NPD documents search: Váž. tr., 6 (1924)

Č. 7147.

Váleční poškozenci: * Byl-li válečný poškozenec před vznikem nároku na důchod ve službách státu, nelze mluvili o jeho přijetí do služeb takových po rozumu § 4, odst. 2 zák. č. 142/20 ve znění zák. č. 39/22 jen tehdy, pakliže služ. poměr po vzniku nároku na důchod je pokračováním služ. poměru dřívějšího.
(Nález ze dne 14. března 1928 č. 6010).
Věc: Josef K. v R. (adv. Dr. Ferd. Pfeifer z Liberce) proti ministerstvu sociální péče (vrch. min. kom. Dr. Vojt. Elsnic) stran důchodu invalidního.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Josef K. byl přijat po prvé do pošt. služby dne 16. prosince 1912 jako výpomocná síla za venkovského pošt. sluhu v R. Službu v této vlastnosti zastával až do dne 30. září 1913. Ode dne 1. října 1913 pak až do nastoupení voj. služby dne 25. srpna 1914 zastával službu venkovského pošt. sluhy v provisorní vlastnosti. Dne 30. března 1917 byl jako invalida přijat do pošt. praxe a po složení oficiantské zkoušky dne 28. června 1917 byl jmenován pošt. oficiantem. Po rozumu zák. č. 203/19 byl převzat do kategorie státních dopravních úředníků skupiny Dav roce 1925 měl hodnost pošt. akcesisty.
Požíval invalidního důchodu od 1. května 1920, byv uznán nálezem zem. odvolací soc. lékařské komise v Praze z 30. června 1922 ze 40% neschopným k výdělku. V roce 1920 bylo mu vyplaceno na služném a drah. přídavcích 8644 Kč 43 h, v roce pak 1921 celkem 13382 Kč. Výměrem zem. úřadu pro péči o vál. poškozence v Čechách ze 16. dubna 1925 nebyl st-li přiznán invalidní důchod od 1. května 1920, protože byl nálezem zem. odvolací soc.-lék. komise prohlídkové v Praze z 30. června 1922 uznán vál. invalidou 40% neschopným k výdělku a že bylo konaným šetřením zjištěno, že byl přijat do služeb státu jako vál. poškozenec dne 30. b řezna 1917 (§ 4 odst. 2 zák. č. 142/20 ve znění zák. č. 39/22).
Stížnost Josefa K. podanou do tohoto výměru zamítlo žal. min. nař. rozhodnutím, pokud mu byl důchod invalidní oduznán od 1. května 1920 do 31. května 1921 a potvrdilo výměr v odpor vzatý v tomto dosahu. Dále nařídilo žal. min., aby bylo ohledně nároku na důchod od 1. června 1921 další šetření vedeno a znovu rozhodnuto. V důvodech se uvádí, že proti tvrzení st-lově, že byl již před válkou ve státní službě a že po svém návratu z voj. služby na toto místo služební opět nastoupil, stojí sdělení řiditelství pošt v Praze z 26. března 1925, že st-l až do 25. srpna 1914, totiž do nastoupení voj. služby sice zastával službu pošt. sluhy provisorní vlastnosti, avšak že byl po utrpěném zranění znovu přijat jako invalida, tedy bez ohledu na svoji službu předválečnou, dne 30. března 1917 do pošt. praxe, že tedy jeho nastoupení po skončené službě vál. pokládati jest za novou událost, která nebrala v úvahu předválečný výkon služby. Z toho plyne, že byl st-l do služeb znovu přijat a že tudíž podléhá ustanovení § 4 cit. zák.
O stížnosti uvážil nns toto:
Dle § 4, odst. 2 zák. z 20. února 1920 č. 142 Sb. ve znění zák. z 25. ledna 1922 č. 39 Sb. má vál. poškozenec, jenž byl přijat do služeb státu, země, kraje, obce nebo veř. fondu nebo nějakého jejich podniku, jakož i do služeb soukr. dráh za týchž pracovních podmínek, za jakých jsou přijímáni jiní zřízenci téže kategorie služební a jehož služ. požitky převyšují 6000 Kč, po dobu, po kterou má požitky z tohoto služ. poměru, nárok na invalidní důchod jenom, je-li aspoň z 50% neschopen k výdělku. — Že st-l byl uznán neschopen k výdělku pouze z 40% a že služ. požitky za spornou dobu od 1. května 1920 do 31. května 1921 převyšují ročně 6000 Kč, jest mimo spor. Taktéž nebylo st-lem vzato v odpor, že nastoupení do pošt. praxe po vzniku nároku na důchod stalo se za týchž pracovních podmínek, za jakých jsou přijímáni jiní zřízenci téže kategorie služební. — Poněvadž tudíž jest nesporno, že služ. požitky st-lovy převyšují 6000 Kč, že však jest jen ze 40% neschopen k výdělku, spočívá řešení otázky, zda st-li vůbec přísluší nárok na důchod invalidní, již jen ve vyřešení otázky, zda přijetí st-lovo do státní služby po té, když utrpěl ve válce poranění, je přijetím do státní služby, jaké má na mysli § 4, odst. 2 cit. zák.
Nař. rozhodnutí dospělo k úsudku, že skutečností, která jest směrodatnou pro přiznání důchodu, jest v tomto případě znovupřijetí st-lovo do služby pošt. po utrpění zranění v roce 1917, které dlužno pokládati za novou událost, která nebrala v úvahu předválečný výkon služby. Tento právní úsudek, čerpaný ze sdělení řiditelství pošt v Praze z 26. března 1925 napadá st-l tvrdě, že dlužno přihlížeti k předválečnému výkonu služby a nikoli teprve k přijetí st-lovu do pošt. služby dne 30. března 1917. Nss uvážil především, že zjištěno jest ve správním řízení podle sdělení řiditelství pošt v Praze z 26. března 1925 ve směru skutkovém, že st-1 byl po utrpěném zranění přijat do pošt. služby jako invalida dne 30. března 1917 a to bez ohledu na svou službu předválečnou. Na toto skutkové zjištění, které vůbec nebylo st-lem vzato v odpor, jest nss dle § 6 zák. o ss vázán.
St-l sám ve stížnosti přiznává, že nové ustanovení jeho v roce 1917 se stanoviska organisace pošt. úřadů pokládati jest za nový služ. poměr, míní však, že přes to nelze mlčením přejíti službu poštovní, kterou konal před válkou jako venkovský pošt. sluha, poněvadž v § 4, odst. 2 předpokládá, že před vznikem nároku na důchod nebyl válečný poškozenec vůbec ve služ. poměru ke státu.
Tento názor nelze však sdíleti již proto, že použití cit. předpisu není vázáno předpokladem, že před vznikem nároku na důchod nebyl vál. poškozenec vůbec v takovém poměru služ., jaký má předpis ten na zřeteli, nýbrž stanoví pouze, že po události, zakládající nárok na důchod invalidní, byl vál. poškozenec přijat do služeb takových. Byl-li vál. poškozenec před událostí tou ve službách státu, pokud se týče veř. korporací tam uvedených, nelze při správném výkladu zákona mluviti o ieho přijetí do služeb takových jen tenkráte, pakli služ. poměr po vzniku nároku na důchod jest pokračováním dřívějšího poměru služebního tak, že jest tu souvislost s předválečným výkonem služby.
Je-li však v tomto případě zjištěno, že při nastoupení st-lově po skončené službě válečné vůbec nebyl vzat zřetel ke službě předválečné a dospěl-li úřad na základě tohoto zjištění k právnímu důsledku, že přijetí st-lovo do pošt. praxe jest událostí novou, nelze spatřovati v nař. rozhodnutí nezákonnost. Neběžíť tu o pokračování ve služ. poměru předválečném, nýbrž o nový poměr služ., který přiznává st-1 sám ovšem jen pod zorným uhlem organisačního stanoviska pošt. úřadů. Na tom však právě záleží, zdali se zřetelem k organisaci pošt. úřadů lze nastoupení po službě válečné pokládati za novou událost, či jen za úkon, který navazoval na předešlou službu předválečnou. Bylo by zajisté nedůsledným, aby na jedné straně se stanoviska organisačního při nastoupení pošt. služby po vzniku nároku na inval. důchod, vůbec se nebral v úvahu předválečný výkon, kdežto na straně druhé, totiž při použití 2. odstavce § 4, by se na předválečný úkon vzal zřetel. Pojem přijetí do služeb nutno vykládati jednotně.

Citace:

č. 7147. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 423-425.