Čís. 16004.

Zadržovací právo podle § 471 obč. zák. lze uplatňovati i k věcem, jež se dostaly do detence věřitelovy bez vůle a vědomí jejich vlastníka, byl-li věřitel bezelstným v době, kdy učinil náklad na ně. Napotomní obmyslnost neškodí.
(Rozh. ze dne 3. dubna 1937, Rv I 2220/35.)
Srv. rozh. č. 14331, 12121, 11232 Sb. n. s.
Žalující firma se domáhá na žalovaných majitelích autodílny vydání traktoru a k odůvodnění žalobního nároku přednesla: Nájemce dvora Viktor P. odevzdal jí podle smlouvy sjednané dne 24. března 1930 k zajištění její směnečné pohledávky v částce 21950 Kč mezi jinými zejména traktor, o nějž jde. Žalobkyně po převzetí traktoru ponechala jej Viktoru P. v užívání a v uschování se závazkem udržovati traktor ten na vlastní útraty v dobrém a v použivatelném stavu a hraditi veškeré možné opravy ze svého. Na traktoru byla připevněna tabulka s nápisem vyznačujícím její vlastnictví. Žalovaní namítli, že jim Viktor P. dal na podzim 1931 sporný traktor do opravy, že jim za opravu traktoru vznikla pohledávka 3787 Kč, že v době opravy nevěděli, že traktor není vlastnictvím Viktora P. a že proto jsou oprávnění uplatňovati zadržovací právo jak podle občanského, tak podle obchodního zákoníku. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Ve sporu jde jen o to, zda mohou žalovaní proti žalobě o vydání traktoru uplatňovati zadržovací právo ve smyslu § 471 obč. zák. pro náklad učiněný na věc. Ustanovení čl. 313 a násl. obch. zák. nelze v souzené věci užíti, ježto nejde o vzájemné pohledávky z oboustranných obchodů mezi stranami uzavřených. Leč nedostatek zákonných podmínek zadržovacího práva podle obchodního zákona nebrání tomu, aby bylo užito ustanovení občanského zákoníka o zadržovacím právu. Máť zadržovací právo podle obchodního zákona širší právní účinky (srv. čl. 315 obch. zák.) než zadržovací právo podle § 471 obč. zák. Srv. rozh. č. 4297">(srv. č. 4297 Sb. n. s.). Jde tudíž o dvě různé právní instituce, a třebas nelze užíti zadržovacího práva podle čl. 313 obch. zák., lze i ve věcech obchodních užíti ustanovení občanského zákoníka o zadržovacím právu (srv. čl. 1 obch. zák.). Podle § 471 obč. zák. může ten, kdo jest povinen vydati věc, zadržeti ji k zajištění svých dospělých pohledávek, vzniklých nákladem na věc učiněným nebo škodou věci jemu způsobenou, s tím účinkem, že může býti odsouzen k vydání jen za vzájemné plnění z ruky do ruky. Dovolatelka zdůrazňuje, že zadržovací právo nemůže býti vykonáno na věcech cizích, nejsoucích vlastnictvím dlužníka dotčeného věřitele, které se bez vůle a vědomí skutečného vlastníka dostaly do detence věřitelovy, a že v takovém případě se věřitel nemůže odvolávati na svou bezelstnost. Leč podle doslovu § 471 obč. zák., jak byl shora uveden, jest pro oprávněnost zadržovacího práva rozhodující, zda byl učiněn náklad na věc, o jejíž vydání jde. Aby tento náklad byl učiněn z popudu toho, kdo se domáhá vydání věci, zákon výslovně nežádá. Není závažné, proč držitel věci učinil na ni náklad a zda snad má proti vlastníku věci anebo proti třetí osobě nárok na jeho náhradu Srv. rozh. č. 11232">(srv. č. 11232 Sb. n. s.). Nelze ovšem uplatňovati zadržovací právo, jde-li o věc odňatou svémocně nebo lstivě, vypůjčenou, v uschování nebo v nájem vzatou (§ 1440 obč. zák.). O žádný z těchto případů však v souzené věci nejde, ježto, jak zjištěno, byl traktor odevzdán Viktorem P. žalovaným k opravě. Vyhledává se dále, by ten, kdo učinil náklad na věc, byl bezelstným, a to v době, kdy byl náklad učiněn. Zdůrazňujeť § 334 obč. zák., že právo podržeti (správně zadržeti) věc pro svou pohledávku přísluší jen poctivému majiteli (Inhaber). Z § 338 obč. zák. pak plyne, že napotomní obmyslnost neškodí dřívějšímu bezelstnému držiteli. Jde tudíž v souzené věci o to, zda byli žalovaní v době, kdy byl učiněn náklad na věc, bezelstnými v tom směru, že Viktor P., jenž jim dal traktor k opravě, byl oprávněn s traktorem disponovati čili nic. Nižšími soudy bylo zjištěno, že tabulka žalující firmou na traktoru připevněná byla olejem a prachem následkem upotřebení traktoru zamazaná a nebyla proto tak nápadná a že žalovaní nebyli na tuto tabulku ani upozorněni, ani jim nebylo řečeno, že traktor patří žalobkyni. Nebylo tudíž důvodné příčiny, aby žalovaní pochybovali o tom, že Viktor P. byl oprávněn dáti jim traktor k opravě. Se zřetelem na vývody dovolání doličující, že žalobkynino vlastnictví bylo na traktoru vyznačeno způsobem na venek patrným, se podotýká, že podle vlastního tvrzení žalobkyně šlo jen o t. zv. zajišťovací převlastnění, jež bylo podle jejího názoru převedeno na ní tím, že přenechala traktor nadále v uschování a k řádnému užívání převodci Viktoru P. a že k naznačení vlastnictví žalobkynina byla na traktoru upevněna plechová tabulka s nápisem, vyznačujícím vlastnictví žalobkynino. Šlo tudíž o převod vlastnictví prohlášením podle § 428 obč. zák. (constitutum possesorium), což však při zajišťovacím převlastnění nestačí (srv. Srv. rozh. č. 2461">č. 2461, Srv. rozh. č. 3701">3701, Srv. rozh. č. 9924">9924 Sb. n. s.).

Citace:

Čís. 16004.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 458-460.