NPD documents search: Právník, 69 (1930) - 3. sjezd právníků československých v Bratislavě 1930

Ministerstvo císařského domu.
Ministerstvo císařského domu.

I. Císařský dům.
1. Cís. patentem ze dne 1. srpna 1804 prohlásil císař František II., že pro vladaře domu a monarchie jeví se býti nutným, aby zachována a utvrzena byla úplná rovnosť titulu a dědičné důstojnosti s nejpřednějšími evropskými vladaři a mocnostmi, jež suverenům Rakouska přísluší jak vzhledem k pradávnému lesku jich arcidomu tak i vzhledem k velikosti a lidnatosti jich státu z tak značných království a neodvislých knížectví se Ministerstvo císařského domu. 347
skládajících a kteráž mezinárodní zvyklostí a traktáty jim jest pojištěna. Za tím účelem císař František II. následuje příkladu ruského císařského dvoru a samovládců Francie udělil rakouskému domu vzhledem k jeho ncodvislým státům rovněž dědičný titul císařský. Dle toho měli všichni nástupci z rodu Habsbursko-Lotrinského míti titul a důstojnosť dědičného císaře rakouského. Zároveň pak cit. patent dále nařídil, že vedle titulu dědičného císaře rakouského se má místo tifulatury posavad obvyklé užívati titulatury následkem změny poměrů nově upravené. V 2. odst. cit. pat. dále císař František II. ustanovil: »Všem potomkům obojího pohlaví, jak Našim tak i Našich nástupců ve vladařství arcidomu budiž přikládán titul císařských královských princův a princezen, kromě titulu arcivévod a arcivévodkyň rakouských a titulu císařských královských Výsostí.« Na to nařízena úprava císařského titulu a znaku, a jednotlivé otisky nově stanoveného velkého, středního a malého titulu s vyznačením a popisem příslušného velkého, středního a malého znaku zaslány zemským vládám, jednak aby samy jich užívaly, jednak aby je dotyčným úřadům v zemi oznámily, jakož i vůbec v časopisech uveřejnily a všechno opatřily, Čeho v takových případech jest třeba (d. dv. kanc. ze dne 22. srpna 1836).
Dle vyrovnání v r. 1868 mezi oběma polovicemi říše uzavřeného měl státní dualismus také v titulu vladařově dojiti výrazu; následkem toho císař nej v. listem ze dne 14. listopadu 1868 nařídil tehdejšímu říšskému kancléři svob. pánu Beustu, aby v souhlase s novou úpravou ústavních poměrů (v obou polovicích říše) při všech aktech vladařských zejména při uzavírání smluv jménem císařským s cizími mocnostmi bylo užíváno přiměřeného titulu a označení, a že pro budoucnost má zníti: »Císař rakouský, král český a. t. d. a apoštolský král uherský,« v dalším kontentu smlouvy že pak dle diplomatického zvyku může se užívati formy příhodně skrácené, zejména titulu: »Císař rakouský a apoštolský král uherský;« pak označení: Jeho Veličenstvo císař a král« nebo »Jeho c. a k. apoštolské Veličenstvo«. V nejnovější době konečně nařídil císař v nejv. listě k ministru cís. domu a zevn. zál. hraběti Goluchowskćmu ze dne 4. října 1895, aby ministr cís. domu měl titul »ministra císařského a královského domu,« a že má o to pečováno býti, aby tohoto označení na dále v příslušných vyhotoveních se užívalo a zároveň při pojmenování tohoto ministerstva výrazu nabylo.
2. Členové císařského domu.
Všechny osoby s císařem ve svazku rodinném stojící а k nastoupení způsobilé nebo ti, kdo s takovouto osobou jsou v manželském svazku takovém, že jich descendenti k nastoupení trůnu jsou způsobilí, jsou členy císařského domu. To jsou:
a) stejnorodá manželka císařova a stejnorodé vdovy dřívějších panovníků;
b) všichni princové a princezny, kteří pocházejí od společného otce domu z manželství stavu přiměřeného a dle domácích zákonů uzavřeného;
c) stejnorodé manželky a vdovy členů cís. domu.
3. Soukromoprávní postavení členů cís. domu.
Dle rodinného statutu nejv. cís. domu ze dne 3. února 1839 nabývají členové cís. domu 20. rokem zletilosti. Císaři jako hlavě cís. domu přísluší domácí moc nad veškerými jeho členy, pročež jemu náleží jednak jisté právo dozoru, jednak však též vrchní poručenství nad nezletilými členy. Ministerstvo císařského domu.
Následkem toho mají všichni členové cis. domu při uzavření sňatku vyžádati si císařského svolení; i ku stálému pobytu členů cís. domu mimo území rakouskouherské monarchie jest zapotřebí svolení císařova.
Soudní pravomoc nad členy cís. domu vykonává úřad nejvyššího dvorského maršálka (čl. 5. vyhl. pat. k civilní jur. normě ze dne 20. listopadu 1852 č. 251; čl. III. uvoz. z. k nové jur. normě ze dne 1. srpna 1895 č. 110 ř. z.
Vedení matrik ohledně členů cís. domu obstarává dvorský a hradní farář, jemuž též o křtech, sňatcích a úmrtích členů cís. domu naskytnuvších se mimo obvod dvorské a hradní fary, dotyčný farář má příslušné doklady cestou představeného biskupského ordinariátu předložiti (výn. min. kultu a vyuč. ze dne 9. listopadu 1853 č. 5017).
4. Právo trestní. Urážky členů cís. domu trestají se dle § 64 tr. z. jako zločin žalářem od 1 do 5 let (viz čl. Urážka členů cís. domu). Členy cís. domu jako svědky vyslýchá v jich obydlí nejvyšší dvorský maršálek nebo, zdržují-li se mimo Vídeň, předseda sborového soudu I. stolice jich bydliště (§ 155 tr. ř.). Jelikož dle § 30 rodinného statutu nejv. cís. domu členové jeho mohou býti vyslýcháni toliko úřadem nejvyššího dvorního maršálka a jinými soudními úřady toliko cestou delegace ve jménu úřadu nejv. dvor. maršálka, budiž v případě § 155 jak v přípise k dotyčnému členu, jímž se tento žádá za určení času a místa výslechu, tak i v aktu o výslechu sepsaném, výslovně poznamenáno, že výslech se předsebéře jedině na základě delegace ve jménu nejvyššího dvorního maršálka (výn. min. sprav, ze dne 14. května 1854 č. 8346). Od přísahy svědecké jsou členové cís. domu osvobozeni; dle § 31 rodinného statutu nejv. cís. domu platí na místě přísahy písemné jich prohlášení, s nímž též všechny právní účinky přísahy jsou spojeny (výn. min. sprav. ze dne 14. května 1854 č. 8346). Totéž platí dle nového s. ř. i v civilním říz. soudním (čl. VI. č. 2 uv. zák. k nov. s. ř. a § 328, odst. 3 n. s. ř.).
5. Práva zvláštní.
Zletilí arcivévodové jsou členy panské sněmovny (§ 2 zákl. z. st. ze dne 21. prosince 1867 č. 141 ř. z.) a sněmovny magnátů (§ 2 lit. A uher. čl. zák. VII. z r. 1885). Ohledně apanáží jednotlivých členů cís. domu srv. čl. »Lista civilní«. Členové cís. domu požívají pro své korespondence osvobození od porta (čl. 1 zák. ze dne 2. října 1865 č. 108 ř. z.), jakož i osvobození od povinnosti ubytovací (§ 10 zák. ze dne 11. června 1879 č. 93 ř. z.).
II. Obor působnosti ministerstva cís. domu (nyní c. a k. domu) byl stanoven nejv. roz. ze dne 12. dubna a 27. května 1852. V působnosť jeho spadají veškeré záležitosti, které se týkají státoprávního postavení panující dynastie a celého cis. domu, jakož i statutárních poměrů nejv. rodiny a jejích členů; jeho povinností jest práva císařského domu a cís. rodiny zastávati a při vnitřních rodinných záležitostech ve smyslu nejv. rozkazů v tom směru vydaných intervenovati, zejména šetře předpisů rodinného statutu z r. 1839 o vzájemných právech a povinnostech členů cís. domu. Ministru cís. domu dle toho přísluší zejména činiti návrhy ve příčině zachování nebo rozmnožení kmenového jmění císařského rodinného zaopatřovacího fondu a císařského rodinného fideikomisii, pak pečovati o vyplácení příslušných apanáží, věn, vdovských podílů, výbav a jinakých příjmů členům cís. domu z pokladny státní; při sňatku arcivévod a arcivévodkyň má spolupůsobiti při navrhování smluv svatebních jak za příčinou zachování rodinného statutu, tak i zřetelem k ohledům státním, lesku, titulu atd.; při sňatku s cizími princi a princeznami navrhují plné moci pro komisary sňatek vyjednávající, dále navrhují renunciační akty pro arcivévodkyně a pod. a opatřují po případě potřebnou dispens překážek manželství u papežské stolice; dále působí jako notáři při zřizování listin v záležitostech rodinných a státních členy cís. domu vydávaných, obstarávají ověření podpisů a uložení jich v domácí archiv; konečně přísluší mu též vedení protokolu o skutečných tajných radách, vyhotovení jich jmenovacích dekretů a intervence při skládání přísahy.

Citace:

Ministerstvo císařského domu. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 360-363.