Č. 921.

Úředníci obecní (Čechy): I. * Z ustanovení § 16, odst. 4 zák. z 29. května 1908 č. 35 z. z. čes. nelze vyvozovati, že vyšší stolice rozhodujíc o odvolání obecního úředníka z nálezu disciplinárního, jest povinna pečovati o doplnění skutkové podstaty, jehož jest třeba, aby úředník mohl býti z disciplinárního přestupku usvědčen. — II. * Obec je legitimována stěžovati si k nejv. správ. soudu do rozhodnutí zemského výboru, kterým disciplinární nález jí vydaný proti obecnímu úředníku byl zrušen nebo změněn.
(Nález ze dne 13. července 1921 č. 8803.) Věc: Obec Vršovice (adv. Dr. Alfr. Meissner z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze stran disciplinárního propuštění městského tajemníka Dra V. Š.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Městský tajemník obce Vršovické Dr. V. Š. byl po provedeném disciplinárním řízení podle usnesení obecního zastupitelstva z — nálezem z — uznán vinným disciplinárním přestupkem úmyslného hrubého porušení úředních povinností ke značné škodě obce podle § 12,
odst. 4, lit. b) zákona z 29. května 1908 č. 35 z. z., jehož se dopustil tím, že 1. zúmyslně způsobil nesprávné zanesení své žádosti za místo v obecních službách do podacího protokolu obecního, jakož i změnu zápisu jednacího o schůzi městské rady z — za tím účelem, aby si zajistil příznivější započítávání služební doby, 2. dopustil se nesprávnosti při vedení obecní aprovisace ke značné škodě obce a potrestán ve smyslu § 12, odst. 6 cit. zák. propuštěním ze služeb beze všech nároků.
Zemský správní výbor naříkaným dnes rozhodnutím z — tento disciplinární nález v cestě instanční zrušil a vyslovil, že předložený materiál disciplinární není způsobilý, aby Dru Š. byl uložen jaký disciplinární trest. Disciplinární nález shledán neodůvodněným ve věci samé. Pokud jde o nesprávné protokolování žádosti, odůvodněno zrušení tím, že Dr. Š. v době zápisu obecním zaměstnancem ještě nebyl a tedy nepodléhal disciplinární moci obce, kromě toho nemohl zápis onen o sobě míti pro obec škodlivých účinků finančních, poněvadž se Dru Š. započítává služba obecní teprve od 1. září 1914, od kteréžto doby, jak prokázal, skutečně v obecní službě již byl; že obec zápisu onomu velkého významu nepřikládá, patrno ostatně z toho, že proti přednostovi podacího protokolu B., který onen zápis provedl a tedy v prvé řadě disciplinárního přestupku se dopustil, obec vůbec nezakročila. Změna zápisu o schůzi městské rady z — nemá právního významu a není ani prokázáno, kdo ji provedl.
Pokud jde o nesprávnosti v obecní aprovisaci, není zjištěno, že by jimi byla obec nějakou škodu utrpěla. Revisní zpráva a výpovědi obou revisorů ministerstva pro zásobování lidu nezjišťují žádných konkrétních škod, nýbrž obsahují jen povšechná, ničím nedoložená a neodůvodněná tvrzení a obvinění a sdělují toliko celkový dojem revisorů místo odborně založeného a zdůvodněného posudku. Obecní komise aprovisační nikdy neprostředkovala přímo prodej zboží, nýbrž jenom jeho distribuci písemnými poukázkami a nemohli tedy zřízenci její v tomto směru působiti hmotnou škodu obci.
Dru Š. vytýká se toliko jednou, že přímo prodal cukr; avšak svědek S. v řízení před trestním soudem, jak dovozuje rozsudek zemského trestního soudu v Praze z —, toto své udání odvolal a udal výslovné, že je učinil ze msty a k nátlaku revisora M. Z toho patrno však také, jak opatrně dlužno výpovědi obou revisorů ministerstva zásobování, jakož i slyšených občanů Vršovických co do věrohodnosti jejich posuzovati. Mimo uvedené udání všechny ostatní výpovědi zněly v ten smysl, že Dr. Š. vydával na různé předměty aprovisační toliko poukázky, takže nemohl případnými nesprávnostmi působiti obci žádnou škodu. Uváživ všechny tyto momenty zemský správní výbor dospěl k přesvědčení, že předložený materiál neodůvodňuje disciplinárního potrestání Dra Š. O stížnosti podané do rozhodnutí toho obcí Vršovickou nejvyšší správní soud uvážil:
Vzhledem k námitce v tom směru uplatňované v odvodním spisu zúčastněné strany bylo nejvyššímu správnímu soudu zabývati se především otázkou aktivní legitimace stěžovatelčiny k přítomné stížnosti. Soud nemohl námitce oné dáti za pravdu.
Disciplinární moc obce nad obecním úředníkem jest výrokem její moci služební (srov. § 32 ob. zříz.) a poskytuje obci v trestu disciplinárním právní prostředek, aby udržela potřebnou disciplinu ve službě obecní a v případě určitých hrubých zavinění úředníkových, zájmy obce ohrožujících (§ 12, odst. 3 a 4 cit. zák.) rozvázala nálezem disciplinárním jeho poměr služební, kterýž — jde-li o úředníka definitivního — mimo případ § 26 zák. z 29. května 1908 č. 35 z. z. jinak než nálezem disciplinárním ani rozvázán býti nemůže. Obsažena jsouc v moci služební přísluší obci moc disciplinární nad jejím úředníkem jako právo služebního pána a nikoliv jako pouhá kompetence úřední. Na této povaze moci disciplinární ničeho nemění, že výkon její jest zákonem podrobněji upraven a obci v zájmu pořádku ve správě obecní přímo jako povinnost uložen (srov. § 12, odst. 1. § 43, odst. 1 ve spojení s § 14, odst. 1 cit. zák.).
Náleží-li však obci právo uložiti úředníku, který porušil své povinnosti služební, trest disciplinární, není možno odpírati jí ani procesní právo, by svůj nález disciplinární, v němž se její disciplinární moc konkrétně projevuje, bránila opravnými prostředky proti rozhodnutí vyššího úřadu, který jsa povolán její disciplinární nálezy instančně přezkoumávati, disciplinární nález obce zrušil nebo změnil, má-li obec za to, že ji vyšší úřad svým rozhodnutím v jejím právu trestati bezdůvodně zkrátil neb obmezil. Důsledně není také možno upírati obci legitimaci, aby dovolávala se před nejvyšším správním soudem ochrany svého práva na disciplinární potrestání, bylo-li právo toto nezákonně zkráceno.
Ve věci samé uvážil soud toto:
Zemský správní výbor učinil dvojí výrok: 1. zrušil disciplinární nález; 2. vyslovil, že předložený materiál disciplinární není způsobilý, aby Dru Š. byl uložen jakýkoli disciplinární trest.
Nálezem disciplinárním uznán byl Dr. Š. vinným, že porušil zúmyslně hrubým způsobem své úřední povinnosti ke značné škodě obce (§ 12, odst. 4, lit. b) zákona z 29. května 1908 č. 35 z. z.). Skutkovou podstatu tohoto disciplinárního přestupku shledal obecní výbor a shodně s ním okresní správní komise v souboru dvou skupin skutků Dru Š. za vinu kladených, a to 1. jednak v tom, že zavinil nesprávný zápis své žádosti za přijetí do služeb obecních a změnu protokolu o schůzi městského zastupitelstva ze dne —, 2. jednak že dopustil se různých poklesků za svého úřadování v obecní aprovisaci.
Zemský správní výbor rozhoduje o odvolání neshledal Dra Š. vinným činy, jež mu disciplinární nález sub 1. klade za vinu. Pokud jde o změnu protokolu o schůzi obecního zastupitelstva z —, neformuluje stížnost žádné námitky, a nemohl se tedy soud vzhledem k ustanovení § 18 zák. o správ. soudě tímto bodem rozhodnutí zabývati.
Co se týče nesprávného zápisu žádosti do podacího protokolu, opřel žalovaný úřad svůj výrok o trojí důvod: a) že »hlavním vinníkem« nebyl Dr. Š., nýbrž přednosta podacího protokolu B., a že tento disciplinárně stíhán nebyl; b) že Dr. Š. v době zápisu nebyl ještě ve službách obce a nemohl tedy porušiti povinnosti služební; c) že zápis sám o sobě neměl pro obec škodlivých účinků, protože nezpůsobil, že by se Dru. Š. byla započítala do doby služební doba delší, než kterou ve službách obecních skutečně ztrávil.
Dlužno zkoumati každý z těchto paralelních důvodu.
Ad a) Stěžovatelka jest zcela v právu, vytýká-li, že okolnost, že domnělý »hlavní vinník« B. nebyl disciplinárně stíhán, je naprosto nezpůsobilá, aby Dra. Š. exkulpovala z disciplinární zodpovědnosti, je-li pravda, že Dr. Š. ať již jakýmkoliv způsobem svedl B., by nesprávný zápis žádosti Š. v protokolu podacím provedl. Neboť ani deliktní povaha jednání spolupachatelova ani disciplinární stíhání jeho dojista nejsou podmíněny tím, že také hlavní pachatel inkrimovaného činu je disciplinárně stíhán; obě otázky dlužno při každém z několika spolupachatelů posuzovati zcela samostatně.
Ad b) Dlužno souhlasiti s názorem žalovaného úřadu, že disciplinární přestupek, jehož podstata záleží právě v porušení služebních povinností, nemůže býti spáchán dříve, než služební povinnost byla založena. Jde tedy jen o to, má-li ve spisech oporu předpoklad, že činnost Dra. Š., směřující k způsobení nesprávného zápisu žádosti jeho do podacího protokolu, sběhla se dříve, než byl k obci v poměru služebním. Podle ustanovovacího dekretu, datovaného 28. srpna 1914 a podepsaného starostou obce W., jehož pravost stěžovatelkou není popřena, měl Dr. Š. nastoupiti svoji službu u obce dnem 1. září 1914. V dekretu ze 16. července 1915, podepsaném starostou, jedním radním a dvěma členy zastupitelstva, potvrzuje se, že Dr. Š. od 1. září 1914 koná práce při městském úřadě Vršovickém. Zmíněný ustanovovací dekret z 28. srpna 1914 odvolává se na žádost Dra. Š. za místo z 2. srpna 1914 a má totéž číslo, pod nímž žádost ta byla protokolována.
Dospěl-li žalovaný úřad na tomto základě spisovém k závěru, že zápis žádosti do protokolu musel se státi nejpozději dne 28. srpna 1914, tedy dříve, než Dr. Šmíd vstoupil do služebního poměru k obci, nelze říci, že závěr tento příčí se spisům, a není vyvrácen ani výpovědí B., učiněnou 7. ledna 1920, dle níž dostavil se k tomuto Dr. Š. v záležitosti protokolování jeho žádosti »mnohem později, než jest datum protokolu«; neboť neurčitý obrat »mnohem později« může zcela dobře vztahován býti na interval mezi 2. a 28. srpnem. Že by však intervence Dra. Š. v podacím protokolu byla se stala teprve, když Dr. Š. už v službách obce byl, což — bez dostatečné opory — předpokládala komise disciplinární i výbor obecní, B. ve své svědecké výpovědi neřekl.
Zakročil-li Dr. Š. v době, kdy ještě nebyl ve službách obce, u přednosty protokolu B., nelze mu tedy čin tento sám o sobě přičítati jako disciplinární přečin. Mohlo by jíti toliko o to, zda — jak stížnost rovněž namítá — nedopustil se disciplinárního přestupku již tím, že nesprávného zápisu po svém vstoupení do služeb obecních, zamlčev jej, využitkoval ve svůj prospěch. V zamlčení takovém bylo by ovšem právem spatřovati porušení služební povinnosti, když by úředník měl povinnost na známou jemu nesprávnost upozorniti, a tato povinnost zajisté by nastala tehdy, když by upozornění takového bylo potřebí, aby odvrácena byla od obce škoda. V tom směru slušelo však uvážiti, že nesprávnost presentáta řečené žádosti sama o sobě není s to, aby obec nějak poškodila. Jenom tehdy mohla by míti takový účinek, kdyby právě následkem této nesprávnosti byla Dru Š. započítávána do služby doba ve službě skutečně neztrávená. Žalovaný úřad vzal však za prokázáno, že Dr. Š. byl ve službě obce ode dne 1. září 1914, od kteréhož dne se mu doba služební vskutku také započítává. Listinné doklady shora zmíněné poskytují pro tento předpoklad dostatečnou oporu.
Nepřikládal-li žalovaný úřad váhy neurčité svědecké výpovědi obecního strážníka N., že Dr. Š. v květnu 1915 u obce Vršovické zaměstnán nebyl, nelze již vzhledem k dotčenému listinnému materiálu shledati, že by byl tím úřad vybočil z mezí hodnocení průvodů, kteréž jemu přísluší.
Z toho všeho však vyplývá, že nelze naříkanému rozhodnutí vytýkati ani nezákonnost ani formální vadnost, pokud jím bylo vysloveno, že v inkriminované činnosti Dra. Š. směřující k zápisu jeho žádosti do podacího protokolu, vůbec není obsažen disciplinární přestupek.
Následkem toho odpadá otázka, zdali činnost tato je kvalifikována ve smyslu § 12, odst. 4, lit. b).
Pokud jde o druhou skupinu činů Dru. Š. za vinu kladených, disciplinární nález — nehledě k všeobecným obviněním, která nejsou podepřena žádnými konkrétními fakty — vytýká mu a) že vydával poukázky na petrolej na větší kvanta, než jak bylo stanoveno aprovisační komisí, a disponoval celými sudy petroleje, aniž k tomu byl oprávněn; b) že objednal pro Dělnický konsum 2 sudy umělého medu a potom jím jinak disponoval: c) že prodal B. S-ovi 50 kg a 150 kg cukru, dále pak že opatřil V. Č-ovi pro místní živnostníky K. a M. odběrní listy na značná kvanta cukru, ač k vydání odběrních listů cukerních nebyl oprávněn a vydání těchto listů příčilo se předpisům distribučním.
Pokud se týká bodu b), stížnost neformuluje žádné námitky, a nebylo tedy soudu možno, tímto bodem se zabývati (§ 18 zák. o správ. soudě).
Co se tkne bodů a) a c), zemský správní výbor neshledal, že by byla prokázána skutková podstata nějakého disciplinárního přečinu. Pokud se úsudek ten opírá o hodnocení provedených důkazů, nemůže jej soud ovšem přezkoumávati: to platí zejména o výpovědích obou revisorů ministerstva pro zásobování lidu jakož i svědka B. S. Jde jen o to, je-li ve shodě se stavem spisů a neodporuje-li zákonu.
Stran distribuce petroleje může se disciplinární nález opírati jedině o výpověď Aloise M., který uvedl, že Dr. Š. vystavoval lístky na petrolej o 15—20 1 a že jednou nebo dvakráte disponoval celým sudem petroleje.
Ježto nebylo zjištěno, že dle instrukcí o distribuci petroleje Dru. Š. daných byla nejvyšší dávka petroleje jednotlivci přidělitelného absolutně a nepřekročitelně stanovena, může porušení povinností služebních spočívati jedině v tom, že Dr. Š. poukazoval větší dávky bez náležitého důvodu. Pokud pak jde o disposice s celými sudy petroleje, nebylo nikterak zjištěno, že nebyl k disposicím takovým za žádných okolností oprávněn.
Z toho plyne, že dotčené příděly a disposice nikoli vždy a vůbec, nýbrž jen za určitých okolností konkrétního případu mohou nabýti povahy přestupku povinností služebních. Dr. Š. nepopřel, že v jednotlivých případech dávky petroleje v mimořádných kvantech poukazoval a s celými sudy petroleje disponoval. Hájil se však tím, že kdykoli tak učinil, bylo opatření jeho danými poměry odůvodněno a nabídl se tvrzení toto prokázati. Individuelní případy inkriminovaných opatření nebyly však v disciplinárním řízení zjištěny a obviněnému nedostalo se následkem toho vůbec příležitosti, aby takováto mimořádná opatření ospravedlnil, což dle povahy věci mohl učiniti jedině na základě individuelních okolností konkrétního případu.
Když za tohoto stavu věci žalovaný úřad v činech právě dotčených neshledal přestupku disciplinárního, není tento jeho výrok v rozporu ani se zákonem, ani se spisy.
Co se týče vydání poukázek cukerních pro živnostníky K. a M., uznává disciplinární komise sama, že vydáváním poukázek podle konsignací okresního hejtmanství pověřen byl ředitel Ř., kterého v jeho nepřítomnosti zastupoval Dr. Š. V té okolnosti tedy, že tento vydal odběrní listy na cukr, o sobě disciplinárního přestupku dojista spatřovati nelze, pokud není prokázáno, že je vydal v době, kdy ředitel R. byl přítomen; toho však disciplinární nález netvrdí. Mohlo by se tedy jednati jen o to, že vydávaje odběrné listy cukerní uchýlil se od konsignací okresního hejtmanství a přiděloval cukr jiným osobám nebo jinými kvanty, nežli jak konsignace stanovila, v kterémžto jednání by snad mohlo býti shledáno disciplinární provinění. Že by však v případě živnostníků K. a M. Dr. Š. byl se takto neprávem od ustanovení konsignace uchýlil, disciplinární komise nezjistila, odpadá tedy otázka, zdali byl prokázán motiv, který stěžovatelka vydání řečených lístků odběrních podkládá. Závěr žalovaného úřadu, že nebyla prokázána skutková povaha disciplinárních přestupků ani pokud jde o hospodaření Dra. Š. v aprovisaci obecní, spisům tudíž neodporuje.
Shledal-li však žalovaný úřad právem, že Dru. Š. nebyla prokázána skutková podstata nějakého disciplinárního přestupku vůbec, odpadá příčina zabývati se otázkou, zda činy jemu za vinu kladenými byla obci způsobena nějaká škoda, a nemůže vada ve stížnosti vytýkaná, že žalovaný úřad této škody nezjišťoval, považována býti za vadu podstatnou. Jestliť »značná škoda obci způsobená« pouze okolností odůvodňující zvlášť těžký trest, není však zákonným znakem disciplinárního přestupku.
Pokud však se namítá vadnost řízení z toho důvodu, že provedené řízení nestačí k výroku, že Dr. Š. nedopustil se žádného disciplinárního deliktu, dává stěžovatelka naříkanému rozhodnutí mylný výklad, neboť žalovaný úřad nevyslovil nic více, nežli že ve zjištěném materiálu deliktu disciplinárního nalézti nemůže. Otázka, zdali snad zjištěné jednání Dra. Š. ve spojení s jinými dosud nezjištěnými činy neb okolnostmi nabývá povahy přestupku disciplinárního, zůstává naříkaným rozhodnutím nedotčena, takže případnému dalšímu vyšetřování disciplinárnímu toto rozhodnutí v cestě nestojí.
Stížnost ovšem také vytýká, dovolávajíc se § 16, odst. 4 cit. zák. zem., že zemský správní výbor byl povinen, neshledal-li materiál dostatečným, dáti znovu provésti neb doplniti disciplinární vyšetřování, a zkoumati, zdali Dr. Š. nedopustil se jiného činu disciplinárního, při kterém uznati sluší na trest mírnější. Chce-li tím stěžovatelka říci, že zemský správní výbor jest povinen, neshledá-li v činech disciplinárním nálezem trestaných skutkové podstaty disciplinárního deliktu, zkoumati dále, zda obviněný nedopustil se ještě jiných činů disciplinárně trestných nebo že jest povinen pátrati po dalších, disciplinární komisí nevyšetřených okolnostech, jež by byly způsobilé vznesené obvinění odůvodniti, pak nelze námitku uznati důvodnou, neboť zemský výbor, rozhoduje-li dle § 16 o odvolání z nálezu disciplinárního, vykonává jen kompetenci instance odvolací, a přísluší mu tedy v této funkci jen přezkoumávati vynesený nález disciplinární, to jest zkoumati v mezích petitu odvolání, zdali skutková podstata, jež tvoří věcný podklad vyneseného disciplinárního nálezu, jest náležitě zjištěna, zdali lze v ní shledávati porušení povinností služebních a zdali uložený trest jest zákonný a přiměřený. Pokud k řešení těchto otázek jest zapotřebí dalšího vyšetřování, »může zemský výbor« podle § 16, odst. 4 cit. zák. vyšetřování znovu dáti provésti neb doplniti, neuzná-li vhodnějším naříkaný nález zrušiti z důvodů formálných.
Jiného smyslu nelze do ustanovení stížností dovolávaného vkládati, zejména však nelze z něho vyvozovati, že odvolací stolice má vůči obci povinnost, stíhatelnou i před tímto soudem, aby pečovala o doplnění skutkového materiálu, jehož jest zapotřebí, aby obec mohla použíti své trestní moci disciplinární.
Má-li se však námitce této rozuměti v ten smysl, že zemský správní výbor neshledav v jednání obviněného tak, jak bylo zjištěno, disciplinárního činu, kterým byl Dr. Š. uznán vinným, měl svému posudku podrobiti, zdali zjištěné jednání obviněného nezakládá snad skutkovou povahu lehčího činu trestného, pak stačí poukázati na výrok naříkaného rozhodnutí, který výslovně v tom směru rozlišuje a praví, že v činech Dru Š. za vinu kladených neshledal ani skutkovou povahu disciplinárního přestupku dle § 12, odst. 4, lit. b), ani skutkovou povahu jiného disciplinárního přestupku.
Není tedy v naříkaném rozhodnutí ani v tomto smyslu žádné neúplnosti a je tudíž i tato námitka bezdůvodná.
Bylo proto stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 921. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 701-707.