NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

— Čís. 7566 —
Čís. 7566.

Předpisy §§ 285 a 286 ex. ř. platí i pro činžovní pohledávky zajištěné zákonným zástavním právem podle § 1101 obč. zák.
(Rozh. ze dne 1. prosince 1927, R I 958/27.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodané movitosti přikázal soud prvé stolice vymáhajícímu věřiteli Ferdinandu M-ovi pohledávku z dlužné činže pouze v přihlášeném pořadí, takže značná část její vyšla na prázdno. Rekursní soud vyhověl rekursu vymáhajícího věřitele Ferdinanda M-а potud, že mu přikázal činžovní pohledávku v pořadí výsadním. Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Stěžovateli sluší přisvědčiti, že i pro činžovní pohledávky, pro něž pronajímatel nabyl podle § 1101 obč. zák. na vnesených předmětech zákonného práva zástavního, platí předpisy §§ 285 a 286 ex. ř., podle nichž věřitelé musí své nároky na jistině, úrocích, nákladech a jiném příslušenství před rozvrhovým rokem nebo při něm ohlásiti a předložiti nejpozději při tomto roku listiny prokazující ohlášené nároky, leč by tyto listiny byly již u soudu, a jinak má se k jejich nárokům přihlédnouti při rozvrhu toliko potud, pokud pro ně exekuce dražbou byla povolena, a prodejové řízení nebylo potom opět zrušeno (§ 285 třetí odstavec ex. ř.) a podle nichž (§ 286 prvý odstavec ex. ř.) exekuční soud, rozvrhuje výtěžek postupovati musí obdobně podle §§ 212 až 214, 229, 231 až 234 a 236 ex. ř.). V tomto případě byl vymáhající věřitel Ferdinand М. k rozvrhovému roku obeslán, súčastnil se ho a při něm také podle protokolu přihlásil svou pohledávku, nikoli však jako činžovní pohledávku a také ji nepřihlásil v zákonitém pořadí. Jenom takto přihlášená pohledávka stala se předmětem soudního projednávání při rozvrhovém roku, při čemž je zvláště závažno, že podle § 214 ex. ř. rozvrhové usneseni jest učiniti podle toho, co bylo výsledkem jednání na základě ohlášek, spisů dražebního řízení — a že, pokud v určitém případě oprávněné osoby tím dotčené se shodly, má se rozvrh státi podle této dohody. Ostatně ani podle exekučních spisů není zjevno, že Ferdinandem M-em vymáhaná pohledávka byla pohledávkou činžovní. Nebyl tedy rekursní soud oprávněn, aby přihlížel při rozhodování k okolnostem Ferdinandem M-em teprve v jeho rekursu uplatňovaným, jež v rekursním řízení byly nepřípustnými novotami. Poněvadž rozvrh stal se v řízení prvého soudu podle ohlášky Ferdinanda M-а, byla mu správně pohledávka tato přiznána podle § 214 ex. ř. pouze v rámci jeho ohlášky.

Citace:

č. 1387. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 543-545.