NPD documents search: Sociální revue, 6 (1925)

Mezinárodní stíhání zločinců.

Píše Dr. Antonín Glos.
Mezinárodní stihání zločinů a zločinců, nesnadné již v době předválečné, po válce značně se ztížilo; na různé nedostatky zvláště doby předválečné upozornil jsem v »Právníku« »Zprávách práv. Jednoty, mor«, »časopisu pro právní a státní vědu«, zejména v Gross Arch. Krim. Authr. 31, str. 165 v článku »Die Verfolgung flüchtiger Verbrecher.« Příčiny neuspokojivého mezinárodního stihání zločinců jsou ovšem velmi různé, bylo o nich jednáno i na nedávném mezinárodním policejním kongresu ve Vídni, projevována sice ochota napomáhati úspěšnému mezinárodnímu stihání, ale v praxi nepozorovati vždy účinky této slibované ochoty.
Republika čsl. má — jako každý jiný stát — na věci zájem, jak ukazuje již zeměpisná poloha státu, hraničíme na stát rakouský, německý, maďarský, polský, rumunský, máme nejen s těmito sousedními, ale i jinými státy hojné styky obchodní, kulturní, politické, máme aneb uzavíráme smlouvy obchodní a jiné mezistátní smlouvy i konvence, vystěhovalectví i přistěhovalectví je poměrně dosti čilé, to vše vyvolává v našich zemích čilejší mezinárodní frekvenci a tím i zvýšený zájem na mezinárodním stihání zločinců vůbec, nejen ovšem tzv. mezinárodních zločinců.
Také neurovnané politické i hospodářské poměry sousedních států, vleklé krise hospodářské, poměry valutové mají za následek, že zvláště v našem pohraničí vyskytuje se často páchání zločinů cizími příslušníky státními, konfigurace státu našeho to usnadňuje, neméně i obtíže překročení hranic našimi orgány bezpečnostními.
Věc se komplikuje i velikými změnami vyvolanými vlivem mírových smluv co do ztráty a nabytí státního občanství, mírové smlouvy vytýčily směrnice budoucího zákonodárství republiky čsl. co do zákonného upravení těchto poměrů, blíže upravených i smlouvou s tím kterým státem. (O vlivu mírových smluv pro nabytí státního občanství viz č. 823 nález nejv. správ. soudu ve Sbírce rozhodnutí).
Obtíže vyskytují se i potud, že se přiházejí případy udělení státního občanství uprchlému zločinci, příslušníku republiky, státem asylním, třeba týž ze svazku státního propuštěn nebyl.
Asylní stát sám často nezakročí pak dosti energicky trestním řízením proti novému svému příslušníku, ač by tak dle svého vnitrostátního zákonodárství učiniti měl. Stávají se však i případy, že cizí stát z různých důvodů prostě nežádá vydání svého příslušníka derelinkvovavšího na jeho území a uprchlého na území republiky čsl., my zakročujeme pak subsidiárním řízením trestním dle § 40 tr. z. a máme tak často i značné náklady řízení trestního, takže věc má i finančně-politický význam. Zatímní návrh obecné části trestního zákona (§ 6 odst. e) je účelnější a vhodnější než ustanovení § 40 tr. z. Nemalý význam má i nedostatek smluv o vydání; ustanovení hmotného i formálního práva trestního, zabývající se mezinárodním právem trestním, zvláště vydávacím jsou celkem skrovná; vnitrostátní zákonodárství má taková ustanoveni v trestním zákoně z roku 1852, a některých zákonech trestních vedlejších (na př. zákon z 30. března 1888 č. 41 na ochranu podmořských lan telegrafních, zák. z 15. února 1922 č. 71 sb. z. a n. o vystěhovalectví, zákon na ochranu republiky z 19. března 1923 č. 50 sb. z. a n., zvláště §§ 1—9, 17, 38, mezinárodní úmluva z 4. května 1910 ř. z. z r. 1912 č. 116 a č. 184 sb. z. a n. o potírání necudných publikací, zákon o padělání peněz z 22. května 1922 č. 269 sb. z. a n.) a pak v trestním řádě z r. 1873.
Zvláštní vydávací zákon nemáme.
I při nedostatku smluv o vydání, jichž bývalá rakousko-
uherská monarchie uzavřela celou řadu, vystačili jsme sice
i po státním převratu alespoň z nouze s předpisy zvláště
trestního zákona z roku 1852 přejatými v podstatě z trestního zákona z roku 1803.
Zásady trestního zákona z roku 1803 (§§ 30—34) vyslovily nové i pozoruhodné myšlenky, jak se uznává i v literatuře mezinárodního práva trestního (F. Meili: Die hauptsächlisten Entwicklungsstufen des internationalen Strafrechtes str. 59) a zachovaly svou přizbůsobivost i účinnost za poměrů zcela změněných. Mimo to i obecně platné a obecně uznané zásady mezinárodního práva vydávacího dopouštějí i při nedostatku smluv o vydání vzdor velikým převratům v Evropě nastalým dosti účinné mezinárodní stihání zločinů a zločinců, byť i plně potřebám změněným nevyhovovaly. Možno-li celkem po stránce materielní konstatovati dosti uspokojivý stav nynější, nelze tak říci o formálním řízení vydávacím, tu vyskytují se spíše různé vady a pociťují se více než dříve: jako zdlouhavost řízení, vysvětlená často i politickými poměry toho kterého státu, zvláště zdlouhavé řízení instanční vnitrostátní (u nás radní komora — sborový soud II. stolice — ministerstvo spravedlnosti) a postup diplomatický.
I policejní ředitelství cizích států vyřizují, třeba v pilných a naléhavých věcech, dotazy třeba po několika týdnech odkazem na postup diplomatický; za takových okolností je na př. nemožno v pohraničí provésti účinné pátrání a stihání často se opětujících velikých vloupání do pokladen i veřejných úřadů, bank, samosprávných korporací, loupeží majících ráz banditství, loupežných vražd, padělání peněz a cenných papírů, rozmanitých podvodů a klamání obecenstva páchaných příslušníky cizího pohraničního státu přímo po živnostensku, loupeživého rybolovu pomocí výbušných látek, je-li řeka hranicí a p. zločinnost. Rozvětvené podloudnictví podporuje značně zločinnost.
Již pátrání je na pohraničí, vydaném mnohdy loupeživému nájezdu band, neobyčejně stiženo, neboť kooperace bezpečnostních úřadů pohraničních států je málo vyvinuta.
Státní smlouvy bývalou rak.-uh. monarchií uzavřené
pozbyly ovšem platnosti, ač mohou i nyní býti alespoň pomůckou.
Pořízení nového trestního zákona čsl. nebude, jak konstatují i vydavatelé knihy »Trestní zákony čsl.« v nejbližší době skončeno; dokud pak nebudou uzavřeny smlouvy o vydání a právní pomoci ve věcech trestních, zůstanou předpisy trestního zákona z r. 1852 a trestního řádu z r. 1873 základními normami práva vydávacího (vnitrostátního).
Nedostatečnost norem pociťuje se ponejvíce tam, kde jde vlastně o taktiku mezinárodního stihání, tedy o otázky, jež nutno, resp. i možno upraviti jen smlouvou mezistátní.
Již v dobách předválečných bylo mezinárodní stihání zločinců v poměru k některým státům (na př. Spojené státy severoamer., Anglie) obzvláště těžkopádné, ano primitivní a vnitrostátním zákonodárstvím těchto států velmi stižené na úkor zájmů obecných i poškozeného, uprchlý zločinec dovede i na útěku využitkovati všech pokroků dopravnictví a zpravodajství, jichž využiti pátrajícím úřadům je pro požadavek různých obřadností, na př. jde-li o zatčení, velmi znesnadněno.
Hlavní úspěch mezinárodního stihání zločinců může býti zaručen jen zjednodušením, urychlením řízení bez zbytečných formálností a polemik, při čemž ovšem nutno a zajisté i možno poskytnouti dostatečných záruk osobě, o jejiž extradici se jedná.
Po té stránce je i recipované zákonodárství republiky čsl. nedokonalé, neboť dle § 59 tr. ř. je v odporu k demokratickým zásadám našeho řádu právního obviněný, o jehož extradici se jedná, vlastně objektem řízení vydávacího, nikoliv stranou. Nejdůležitějším požadavkem je alespoň přímý styk bezpečnostních úřadů států, vydání žádajícího i dožádaného zvláště ve stadiu stihání uprchlého zločince, různých pátrání a stopování a pak zvláště úprava kooperace bezpečnostních úřadů na pohraničí.
Státy sousedící mají zajisté na tom zájem, aby zvláště v pohraničí byla bezpečnost osoby a majetku. V republice čsl. získala nesporně služba bezpečnostní postátňováním policie, zejména zřízením policejních ředitelství ve větších místech a důležitých městech pohraničních, centralisace služby bezpečnostní je stihání zločinů a zločinců nesporně na prospěch, než přílišná roztříštěnost bezpečnostní služby mezi různé činitele, samosprávné a státní:
Je-li nynější doba již vhodná a příznivá uzavírání smluv o vydání a poskytování právní pomoci ve věcech trestních a jaké požadavky se mají ve smlouvách těch uskutečniti, resp. co vše bude již lze a radno uskutečniti, je quaestio facti dle poměru panujících mezi kontrahenty a dle jejich právních i politických poměrů, stavu zákonodárství, obzvláště i soudnictví, nyní v mnoha státech těžkou krisí postiženého (mezinárodní obchod stěžuje si na př. na poměry v SHS.). Zatímní návrh obecné části trestního zákona vydaný ministerstvem spravedlnosti má ustanovení o vydání zločinců v § 10—12, místní platnost zákonů trestních upravena je §§ 6—9, těžiště je položeno ovšem do smluv o vydání; uchylují-li se smlouvy od ustanovení §§ 6—11, vyžadují schválení zákonem. Za podmínek § 11 může býti vydán i příslušník republiky cizímu státu, což je velikou novotou v dosavadní naší soustavě trestní, proti niž při dostatečných zárukách nelze ničeho namítati.
Po stránce legislativní techniky je zachována metoda
dosavadní, neboť nepomýšlí se na zvláštní zákon vydávací.
Zatímní návrh obecné části trestního zákona nedovoluje proto usouditi, zdali a co by vyzískalo mezinárodní stihání zločinců, neboť to bude lze poznati hlavně ze smluv o vydání.
Zatímní návrh věnoval pozornost typickým případům mezinárodní kriminality: obchod ženami, otrokářství, námořní lupičství, padělání cizozemských peněz nebo cizozemských cenných papírů, dále vůbec zločin obecně nebezpečný aneb jiný trestný čin, k jehož stihání je republika zavázána mezinárodní smlouvou.
Podle § 6 odst. 2 bude podle trestních zákonů republiky potrestán i cizinec, který se dopustil v cizině těchto deliktů, předpokládaje, že nedojde k vydání.
Tu jedná se o světové zločiny, z nichž je nejtypičtější světový zločin obchod ženami (viz též § 35 zákona o vystěhovalectví ze dne 15. února 1922 č. 71 sb. z. a n., kdež tato zásada uzákoněna. Pozoruhodné je ustanovení § 226 říš.-něm. osnovy trestního zákona z r. 1919, jež ukládá povinnost denunciační tomu, kdo se dozví o přípravách — Vorhaben — takového zločinu. Má se umožniti, aby policie zavčas zakročila a zločinci oběť vyrvala.).
Zájem na stihání světových zločinců je ovšem nemalý a i zde pociťuje se nedostatek soustavného i účinného postupu, možnost příznivého výsledku je závislá na velmi četných předpokladech jak vnitrostátních tak i mezistátních. (Zákonodárství vnitrostátní, organisace služby bezpečnostní, evidence, mezinárodní ujednání o taktice mezinárodního pátrání i stihání, zákonná úprava spolupráce obecenstva atd.) —
Po světové válce rozšířil se měrou neobvyklou zločin padělání peněz a cenných papírů, páchání jeho usnadněno bylo ovšem i tehdejší nedokonalou výrobní technikou a velikými valutovými rozdíly, jakož i tím, že padělání peněz prováděné zvláště v cizozemských dílnách padělatelských mělo často účelem poškozovati hodnotou platidel určitého státu (srovn. § 1 odst. 2. zák. o paděl. peněz) a že padělání peněz provozováno bylo přímo za cíly politickými. Mezinárodní styky hospodářské těmito jevy nesporně trpěly, stihání v cizině bylo neobyčejně obtížné zvláště v dobách, kdy mezistátní poměry byly ještě nevyjasněny.
Na tomto poli byly různými státy získány cenné zkušenosti kriminalistické, jichž bude lze využitkovati i pro mezinárodní stihání takových zločinců. Jest nepochybno, že zásady mezinárodního práva trestního, zejména práva vydávacího, v mnoha směrech (zvláště i v otázce politických zločinů, defraudaci daňových, deliktů úřednických a p.) vyžadují po nastalých velikých politických změnách revise a doplnění, tak jako i jiné otázky se mezinárodně řeší dle zcela nových hledisk. (Ochrana minorit, vystěhovalectví, mezinárodní prostředkování práce a mezinárodní ochrana práci hledajících atd.)

Citace:

Právní názor, že vdově po vál. poškozenci, která s manželem padlým ve válce nežila v době jeho úmrtí ve společné domácnosti a které proti němu nepříslušel nárok na placení alimentů, nepřísluší .... Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1925, svazek/ročník 6, s. 149-150.