Inventář pozůstalostní.

Inventář pozůstalostní jest soudní nebo notářský popis a odhad
veškerého movitého i nemovitého jmění, v jehož držení se zůstavitel v čas své smrti nalézal. Inventář skládá se ze dvou hlavních částí: Seznamu aktiv a seznamu passiv (§§ 93, 97, 105 říz. nesp.). Srovnání těchto částí podává buď čistou pozůstalost nebo předlužení.
I. Případy zřízení.
Inventář zřizuje se:
1. ku žádosti strany,
a) přihlásí-li se tato k dědictví podmínečně (§ 802 o. o. z.); dědic bezvýminečně se přihlásivší nemůže za zřízení inventáře žádati (roz. ze dne 28. března 1888 sb. »Gl. U.« č. 12121);
b) žádá-li za to dědic nepominutelný (§ 804 o. o. z.);
c) když sobě věřitel pozůstalostní, odkazovník nebo dědic nepominutelný oddělení jmění pozůstalostního od jmění dědicova vy může (§ 812 o. o. z.);
2. z úřední povinnosti,
a) je-li dědic nebo jeho pobyt neznám, když jest pod mocí poručenskou neb opatrovnickou, aneb když se pro něho zřídí ku projednání pozůstalosti opatrovník, aneb když třebas jen u jednoho z dědiců poměry tohoto rázu se vyskytnou;
b) má-li dědictví nebo podíl dědický připadnouti chudým, nadaci, obci, církvi, veřejnému ústavu nebo státu;
c) když zůstavitel dědici za povinnost uložil dědictví nebo poměrnou část jeho třetím osobám zůstaviti;
d) při fideikomisech a lénech, pokud na jiného dědice přecházejí (§ 92 říz. nesp.) a konečně
e) byl-li zůstavitel držitelem duchovního obročí (§ 107 říz. nesp.).
II. Způsob zřízení.
Opatřeni ku zřízení inventáře potřebná učiní soud pozůstalostní, jenž za tím účelem jednoho neb ve případech zvláště důležitých dva zřízence vyšle resp. zřízení notáři svého obvodu uloží nebo soud, kde jmění, jež inventováno býti má, se nalézá, za výkon dožádá (§§ 93 a 94 říz. nesp.). Při menších pozůstalostech zřídí se inventář, pokud ho nutně třeba jest, současně s úmrtním sepsáním (§§ 96, 151 říz. nesp.). V takových případech může i představený obce inventuru předsevzíti (§ 13. instr. ze dne 28. června 1850 č. 256 ř. z.). Soudní zřízenci, jež mají si vhodnými
prostředky úplné vysvětlení o stavu jmění zjednati a své řízení pokud možná urychliti (§ 98 říz. nesp.), nechť přiberou k inventuře kromě potřebných znalců (§ 103 říz. nesp.) též dva svědky. Přítomnost účastníků není nutnou, však mají se dědicové, po případě opatrovník pozůstalosti, vykonavatel poslední vůle a oni věřitelově z úřední povinnosti pozvati, jimž
oddělení dědictví od jmění dědicova povoleno bylo. Při lénech, fídeikomisech a substitucích dlužno kromě bezprostředního nástupce přibrati též budoucí nejbližší dědice, zeměpanského lenniho komisaře, kurátory fideikomisní nebo substituční a domnělé dědice zpupného jmění zůstavitelova, nebo jich zákonné zástupce (§ 95 tamtéž). Všechny tyto interessenty dlužno pod neplatností jednání k inventuře obeslati, vyjímaje případ, že jich přivzetí pro jich vzdálenost a naléhavost výkonu není možné. I obeslání dědice nepominutelného jest pod neplatností jednání nutné (roz. ze dne 4. prosince 1888 č. 13910 sb. »Gl. U.« č. 12466). Jednotlivé části jmění mají se dle rubrik uspořádati a na konci inventáře souhrny všech rubrik znovu uvésti a dohromady sečísti (§ 97 říz. nesp.). Inventář, který mají podepsati soudní zřízenci, znalci, svědci a přítomní účastníci, odevzdá se se všemi přílohami soudu (§ 109 říz. nesp.). Bylo-li o jmění pozůstalostním zřízeno několik inventářů, má soud pozůstalostní tyto dílčí inventáře spojití v jediný hlavní inventář, který pak veškeré jmění pozůstavitelovo obsahuje
(§ 110 říz. nesp.). Byl-li zůstavitel s osobou třetí v poměru společenství statků, jest se tím při sdělávání inventáře říditi (§ 1177, 1178, 1233, 1235 o. o. z); je-li existence a objem jeho sporný, jest použiti cesty právní (roz. ze dne 16. října 1866 č. 18776 časop. »Not. Ztg.« č. 17 z r. 1868).
III. Předměty inventury.
1. Cenné papíry uvedeny buďtež dle svého druhu, čísel, dne
vydání, míry úrokové, prozatím jen hodnotou nominálni, s úroky až do dne smrti nevybranými (§ 99 říz. nesp.).
2. Při pohledávkách musí jméno dlužníka, datum dluhopisu а k tomu náležitých listin, míra úroková, hlavní dluh a úroky až do dne smrti splatné udány býti a zároveň poznamenáno, zda a jak kapitál je pojištěn. (§ 100 říz. nesp.). Sporné pohledávky buďtež rovněž pojaty do inventáře
(roz. nejv. s. ze dne 13. listopadu 1885 č. 13234, časop. »Not. Ztg.« r. 1887 č. 7). S důchody, příjmy a jinými platy naloží se stejně jako s pohledávkami.
3. Svršky udejtež se buď dle druhu, počtu, míry a váhy, nebo
budtež jednotlivě popsány a soudně odhadnuty, při čemž větší zásoby nebo sbírky věcí téhož druhu do zvláštních seznamů pojaty a tyto inventáři připojeny býti mohou (§ 101 říz. nesp.). Části kříže nebo reliquie nesmí
býti ani odhadnuty ani prodány, aniž nekatolíkům zůstaveny (dv. dek. ze dne 25. listopadu 1826 č. 2234 3 sb. z ).
4. Nemovitosti pojmou se vždy do inventáře, třeba by zůstaviteli
nebyly ještě knihovně připsány; jich cena, pokud ku vyměření poplatku vyšetřena býti má, vyměří se dle předpisu zák. popl. (§ 56). (Viz čl.
Hodnota poplatná.) Ohledně práv stran není vždy třeba odhadu soudního (§ 102), nýbrž stačí, když cena dle posledního odhadu, dle poslední smlouvy trhové aneb dle rejstříků daňových se určí a příslušné listiny k inventáři se připojí (102 říz. nesp.). Dále jest zjistiti, zda ku realitě fundus instructus
náleží a které předměty obsahuje. Jak dědicové tak i ti, jimž přísluší díl povinný, mají se zpraviti o předsevzetí odhadu (roz. ze dne 4. prosince 1888 č. 13910, sb. »G1. U. č. 12466, § 784 o. o. z.).
5. Cizí věci, jež zůstavitel držel, neb takové věci, jež zůstavitelovi náležejí, v rukou osob třetích se však nacházejí, pojmou se rovněž do inventáře; v prvém případě se však jich cena ani neuvede ani nečítá, jestliže vlastnická práva osob třetích jsou zjevná; při tom budiž poznamenáno, kdo a z jakého důvodu k těmto věcem nárok činí. V případě druhém budiž udán pouze důvod, proč u třetí osoby se nalézají (§ 104 říz. nesp., §§ 328, 333 a 823 o. o. z.). Soud pozůstalostní rozhodne o tom, zda se věc v držení zůstavitelově nalézala (roz. nej v. s. ze dne 24. března 1885 č. 2744, sb. »Gl. U.« č. 10489). Věci pozůstalostní, jež se v držení třetích osob nacházejí, nesmí jim příkazem soudu pozůstalostního býti odňaty (roz. nejv. s. ze dne 20. září 1887 č. 8289, sb. »Gl. U.« č. 11748). Neuznají-li dědicové nároky osob třetích na předměty s udáním ceny dle § 104 říz. nesp. do inventáře zařaděné, pak dlužno nikoliv účastníky, nýbrž pouze osoby třetí na pořad práva odkázati (§ 2 odst. 2 říz. nesp) (roz. ze dne 23. září 1891 č. 11.556 časop. »Not. Ztg.« č. 47). Předmět darování na
případ smrti nenáleží do pozůstalosti dárcovy a nepojme se tudíž do inventáře (roz. nejv. s. ze dne 27. července 1892 č. 8937, časop. »Not. Ztg.« č. 38). Obnos pojištěný nevpočte se do pozůstalosti, třebas pojistka zní na dědice zůstavitelovy (roz. nejv. s. ze dne 15. září 1874 č. 8512, sb. »Gl. U.« č. 5467 a ze dne 11. března 1884 č. 2876, sb. »Gl. U.« č. 9930); je-li však pozůstalosť obmyšlena, pak náleží pojištěné obnosy do ní (nál. nejv. s. ze dne 4. dubna 1882 č. 2513, sb. »Gl. U.« č. 8946). Obnosy, jež u spořitelny na jméno zůstavitelovo složeny jsou, pojmou se do inventáře, třebas by se příslušné knížky spořitelní v držení osob třetích nalézaly (nál. nejv. s. ze dne 4. srpna 1875 č. 8363, časop. »G. Halle« č. 99), vykáží-li se tito ale jako jich držitelé, pak nelze je do inventáře pojmouti (nál. nejv. s. ze dne 27. března 1877 č. 3620, sb. »Gl. U.« č. 6428 a ze dne 20. září 1887 č. 8289, sb. »Gl. U.« č. 11748).
6. Passiva dlužno jmenovitě tehda co nejpečlivěji při zřízení inventáře vyšetřiti, když se tento již při úmrtním sepsání zřizuje (§ 96 říz. nesp.), aby soud bez dalších vyhledávání řízení pozůstalostní skončiti mohl (§ 105 říz. nesp.). Zápis dluhu zůstavitelova do inventáře nezakládá ještě pro dědice povinnosť dluh zaplatiti (nál. nejv. s. ze dne 27. srpna 1873 č. 7871, časop. »Jur. Bl.« č. 38) a nemá žádného vlivu na posouzení platební povinnosti zůstavitelovy (nál. nejv. s. ze dne 1. března 1882 č. 2067, časop. »Ger. Halle« č. 85).
IV. Inventář o jmění obchodníka, továrnfka a živnostníka.
Stav majetkový jest z příslušných knih vyšetřiti, jež se mají prozkoumati a hledě ke dni úmrtí, po případě za přivzetí přísežných znalců, uzavříti. Stav majetku takto vyšetřený zanese se pak do inventáře. Byl-li zůstavitel jen společníkem obchodu, podniku továrního nebo živnostenského, má se o jeho podílu účetní závěrka předložití, jež dle okolností zkoumání přísežných znalců podrobena býti může. Akcie uvedou se mezi cennými
papíry (§§ 106, 206 říz. nesp., §§ 1199, 1200 o. o. z. čl. 107, 123, 133 a 264 obch. z.). Při odhadování kuksu jest dovoleno nahlédnouti do obchodních knih těžířstva (nál. nejv. s. ze dne 21. prosince 1880 č. 14332, sb. »Gl. U.« č. 8217). V. Inventář o jmění držitelů duchovních obročí.
Ku zřízení tohoto inventáře přibéře se duchovní komisař nebo jiný
zástupce správy státní а k tomu obešle se i patron. Jmění obročí oddělí se od vlastního jmění zemřelého a každé z nich zanese se do zvláštního seznamu. Při tom dlužno pomocí listin nadačních a inventáře obročí vypočísti nebo znalci na jisto postaviti, má-li obročí proti pozůstalosti pohledávku nebo je-li tomu naopak (§ 107 říz. nesp.). Předpisy sem se vztahující jsou: pro král. Česká nař. gub. ze dne 14. července 1834 č. 11677 pro Moravu a Slezsko nař. gub. ze dne 25. května 1832 č. 14970, ohledně přivzetí duchovního komisaře, zástupce patronátu, administratora, a nástupce již jmenovaného; dále dv. dek. ze dne 25. dubna 1817 č. 1332, ze dne 20. července 1824 č. 2027 a ze dne 5. března 1835 č. 4870 ohledně oddělení jmění zůstavitelova od jmění obročího a vyšetření stavby farních budov; dek. dv. kanc. ze dne 22. ledna 1841 č. 33906 ohledně zkoumání kostelních účtů a pokladen; dv. dek. ze dne 5. května 1835 č. 4870 a výn. min. ze dne 7. února 1859 č. 3 ř. z. a ze dne 28. srpna 1865 č. 6657 ohledně inventury po biskupovi. Duchovní komisař nemá nároky ani na diety, ani na jinou náhradu z pozůstalosti (výn. min. ze dne 3. ledna 1856 č. 26852).
VI. Léna a fideikomisy.
Byl-li zůstavitel poživatelem fìdeikomisu, dlužno v inventáři nejen skutečně nalezené jmění popsati, nýbrž i poznamenati, zda všecky statky a svršky, jež dle posledního nařízení zakladatele fìdeikomisu a dle starších inventářů k fìdeikomisu náležejí, tu jsou, nebo které z nich chybí. Nalezají-li se na statku svěřenském plody ku jmění zpupnému náležející anebo jiné svršky, pak dlužno o tom zvláštní inventář zříditi. Totéž platí i o lénech (§§ 108, 223—225 říz. nesp.).
VII. Náklady zřízení inventáře.
Tyto hradí z pravidla pozůstalosti; náklady spojené se zřízením inventáře o jmění fideikomisním, lenním a substitučním nese ten, na něhož požívání těchto statků přechází (§ 111 říz. nesp.). Odměnu znalců, diety a cestovné
komisaře určí soud (§ 112 říz. nesp.), jenž o zapravení jich se postará. Při nepatrných pozůstalostech a nuzných poměrech majetkových dědiců nepřísluší znalcům žádná odměna (§ 113 říz. nesp., výn. min. ze dne 22. listopadu 1870 č. 13092). Patron obročí duchovního nese sám útraty
s jeho přítomností spojené (§ 107 říz. nesp.). Náklady inventury nesou spoludědicové dle poměrů svých podílů (nál. ze dne 22. ledna 1880 č. 452, časop. »Ger. Halle« č. 40). Cessionář práva dědického ručí za zaplacení poplatků komise soudní (nál. nejv. s. ze dne 7. června 1887 č. 6492, časop. »Not. Ztg.« č. 32). Náklady inventáře, ku žádosti interessentově zřízeného, nese tento (nál. nej. s. ze dne 17. dubna 1888 č. 4616, časop. »Not. Ztg.« č. 24). Náklad inventury podniku za příčinou úmrtí
jednoho společníka, nese pozůstalost' tohoto (nál. ze dne 23. srpna 1887 č. 9235, sb. »Gl. U.« č. 52). Náklady inventáře po biskupovi neb arcibiskupovi hradí dle dv. dek. ze dne 5. května 1835 č. 4870 za jmění zpupné dědic, za jmění obroční poživatel obročí.
VIII. Poplatky.
Inventář pozůstalostní podléhá kolku 36 kr. za každý arch (p s. 79 b popl. z.). Zpráva, jíž se inventář soudu předkládá, je prosta poplatku (p. s. 9 popl. z.).

Citace:

Inventář pozůstalostní. Všeobecný slovník právní. Díl první. Accessio - Jistota žalobní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1896, svazek/ročník 1, s. 548-551.