NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 2595.

Činem ke skutečnému vykonání zločinu vedoucím není a z rámce § 8 tr. zák. vybočuje jednání, jež nikdy a za žádných okolností není s to, by způsobilo výsledek pachatelem zamýšlený. Tato povšechná (abstraktní) nezpůsobilost může míti příčinu buď ve věcném obsahu útoku (v povšechné povaze nástroje a látky pachatelem použitých), nebo ve směru, který byl útoku pachatelem dán; proto musí býti pro pojem »pokusu« zjištěna (kromě úmyslu pachatelova přivoditi protiprávní výsledek určitého druhu) i povšechná způsobilost útoku co do obou oněch složek.
Povšechná způsobilost útoku k vyhnání plodu co do směru předpokládá, že vstříknuté tekutině byl dán směr do dělohy.
(Rozh. ze dne 21. prosince 1926, Zm II 407/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalované do rozsudku krajského jako nalézacího soudu v Novém Jičíně ze dne 1. září 1926, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem podle § 5, 8 a 144 tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil krajskému soudu v Novém Jičíně, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnosti nelze upříti důvodnost. Zmatku čís. 9 písm. a) § 281 tr. ř. nedoličuje ovšem po zákonu, neodvozujíc námitku, že šlo o pokus prostředky absolutně nezpůsobilými, výhradně ze skutečností v rozsudku bezvadně zjištěných, nýbrž opírajíc ji v podstatě o skutkovou okolnost, že stěžovatelka vstřikla roztok jen do pochvy, nikoliv do dělohy Marie Š-ové, ačkoliv právě výroku nalézacího soudu к této složce souzeného skutku se vztahujícímu vytýká důvodně formální vadnost podle čís. 5 § 281 tr. ř., takže výrok ten stává se vratkým. Činem ke skutečnému vykonání zločinu vedoucím není a z rámce § 8 tr. zák. vybočuje jednání, jaké nikdy a za žádných okolností není s to, by způsobilo protiprávní výsledek, k jehož způsobení směřuje úmysl pachatelův. Tato povšechná, bezvýjimečná, abstraktní nezpůsobilost jednání může míti svou příčinu buď ve věcném obsahu útoku — to jest v povšechné povaze nástroje a látky pachatelem použitých, — nebo ve směru, který byl útoku pachatelem dán. Proto musí, má-li býti určité jednání podřaděno pod pojem pokusu podle § 8 tr. zák., kromě úmyslu pachatelova, přivoditi protiprávní výsledek určitého druhu, kterýžto úmysl sám o sobě opodstatňuje toliko zákonný znak naznačený v § 8 slovem »Uibeltäter — zlosyn« — býti zjištěna i povšechná způsobilost útoku co do obou oněch jeho složek. Co do věcného obsahu jest povšechná způsobilost útoku stěžovatelčina zjištěna větou rozhodovacích důvodů, že soudní lékaři — k jichž posudku se rozsudek zřejmě bez výhrady přidal — prohlásili, že každá tekutina, tedy i (stěžovatelkou použitý) 1% roztok lysoformový jest způsobilým prostředkem k vyhnání plodu, byl-li jen pod náležitým tlakem vstříknut do dělohy. Stížností zdůrazňovaná okolnost, že v souzeném případě nebylo tu náležitého tlaku — buď pro malý objem použité stříkačky nebo pro krátkost aneb malou šířku násadce — není složkou s útokem takového obsahu nutně, povšechně neb i jen pravidelně spojenou, nýbrž jen složkou podmíněnou rozměry konkrétního nástroje v souzeném případě použitého. Povšechná způsobilost útoku onoho obsahu k vyhnání plodu co do směru předpokládá, že vstřiknuté tekutině byl dán směr do dělohy, přesněji do ústí a tím do dutiny dělohy. Směr ten není bezvadně zjištěn. Rozsudkový výrok vyslovuje, že roztok byl vstříknut do těhotné dělohy. Oproti tomu vyslovují rozhodovací důvody, že v souzeném případě nedalo se prokázati vstříknutí (náležitým tlakem) do dělohy, že vnitropoševní manipulace stěžovatelky záležela ve vstříknutí lysoformového roztoku skleněnou stříkačkou do pochvy, že B-ová vstříkla Š-ové 6. ledna 1926 znova do pochvy.... roztok. Třebaže v těchto různých výrocích nejde o přímý rozpor, jelikož vstříknutí roztoku do dělohy nebylo možným bez vpravení násadce stříkačky do pochvy a roztok musel zadní částí pochvy projíti, by se dostal k ústí dělohy, jsou tu přece pochybnosti o tom, zda stěžovatelka dala podle přesvědčení soudu stříkačce a tím roztoku stříkačkou vstříknutému směr do ústní dělohy, t. j. do dělohy, či jen povšechný směr do pochvy, ne-li dokonce směr jen na postranní stěny její. Třebaže zjištěný úmysl stěžovatelčin a další skutečnost v rozsudku zjištěná, že stěžovatelka provedla obdobné manipulace již dříve a jest porodní asistentkou, vnitřního zařízení rodidel znalou, poukazují k tomu, že dala útoku onen směr, nelze se pro výtku stížností výslovně vznesenou obejiti bez přesného, jasného a nepochybného zjištění v tomto směru, jelikož povšechná způsobilost ku přivodění potratu zjištěna jen pro vstříknutí do dělohy, nikoli povšechně pro vstříknutí do pochvy. Bude-li zjištěno, že vstřiknuté tekutině, tudíž útoku na plod byl dán směr do dělohy, nebude ovšem záležeti na tom, zda tekutina do dělohy skutečně vnikla. Neboť nevniknutí tekutiny do dělohy bude jen zvláštní okolností, pro kterou povšechně, i po stránce směru daná způsobilost útoku v konkrétním případě se neuplatnila z příčin na vůli pachatelčině nezávislých.

Citace:

č. 2595. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 794-796.