NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 1

Č. 5043.

Výčepnické licence (Podkarpatská Rus): Uděluje obci novou výčepnickou licenci pro některou budovu obecní může úřad připojiti podmínku, že obec »přenechá licenci válečným invalidům«.
(Nález ze dne 23. října 1925 č. 19483).
Věc: Městská obec B. proti hlavnímu finančnímu ředitelství v Užhorodě o výčepnickou licenci.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Stěžující si městská obec žádala podáním z 15. května 1920 u fin. ředitelství v Berehově, aby jí byly ponechány, po případě znovu uděleny licence výčepnické pro 4 městské budovy, v nichž dosud provozovali neomezený výčep: 1. Heřman P., 2. Hermína R., 3. Béla B. a 4. Berner L. Fin. řed. výnosem z 27. listopadu 1923 vyslovilo, že ponechává městu Berehovu výčepnickou licenci pro místnosti »Lázeňské zahrady«, že nároky města na udělení dalších tří výčepnických licencí jsou bezpodstatné, a dodalo, že o udělení výčepních povolení pro ostatní blíže označené budovy rozhodne k žádosti nájemců příslušných hostinských místností od případu k případu. Odvolání, které město Berehovo z tohoto výnosu podalo, bylo nař. rozhodnutím vyhověno a žádaná další tři oprávnění výčepnická městu udělena s podmínkou, že »přenechá místnosti i licenci oprávněným invalidům«.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podaná namítá, že povinnost uložená městské obci, aby přenechala místnosti i licenci invalidům, příčí se ustanovení zák. čl. XXV : 1899.
Jest ovšem dáti stížnosti za pravdu, že dle cit. zákona není přípustno přenésti výčepnické povolení na jiného. Výslovně jest to zakázáno v předpisech prov. nař. z 1. srpna 1898 čís. 64758, vztahujících se k § 3 cit. zákona. Na tom stanovisku stojí také žal. úřad, jak patrno z jeho výnosu ve správních spisech založeného ze 13. října 1923, jímž dal fin. ředitelství v Berehově pokyny v příčině rozhodnutí o žádostech města Berehova za udělení výčepnických licencí, o něž jde, neboť tam výslovně na tento zákaz poukazuje. Uváží-li se ještě, že v tomto předpise jest také zakázáno výčepnické povolení dáti do pachtu, a že žal. úřad v tomto smyslu dal svým cit. výnosem prvé instanci příslušné pokyny, jakož i že obec jako právnická osoba jest dle § 3 zák. čl. XXV : 1899 povinna zříditi správce obchodu, provozuje-li výčepní povolení sama, jest patrno, že nař. rozhodnutí nelze vyložiti jinak, než že jím bylo uolženo obci, aby pro provozování uděleného oprávnění, jež se může díti pouze vlastním jménem a na vlastní účet, zřídila jako správce obchodu válečné invalidy.
Jde také jen o to, zdali byl žal. úřad oprávněn takovou povinnost stěžující si obci uložiti. Ze správních spisů jest patrno, že stěžující si obec až do vydání rozhodnutí prvé instance žádného výčepnického oprávnění neměla. Obec sice měla ve svých budovách hostinské místnosti, ty byly pronajaty, výčepní povolení pak byla býv. uh. fin. úřady vydána nájemcům hostinských místností. Nař. rozhodnutím byla tedy obci udělena výčepnická povolení, jichž do té doby vůbec neměla.
Nss opětovně vyslovil, že zák. čl. XXV : 1899 nezakládá pro nikoho nárok na udělení licence a že udílení povolení k výčepu lihových nápojů děje se dle volné úvahy úřadu, jež jest omezena pouze potud, že určitým osobám licence udělena býti nesmí (§ 3 cit. zák.). Úřad může tedy licenci dle volného uvážení odepříti; udělí-li však licenci, nemůže ji vázati na takové podmínky, které nemají opory v zákoně.
Právnické osoby jsou dle § 3 cit. zákona povinny zříditi k provozu výčepnické licence správce obchodu, který vyhovuje podmínkám, jež jsou v prvých třech odstavcích tohoto paragrafu předepsány vzhledem na osobu licentiatovu. V tomto zákoně není ustanovení, z něhož by se dalo usuzovati, že výčepnická oprávnění mají býti udělována válečným poškozencům. Za to však v § 3 nař. ministra pro Slov. z 11. srpna 1919 č. 6810 pres. (uveřejněného pod č. 131 v Úradních novinách č. 24—25 z r. 1919) o všeobecné revisi výčepnických licencí jest finančním úřadům dána direktiva, aby nová oprávnění licenční vydávaly příslušníkům státním, jmenovitě válečným invalidům, legionářům atd. Dle těchto směrnic měl tedy při udílení licencí na základě výsledku provedené revise býti vzat zvláštní zřetel na válečné invalidy.
Udělil-li žal. úřad při všeobecné revisi výčepnícch oprávnění, provedené na základě § 11 zák. z 18. prosince 1918 č. 64 Sb. st-lce výčepnické licence s podmínkou, že zřídí jako správce obchodu válečné invalidy, nelze právem tvrditi, že by tato podmínka byla v rozporu se zákonem.
Jest proto stížnost bezdůvodná a bylo ji zamítnouti.

Citace:

Čís. 10447.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 62-64.