 1 námitka žalovaných, že žalobkyně mlčky projevila souhlas s výpovědí, ana od konce února 1931 do poloviny října 1931 jim na poslední dopis neodpověděla a nic nepodnikla, jest odůvodněna. Je nesporno, že prvžalovaný žalobkyni na její dopisy z 2. února 1931 a 7. února 1931, které dostal současně s přepsanou pojistkou dopisy ze 14. února 1931 a 24. února 1931 odpověděl, že na výpovědi z 10. ledna 1931 trvá, a pojistku vrátil, a že žalobkyně teprve téměř za 8 měsíců dopisem z 15. října 1931 odpověděla, že je povinen v pojištění setrvat, že ho žádá o zaplacení prémie splatné 1. ledna 1931 do 15. listopadu 1931, jinak že ho zažaluje. Žalobkyně sice tvrdí v tomto směru, že musila konat šetření, zda výpověď byla dána oprávněně, poněvadž prý prvý žalovaný ve výpovědi bližší důvod neudal, ale z dopisů prvžalovaného z 10. ledna 1931 a z dopisu žalobkyně z 2. února 1931 je patrno, že prvý žalovaný udal jako důvod výpovědi koupi usedlosti, a že žalobkyně už dne 2. února 1931 věděla o tom, že koupě se stala 8. prosince 1930. Poněvadž šlo o požární pojištění, bylo povinností žalobkyně podle § 914 obč. zák., jak žádá obyčej poctivého obchodu, by k setrvání žalované na výpovědi a k vrácení pojistky zaujala stanovisko ihned, a nenechala o tom žalované v pochybnosti. Jestliže žalobkyně tak neučinila, nýbrž téměř celých 8 měsíců se na to ani neozvala, lze podle § 863 obč. zák. v tomto jejím opomenutí shledávati, že mlčky schválila stanovisko žalované a její výpověď. Odvolací soud k odvolání žalobkyně změnil částečně rozsudek prvého soudu a uznal právem, že žalovaní jsou povinni pojišťovací smlouvu dodržeti a zaplatili pojišťovací prémii splatnou 1. ledna 1931 ve výši 436 Kč, jinak rozsudek prvého soudu potvrdil z těchto důvodů: Prvý žalovaný sice jako strana uvedl, že jen věděl, že dům jest u S. pojištěn, že však nevěděl, u které pojišťovací společnosti, že se dozvěděl teprve při projednávání se zástupcem A. Františkem S., že dům jest pojištěn u žalující strany. Druhá žalovaná udala jako strana, že vůbec nevěděla, že dům jest pojištěn u žalobkyně a že též nemůže uvésti, kdy se dozvěděla o pojištění. Ale z dluhopisu z 20. prosince 1930 vyplývá, že se žalovaní zavázali pojistiti usedlost proti požáru, takže se v době uzavření předací smlouvy z 8. prosince 1932 muselo mluviti o pojištění. Odvolací soud proto zjišťuje, že prvému žalovanému bylo v době převzetí usedlosti známo, že hospodářství jest pojištěno u žalujícího ústavu. Ježto žalovaní, ač upomenuti a ač jim podle článku 9 čís. 3 všeob. poj. podmínek udělena jednoměsíční dodatečná lhůta, nezaplatili prémii dne 1. ledna 1931 splatnou, museli býti podle § 65 zák. čís. 501/17 ř. z. odsouzeni k zaplacení této prémie s úroky z prodlení, při čemž se poukazuje ohledně druhé žalované ještě k tomu, že vlastně až do dnešního dne nevypověděla pojištění u žalobkyně, poněvadž výpověď byla vyslovena dopisem z 10. ledna 1931 jen prvním žalovaným a jen v jeho vlastním jméně.
Nejvyšší soud obnovil k dovolání žalovaných rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Pravoplatně jest rozhodnuto, že žalovaní vypověděli pojistnou smlouvu opožděně, po projití lhůty § 65 odstavec 2 zákona o pojišťovací smlouvě čís. 501/17 ř. z. Avšak ke zrušení pojišťovací smlouvy došlo souhlasem obou stran, jak dovolatelé doličují do volacím důvodem § 503 čís. 4 c. ř. s. tím, že žalující pojišťovna neodpověděla po osm měsíců žalované straně na dopis ze dne 14. února 1931, jímž tato opětně prohlašuje, že na výpovědi trvá a jež dopisem ze dne 24. února 1931 vrátila pojišťovně i zaslanou jí pojistku. Neboť tak dlouhé mlčení musilo vzbuditi u žalovaných důvodné přesvědčení, že pojišťovna souhlasí se zrušením pojišťovací smlouvy a že změnila své původní odmítací stanovisko, zejména, uváží-li se, že šlo o požární pojištění budov, o nichž nelze pojistníka nechati po tak dlouhou dobu v pochybnosti, zda pojištění trvá či nikoliv a znesnadniti mu po případě pojištění u jiné pojišťovny, ano jde o velké majetkové hodnoty, jež by v tak dlouhém mezidobí mohly případně bez náhrady přijíti ke zkáze. Žalovaní uzavřeli ovšem ihned pojištění u jiné pojišťovny, to však nezprošťuje žalující stranu od bezodkladné odpovědi, ana jim při záporné odpovědi musila poskytnouti zavčas možnost, by dvojité pojištění mohli uvésti v soulad se zákonem a se svými hospodářskými poměry. Nezáleží proto na tom, zda žalující pojišťovna nemínila dlouhým mlčením projeviti souhlas se zrušením, nýbrž rozhodnou jest vůle skutečně projevená, to jest, jak její mlčení zevně působilo na bezelstného smluvníka při rozumovém výkladu mlčení. To vyžaduje důvěra v zevnější okolnosti a nebezpečné následky pro pojistníka plynoucí z dlouhého mlčení, a vyžadovala proto poctivost styku (§ 915 obč. zák.) bezodkladné vyjádření se pojišťovny, pokud otálení neomluvila. Omluvu nelze spatřovati v tom, že musila prováděti napřed šetření, neboť to jí nebránilo, aby neuvědomila žalovanou stranu, že jí konečné rozhodnutí sdělí po skončeném šetření. Žalovaný vypověděl a trval na výpovědi ovšem jen vlastním jménem, avšak vypověděl smlouvu celou, týkající se i nedílné části nemovitosti patřící žalované manželce. Z toho musila pojišťovna seznati, že žalovaný jedná i jako správce manželčina jmění (§ 1238 obč. zák.) a že manželka s tím dokonce souhlasila jest patrno z toho, že i ona trvá ve sporu na zrušení pojišťovací smlouvy.

Citace:

č. 14098. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 68-71.