Č. 3294.

Státní úředníci: O zařaďování do skupin podle § 52 služební pragmatiky.
(Nález ze dne 28. února 1924 č. 3487.)
Věc: Leopold B. v D. (adv. Dr. Jar. Brabec z Karlína) proti ministerstvu zahraničních věcí (odb. rada Dr. Lev Vokáč) o propočítání služební doby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím z 30. prosince 1921 propočetlo min. zahr. st-li dobu 16 roků 8 měsíců a 17 dní, ztrávenou před jeho ustanovením konceptním úředníkem skupiny A ve vlastnosti kancelářského úředníka zahraniční služby dílem rak.-uherské, dílem čsl., podle postupových lhůt platných pro skupinu E státních pragmatikálních úředníků.
V rekursu resp. rozkladu proti tomu podanému vytýkal st-l, že rozhodnutí min. zahr. odporuje jak zák. o služební pragmatice tak i zák. č. 222/1920 a nař. č. 666 z r. 1920 a domáhal se propočtení služební doby, shora uvedené, podle postupových lhůt, platných pro skupinu C státních úředníků.
Své žádání opíral jednak o § 52 sl. pragm., jednak o odst. 3 § 1 nař. č. 666 z r. 1920.
Nař. rozhodnutím setrval žal. úřad na svém původním stanovisku zamítavém a uvedl v odůvodnění, že nesdílí názor, jako by pro zařazení do jednotlivých postupových skupin dle § 52 služeb. pragm. mělo významu předběžné vzdělání a schopnosti, jakých kdo nabyl, nýbrž, že dle předposledních dvou odstavců cit. předpisu jest bez ohledu na to rozhodnou pouze služební kategorie, k níž ten který úředník náleží. Pro posouzení, kterou skupinu dlužno presumovati pro kancelářské úředníky v bývalé rak.-uh. službě zahraniční, jest jedině směrodatným analogické použití nař. z 1. února 1914 č. 34, které zařazuje kancelářské úředníky ve všech resortech do skupiny E časového postupu. Nárok rekursu na použití 3. odst. § 2 nař. č. 666 z r. 1920 žal. úřad zamítl se zřetelem k tomu, že st-1 tvrzení své neprokázal.
Rozhoduje o stížnosti uvažoval nss toto: St-1 domáhal se propočtení Služební doby, kterou ztrávil před svým přeřazením do skupiny A ve vlastnosti kancelářského úředníka dle zák. č. 222 z r. 1920 resp. § 1 nař. č. 666 z r. 1920.
Žal. úřad mu v zásadě toho neodpírá, propočítává mu však onu služební dobu s hlediska postupových lhůt, stanovených § 52 služ. pragm. pro státní úředníky skupiny E.
Jedině tomu odpírá stížnost tvrdíc jednak, že pro toto opatření nemá žal. úřad žádného podkladu, jednak uplatňujíc nárok na žádané pro- počtení dle postupových lhůt, stanovených § 52 služ. pragm. pro skupinu C. Tento nárok opírá o samotný cit. § 52 a § 2 nař. č. 666 z r. 1920, hlavně pak o jeho odst. 3. Maje rozhodovati o důvodnosti stížnosti na straně jedné a o zákonitosti nař. rozhodnutí na straně druhé, musil nss zkoumati především důvodnost tvrzení stížnosti, že uplatňo- vaný nárok lze opříti již o § 52 služ. pragm. Předpis ten zní takto:
»Pro časový postup rozlišuje se 5 úřednických skupin podle toho, jak pro ustanovení v příslušném odvětví jest zásadně předepsáno, následující předchozí vzdělání:
A. Úplné středoškolské a vysokoškolské vzdělání,
B. absolvování některého středního učeliště a vysokoškolského běhu, jakož i úspěšné vykonání státní zkoušky na některé vysoké škole,
C. absolvování středního učeliště,
D. absolvování 4 nižších tříd některého středního učiliště nebo jednoročního učebního běhu s měšťanskou školou spojeného a úspěšné vykonání zvláštní odborné zkoušky,
E. jinaké předchozí vzdělání přes vzdělání obecné školy sahající.
Učiliště, která sluší pokládati za střední ve smyslu tohoto zákona budou stanovena, jakož i jednotlivé úřednické kategorie rozličných služebních odvětví a odborů do skupin tohoto přehledu budou zařazeny nařízením, časový postup toho kterého úředníka řídí se výlučně podle postupových lhůt, které jsou ustanoveny pro jeho skupinu.«
První odst. tohoto předpisu zavádí 5 úřednických skupin, v nichž má se díti různě individuelní postup časový, nestanoví však podmínek, za kterých se má státi individuelní zařazení do nich, nýbrž stanoví toliko předpoklad, za kterého jest tu kterou z těchto skupin v příslušném odvětví služby státní zařaditi, totiž že pro toto odvětví jest positivní normou předepsána výše předběžného vzdělání, odpovídající minimálně odstupňování, stanovenému pod písmenou A až E v odst. 2.
Více z tohoto předpisu odvoditi nelze, jmenovitě ne nárok jednotlivce, čerpaný z předběžného vzdělání skutečně nabytého nebo z jakosti služby konané na zřízení určité skupiny, neb byly-li i zřízeny, na zařazení do některé z nich.
Dosah subjektivních práv individuelních, plynoucích z předpisu § 52, vyčerpává jeho poslední odstavec, stanovící, že časový postup úředníka řídí se výlučně podle postupových lhůt, které jsou ustanoveny pro jeho skupinu. Jest tedy pro nárok jednotlivce na výhody té které skupiny rozhodnou jedině příslušnost jeho k ní. Jakým způsobem pak se tato příslušnost získává, vykládá odst. 3, jenž stanoví, že jednotlivé úřednické kategorie rozličných služebních odvětví budou zařazeny do skupin tohoto přehledu cestou nařizovací. Z toho plyne, že subjektivních nároků na výhody některé z postupových skupin § 52 služ. pragm. nabývá jednotlivec jmenováním úředníkem určité kategorie za předpokladu, že tato kategorie byla aktem moci výkonné zařazena do některé z nich.
Přirozeně naskýtá se otázka, jaký právní stav nastane, jestliže moc výkonná tohoto svého práva nepoužije a nezařadí příslušným nař. určitou úřednickou kategorii do některé z těchto skupin, neboť pak stane se nepraktickým nejen odst. 3, nýbrž i posl. odst. § 52, zakládající, jak vyloženo, individuelní nároky jednotlivců z tohoto paragrafu plynoucí.
Tuto otázku lze po názoru nss-u uspokojivě zodpověděti z odst. 2 § 52 služ. pragm., jenž vypočítává jednotlivé skupiny postupové. V souvislosti s dikcí 1. odst. § 52 »Pro časový postup rozlišuje se 5 úřednických skupin . . . .«, lze souditi bezpečně na to, že zákon měl v úmyslu do schemat;u zde utvořeného zařaditi veškeré veřejné státní úřdníky, čímž důsledně vyslovil princip, že nemá býti úředníků nezařazených do některé ze skupin A až E. Je-li tomu tak, pak zakládá předpis ten nárok jednotlivce, jenž byl jmenován veřejným úředníkem státním, alespoň na výhody postupové skupiny E, ovšem jen tehdy, nemá-li tohoto nároku neb nároku dále jdoucího z vyložených již odstavců následujících.
Byl-li tedy kdo ustanoven úředníkem kategorie nezařazené dle odst. 3 nařizovací cestou do určité postupové skupiny § 52, nabývá, nebyly-li jmenovacím aktem založeny individuelní nároky dále jdoucí, toliko nárok na výhody skupiny E, aniž padá na váhu sebe vyšší předběžné vzdělání, jehož získal, neb jakost služby od něho fakticky požadované a jím konané.
V daném případě není sporu o tom, že kategorie kancelářských úředníkú zahraniční služby nebyla dosud zařazena do žádné z postupových skupin § 52 služ. pragm. aktem moci výkonné, jaký předpokládá odst. 3. Je-li tomu tak, pak nelze jinak než použíti principu, jenž, jak vyloženo, spočívá v odst. 2, t. j., že nemá ani státní správa vůči příslušníkům této kategorie povinnosti poskytnouti jim výhody přes meze postupové skupiny E, ani tito nároku dále sahajícího, leda že by konkrétně jmenovací akt stanovil jinak. Toho však stížnost netvrdí.
Tím padají výtky stížnosti, opírající nárok st-lův o § 52 služ. pragm.
Zbývá tudíž ještě jen zkoumati důvodnost nároku uplatňovaného st-lem s hlediska § 2, odst. 3 nař. č. 666/1920. St-1 uvádí v tom směru, že konal fakticky, maje požadované předběžné vzdělání, služby kategorie úředníků účetních, o níž má za to, že jí náležejí výhody postupové skupiny C.
V tom směru sluší poukázati k tomu, ze i předpis 3. odst. § 2 nař. č. 666 předpokládá vyšší kategorii, zařazenou cestou nařizovací dle 3. odst. § 52 služ. pragmatiky do některé ze skupin schématu v tomto předpisu uvedeného. Avšak ani sám st-l netvrdí a také nss neshledal noimy, jež by ve smyslu cit. odst. 3 § 52 zařazovala účetní úředníky zahraniční služby do nějaké postupové skupiny vůbec, tím méně do skupiny C. Není-li tomu tak, pak zajisté nemůže býti ani řeči o konání služby v kategorii vyšší skupiny. To platí i pokud st-1 se snaží dovoditi svůj nárok z toho, že konal i práce konceptní, při čemž nelze ovšem ani přehlédnouti, že netvrdí, že by měl pro tuto kategorii předepsaný stupeň vzdělání.
Jestliže tedy za tohoto skutkového a právního stavu setrval žal. úřad při svém rozhodnutí, propočítávajícím služební dobu st-lovu, o niž tu spor, dle norem platných pro postupovou skupinu E, nelze shledati, že by se byl ocitl v rozporu se zák.
Stížnost jest tedy bezdůvodná a bylo ji proto zamítnouti.

Citace:

č. 3294. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 681-684.