Řád právní vítězí!

V článku nadepsaném: »Několik slov k požadavkům stavu soudcovského« v »Nár. L.« z 12. ledna t. r. praví prof. Dr. Václav Hora o soudci: »Jemu nesmí přijíti ani myšlenka, aby se odchýlil od své povinnosti, ale tato myšlenka nesmí přijíti ani někomu jinému. Soudce musí býti v té příčině nedotknutelným »sacrosanctus« a musí za takového býti také všemi uznáván.« Dokladem radostným pro tato slova jsou nám dva úkazy našeho právního života posledních měsíců, svědčící o tom, že i v nynějších těžkých, na mnoze rozvrácených dobách a za klesajícího
právního citu, uznána jest stranami nejradikálnějšími— socialisticky i národně — autorita, neporušenost a vznešenost našeho soudu republikánského. — Pravice strany sociálně-demokratické, cítíc se rušena a zkrácena ve svých právech držebních, podala proto žalobu pro rušenou držbu na vynikající členy sociálně demokratické levice, často prostě »kommunisty« zvané — a sice u soudu československé republiky — a žalovaná nejkrajnější strana sociálně- demokratická, tedy beze sporu nejradikálnější křídlo — uznala tento republikánský soud, před ním na žalobu odpovídala, věc projednala,
nález přijala a opravný prostředek podala.
Druhý případ (ač dosud nerozhodnutý), jest potěšitelnější;
neboť i nejkrajnější křídla české strany sociáíně-demokratické
přece vždy stojí na právní půdě československé republiky; ale
o všech našich německých krajanech, bohužel, nelze tvrditi totéž
— jako o »Všeněmcích« a všech těch, kteří třeba cestou »sebeurčení« chtějí se dostati do říše německé. — A přece i němečtí krajané, cítíce se poškozeni neb rušeni ve své držbě, sami, co žalobcové, tedy co iniciátoři, dovolávali a dovolali se ochrany republikánského soudu československého, o němž přece podrobně věděli, že jedná a nálezy vydává jménem republiky Československé a jím také moc výkonnou propůjčuje! — A ti žalobcové nebyli snad jen
obyčejní, jak se říká, »malí« němečtí lidé, nýbrž osoby význačné,
řiditel nejpřednějšího německého ústavu uměleckého a němečtí
velkostatkáři (dříve vysoká šlechta). — Jaký to odpovědný, veliký a důležitý úkol vložen tu na soudce! —
Oba tyto případy jsou dokladem, že nároky stavu soudcovského
na jisté přednosti čili praerogativy jsou zcela oprávněny. Vždyť
soudce v takovém výkonu není žádným úředníkem! — Vždyť
také v dávných dobách králové sami spravedlnost vykonávali
a na stolici soudcovskou zasedali a dle bájesloví i v podsvětí
dosud spravedlnost vykonávají! V ohledu tom nelze tedy soudci
přirovnati žádný jiný stav úřednický, a proto nároky soudcovy
na jisté přednosti jsou zcela odůvodněny. — Konečně malá ještě
poznámka; Jak by se rado vah slovutný náš učitel prof. Randa — kdyby viděl, jak i v naší mladé republice osvědčila se pro všechen právní řád, všechen občanský klid, právní ochrana držby. — Bez této ochrany v obou naznačených případech bylo by snad bývalo rozhodováno pěstmi, obušky, dýkami, revolvery a podobnými prostředky, které ovšem s právem nemají nic společného! J. H—er.

Citace:

Řád právní vítězí!. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1921, svazek/ročník 60, číslo/sešit 2, s. 79-80.