Význam sbírek nálezů nejvyšších soudů, tedy i správního a říšského.»Sbírky nálezů našeho nejvyššího soudního dvoru jsou již tak objemný a obsahují tak různorodý, nezřídka sobě odporující materiál, že možno o nich říci, že každý pro svůj náhled nalézá v nich opory, čili že skorem možno dáti jim nadpis:Hic liber est, in quo quaterit sua dogmata quisque, invenit ac pariter dogmata quisque sua.«Takto zahájil velevážený redaktor Právníka, p. Dr. Jan Heller, svou zajímavou úvahu tamtéž v r. 1911, na str. 360. a násl., o povšechném významu nálezů soudu nejvyššího.Nikdo z nás nebude však také pochybovati o velké důležitosti, ba nevyhnutelnosti odborných sbírek nálezů jakékoliv nejvyšší instance.Pokroky ve vědeckém spracování práva za posledních desítiletí byly přivoděny z velké části tím, že theoretikové nalezli v skutkových podstatách rozhodnutí bohatý materiál, který dopustil a umožnil nazírání na všechny poměry a události, jež právem a zákonem mají dojíti svého upavení.Theoretik může se tím uchrániti před nebezpečím jednostranného a nesprávného pojmutí, nazírání, kteréž má za základ pouze osobní zkušenost, jeho obrazotvornost a jeho umění kombinační. Pro praktika vězí cena sebraných rozhodnutí hlavně v tom, že z nich hodlá vyvoditi prognosu pro posouzení jednotlivého případu, o nějž se právě jedná. Ať již o to jde, aby daným poměrům propůjčen byl určitý právní tvar, aneb ať již určitý případ stal se věcí spornou, vždy praktikovi záleží na tom, by s největší spolehlivostí přehlédnul, co přinésti může budoucnost. Snaha muže v praksi jde tam, by mohl a dovedl počítati s výsledkem definitivním, tedy s právním výrokem instance poslední, dojde-li k nejzazším koncům.Na druhé straně jest pro nejvyšší soudní stolici znalost rozhodnutí vlastních velevýznamnou.Zajisté jest úkolem soudního dvoru, ba jedinou úlohou jeho, by každému případu dostalo se vlastního mu práva; nemá tudíž jen zjistiti, že věc sporná má se tak, jak případ již dříve rozhodnutý, že tudíž rozhodnutí v dřívějším případě nastalé na nový případ se hodí a také tento případ rozhoduje. Než smí přece čerpati z výzkumu a pátrání po vhodném právu, v dřívějších případech použitém, užitek a poučení pro případ nový, právě se vyskytující.Nemá nehospodářsky nakládati s časem, by započal s prací poznovu tam, kde již věc prospěšná byla vykonána.Konečně vystupují tu při poslední instanci do popředí ohledy na vlastní autoritu.Soud nejvyšší — ať druhu jakéhokoliv —, který zavrhnul včera mínění jako zákonu se příčící, dnes je však jako témuž odpovídající prohlašuje, poškozuje svou vážnost a ubližuje tím i důstojnosti výkonu práva.Opouští-li týž dráhu jednou nastoupenou, nechť tak neučiní pouze s ohledem na jediný případ, spíše zůstaniž na nové cestě, třebas ne pro veškerý budoucí čas. Nejen jednotlivce musí ovládati snaha, říditi se pravidlem ve veškerém konání, táž musí také s naléhavou nutností svůj vliv vykonávati na činnost úřadu rozsuzovacího. Veškeré tyto ohledy mají v zápětí, že při každém nejvyšším dvoru soudním jeví se toho potřeba, nabýti přehledu o všech zásadních rozhodnutích a to způsobem jednoduchým, který činí zbytečným veškeré úmorné pátrání.Jakmile v některé rozepři stalo se rozhodnutí zásadní a senát se usnáší na tom, by přijatá právní věta zanesena byla do repertoria nálezů — takové repertorium zavedeno u správního, nejvyššího a říšského soudu —, neb dokonce do knihy judikátní (platí v prvé řadě pro soud nejvyšší), pak nastává důležitá úloha formulování právní zásady, referentem navržené, dotyčným senátem. Úkol ten není vždy snadným a řeší se mnohdy po delším a opětovném rokování. Toť pochopitelno!Zásada vyslovená nesmí býti formulována příliš široce, by se nebylo téže dovoláváno v případech, pro které se nehodí buď pro různost děje, aneb snad i předpokladů. Ani příliš úzká a omezující stylisace takové zásady se neodporučuje, poněvadž by tím se zbytečně podceňoval její význam a použití téže bez potřeby nezneužívalo.Přečasto nalézáme v rozhodnutích různé myšlenky, které při utvoření právní zásady spolupůsobily, které však mají význam jen podružný, poněvadž podávají myšlenku pouze vedlejší. Takové vedlejší poznámky — anglické soudnictví zrobilo pro to pojmenování: obiter dictum — nemají váhy právní zásady, pak-li na vynesení ná- lezu neměly vlivu rozhodného, nebyly tudíž nutným jeho základem.1)V Rakousku jest o úřední sbírky nálezů všech nejvyšších soudůnáležitě postaráno.Známá jest sbírka nálezů soudu říšského, kterou započal Hye a nyní pořádá Hugelmann; sbírku nálezů správního soudu redigoval původně Budwiňski, nyní pořádají ji (část administrativní) senátní presidenti Popelka a (část finanční) Reissig.U nejvyššího soudu svěřena jest redakce úř. sbírky, pokud se týče civilních rozhodnutí, téhož evidenční kanceláři, jejíž přednostou jest již po léta dvorní rada Štěpán, pokud pak jde o nálezy soudu kasačního, generální prokuratuře, kteráž pověřila tou prací dočasně gen. advokáta Hermanna z Hernrittů, před léty též na Moravě v soudní službě působivšího.Vedle úřední sbírky pro civilní věci máme ještě Manzem vydávané dvě soukromé sbírky nálezů soudu nejvyššího; jedna obsahuje rozhodnutí ve věcech obchodních, směnečných a konkursních, druhá objímá veškerá jiná civilní rozhodnutí. Prvá, známá pod názvem »Adler-Clemens«, je nyní redigována dv. radou Friedländerem; druhá, založena byla Glasrem, Ungrem a Waltrem (známá značka G. U. W.), po té bylo v ní Pfaffem, Scheyem a Krupským pokračováno. Táž má nyní po úmrtí prof. Pfaffa a po odebrání se sen. presidenta Krupského na trvalý odpočinek za redaktory: univ. proL Dra. Scheye a uvedeného již přednostu ev. kanceláře dv. r. Štěpána. Tohoto osobnost a úřední postavení zaručuje sbírce naprostou spolehlivost a úplnost, tak že tuto změnu redakce co nejvřeleji vítáme. Nepochybujeme také, že nyní dojdou i povšimnuti četné zajímavé nálezy v českých časopisech, tedy i v našem uveřejněné.Flieder.Pozn. zasíl. Myšlenky tyto převzaty ze statě dv. rady správního soudu Rob. rytíře Neumanna-Ettenreicha, uveř. ve Festschrift zum 31. Deutschen Juristentag, gewidmet vom Wiener Ortsausschuss.