NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4272.

Jazykové právo: * Při posuzování menšinového práva jazykového jest rozhodnou vždy jen jazyková kvalifikace soudního okresu, v němž spor jazykový vzešel, nikoli jazyková kvalifikace nějakého obvodu širšího na př. obvodu celé země.
(Nález ze dne 29. prosince 1924 č. 5179.) Prejudikatura: Boh. 1874 adm.
Věc: Firma A. E. G. Union ve Vídni proti ministerstvu spravedlnosti o jazykové právo.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Firma A. E. G. Union ve Vídni, odštěpný závod v Liberci, podala u obchodního soudu v Praze žalobu na čsl. erár státních drah, zastoupený finanční prokuraturou v Praze, o 43444 Kč 30 h s příslušenstvím. Žaloba sepsaná byla v jazyku německém.
Usnesením z 13. října 1923 vrátil obch. soudu žalobu s poukazem, aby do 8 dnů byla podle § 1, odst. 2 č. 1 zák. z 29. února 1920 č. 122 Sb. podána v jazyku čsl., poněvadž v obvodu obch. soudu neobývá alespoň 20% státních občanů jazyka německého, tudíž tu není podmínek § 2 uved. zák.
Na toto rozhodnutí stěžovala si firma k předsednictvu obch. soudu v Praze zprvu německou stížností, která vrácena byla rozhodnutím z 25. října 1923 k podání v jazyku státním. Tomuto vyzvání st-lka vyhověla a ve stížnosti česky podané namítala proti nař. rozhodnutí obch. soudu, že neprávem dovolává se § 2 jazyk. zák., poněvadž v tomto případě obvodem obch. soudu v Praze není pouze Praha a okolí, nýbrž, ježto jde o žalobu proti čsl. eráru, a sídlo finanční prokuratury pro celé Čechy jest v Praze — o celé Čechy. Protože pak v Čechách je více než 20% státních občanů německého jazyka, mají příslušníci tohoto jazyka právo před obchodním soudem v Praze žalovati čsl. erár jazykem německým.
Předsednictvo obch. soudu v Praze zamítlo tuto stížnost rozhodnutím z 29. října a také další stížnosti instanční byly zamítnuty. Rozhodnutí presidia vrchního soudu zemského v Praze z 9. listopadu 1923 odůvodněno bylo tím, že podle § 74 j. n. pro příslušnost obch. soudu v Praze rozhodným jest sídlo orgánu, který stát zastupuje, t. j. fin. prokuratury v Praze. Jest tudíž důvod příslušnosti zmístněn v Praze, a jelikož žádný z pražských soudních okresů nemá národnostní menšinu dle § 2, odst. 2 jazyk. zák., nebylo přípustno žalobu podati v jazyku německém. Rozhodnutí zdůrazňuje, že ve smyslu § 2, odst. 2 jaz. zák. rozhodným jest pouze národnostní poměr soudního okresu, v němž jest důvod příslušnosti zmístněn. Poměr národnostní jiného soudního okresu nebo dokonce celých Čech nemá významu. Na tyto důvody poukázalo také konečné rozhodnutí min. sprav. z 29. prosince 1923.
Ve stížnosti dovozuje strana, že nař. rozhodnutí odporuje ustanovení § 2, odst. 2 zák. jaz., neboť podle § 74 jur. normy je obecným soudem eráru věcně příslušný soud v sídle orgánu zastupujícího stát (fin. prokuratury), v tomto případě tedy obch. soud v Praze. Působnost obch. soudu jako obecného soudu eráru vztahuje se na celý obvod fin. prokuratury, t. j. na celé Čechy. St-lka měla právo podati žalobu a další spisy jazykem německým, německy projednávati a žádati rozhodnutí také v německém jazyku.
Pokud žal. úřad nezjistil skutečnost, že st-lka jest příslušnicí německého jazyka, je tu i vada řízení.
Nss nemohl stížnosti dáti za pravdu. Co se především týče výtky vadnosti řízení, jest bezpředmětná proto, že žal. úřad nevyslovil nejmenší pochybnosti o příslušnosti st-lky k jazyku německé menšiny.
Bohuslav, Nálezy správní VI. 150 O výtce nezákonnosti pak uvažoval nss takto:
Jazykový zákon z 29. února 1920 č. 122 Sb. vyslovil v § 1 mimo jiné zásadu, že jazyk čsl. jest jazykem, v němž se s výhradou toho, co se ustanovuje v § 2 (další výhrada tam vytčená jest zde bezvýznamnou), děje úřadování všech soudů v republice . . .
Již z tohoto ustanovení, zejména však z ustanovení § 2, který určuje, za kterých předpokladů jsou soudy . . . republiky povinny přijímati a vyřizovati podání v jazyku menšinovém, vyplývá, že podání řízená na soudy se mají díti vždy jazykem státním, nejsou-li dány a prokázány předpoklady stanovené v § 2 zák. pro použití některého jazyka menšinového. Podle tohoto zákonného předpisu pak jsou soudy . . . povinny přijímati od příslušníků jazyka menšiny podání v jejich jazyku a vyřizovati je také v jazyku podání, jde-li o věci, jichž vyřízení náleží tomu kterému soudu na základě toho, že se jeho působnost vztahuje na soudní okres, v němž podle posledního sčítání lidu obývá alespoň 20% státních občanů jazyka oné menšiny. Má-li tedy býti v určitém případě zjištěno, zda strana smí ve svých podáních u soudu používati jazyka menšinového, nutno ve smyslu § 2, odst. 2 jaz. zák. zkoumati vždycky, jaké jsou jazykové poměry toho soudního okresu, ve kterém vzešel důvod příslušnosti dovolaného soudu čili v němž věc dle zásad o příslušnosti platných . . . svými kořeny příslušnost určujícími tkví (nál. nss-u Boh. 1874 adm.) Tento místní vztah věci k soudnímu okresu s kvalifikovanou jazykovou menšinou jest dle toho rozhodným momentem podmiňujícím existenci subjektivního (menšinového) práva jazykového.
Žaloba, o jejíž jazykovou stránku v tomto případě jde, byla u obch. soudu v Praze podána — jak nesporno — podle § 74 jur. normy, dle něhož žaloby proti eráru podati sluší u soudu, v jehož obvodě má sídlo orgán stát zastupující, zde fin. prokuratura v Praze. Rovněž nesporno jest, že soudní okres, v němž jest sídlo fin. prokuratury v Praze, není okresem menšinovým ve smyslu zmíněného ustanovení § 2, odst. 2 jaz. zák. Když tomu tak, pak ovšem st-lka nebyla oprávněna podati u obch. soudu v Praze jako u soudu dle § 74 jur. normy příslušného žalobu v jazyku německém, nýbrž jediné v jazyku státním, a nemohlo proto nař. rozhodnutím její subj. právo býti porušeno. Neprávem usuzuje stížnost, že když se dle § 74 jur. normy příslušnost obch. soudu v Praze ve sporech proti eráru, pokud je zástupcem jeho fin. prokuratura v Praze vztahuje na celé Čechy, jest tento širší obvod rozhodným také podle § 2, odst. 2 jaz. zák. Neboť dle tohoto zákonného předpisu jest — jak již zdůrazněno — pro posouzení jaz. práva stran výlučně směrodatným pouze soudní okres, v němž je důvod příslušnosti zmístněn, — zde tedy celá Praha (§ 2, odst. 2, posl. věta jaz. zák.), a nikoliv širší obvod nějaký. Otázkou, zda by stížnost byla důvodná, kdyby se hledělo k tomu, že předmětem žalobního žádání bylo zaplacení částky 43444 Kč 30 h s příslušenstvím za instalaci elektrického zařízení světelného v dílnách libereckého nádraží, že tedy pohledávka zažalovaná vznikla za práce vykonané v obvodu soudního okresu libereckého, nemohl se nss zabývati, protože námitka toho obsahu nebyla ani v řízení správním, ani ve stížnosti k nss-u vznesena.

Citace:

č. 4272. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 1108-1110.