Authors:
= Váž. civ., 10 (1928), sv. 2
PDF

Čís. 8222.
Řád o zbavení svéprávnosti (cís. nařízení ze dne 28. června 1916, čís. 207 ř. zák.).
Vyšetření znalci, lékaři není nutným v řízení o zbavení svéprávnosti pro pijáctví. Pokud míra a stupeň užívání alkoholických nápojů přesahuje stupeň obvyklý mezi slušnými lidmi.
(Rozh. ze dne 16. srpna 1928, R II 191/28.)
Josef J., zbavený částečně svéprávnosti pro navyklé zneužívání alkoholu, navrhl zrušení tohoto částečného zbavení svéprávnosti proto, že prý už vede život řádný a hospodárný, udržuje rovnováhu rozpočtu svého hospodářství a alkoholu prý požívá zcela mírně a jen příležitostně. Soud prvé stolice návrh zamítl, odporový soud usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Není neúplnosti řízení v tom, že neprovedl sborový soud důkaz znalci lékaři o tělesném stavu odporovatelovu. Vyšetření znalci jest sice nutnou částí řízení, jde-li o zbavení svéprávnosti osoby duševně choré, nikoli však v řízení o zbavení svéprávnosti pro pijáctví. Tu může stačiti důkaz svědecký. Раk-li že tedy sborový soud na základě svědeckého důkazu nabyl přesvědčení o nutnosti i na dále ponechati stěžovatele pod dozorem podpůrce a částečné zbavení svéprávnosti nezrušiti, nelze mu právem vytýkati, že neprovedl důkaz znalecký o jeho tělesném stavu, vždyť jeho činy, jeho chování a způsob života jsou směrodatnými pro posouzení, zda zbytečně utrácí a zda jest odůvodněnou obava, že by mohl přijíti o majetek, a bylo jeho činy, jeho chování a způsob života lze posouditi a posoudil též soud na základě výpovědí svědků. Výtka neúplnosti řízení není tedy odůvodněnou. Neodpovídá spisům tvrzení stěžovatelovo, že soud zjistil, že požívá nápojů alkoholových pouze v míře a způsobem zcela obvyklým pro jeho prostředí. Vždyť zjistil sborový soud, že se stěžovatel snaží každé příležitosti využíti k pití, že propil část peněz, které mu byly svěřeny na nákup dříví, že propil závdavek daný mu kupitelem na utvrzení koupě vepře, že se občas napije tak, že zůstane celý den ležeti. To jsou ukázky, že míra a způsob užívání alkoholických nápojů stěžovatelem přesahuje stupeň obvyklý mezi slušnými lidmi. Ukázky tyto jsou důkazem, že, jak správně praví sborový soud, dosud trvá ochromení jeho vůle ovládati se, jsou důkazem, že mu chybí schopnost odporovati svodům alkoholu. Snížení schopnosti rozpoznati následky jednání a spojenou s tím zodpovědnost, jež má v zápětí pijáctví, vede k vážným nebezpečím pro pijáka samého i pro jeho okolí a nutno proto léčiti i na dále tuto nemoc stěžovatelovu odnětím prostředků k opatření si alkoholu a chrániti nemocného, jeho rodinu a okolí před následky majetkového úpadku, bez tohoto opatření často nastávajícího. Sborový soud uznal tedy správně, že stěžovatel dosud potřebuje podpůrce k náležitému obstarávání svých věcí (§ 2 čís. 2 poslední věta cís. nař. o zbav. svéprávnosti ze dne 28. června 1916, čís. 207 ř. zák.) a ponechal ho odůvodněně i na dále při částečném zbavení svéprávnosti. Při řešení otázky, má-li stěžovatel i na dále míti k ruce podpůrce, není rozhodným způsob, jímž se dosavadní podpůrce svého úkolu zhostil, nýbrž, jak již svrchu uvedeno, způsob života a jednání stěžovatele samého. Раk-li snad podpůrce se dostatečně nevěnoval svému úkolu, mohlo to míti jedině v zápětí nutnost ustanoviti podpůrce jiného, neodůvodňovalo by to však požadavek stěžovatelův, by byl zbaven omezení svéprávnosti.
Citace:
č. 8222. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 63-64.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).