NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9892.

Jazykové právo. — Pojištění sociální: K otázce jazykové úpravy nápisů na budovách a místnostech okr. nemoc. pojišťoven jakož i jejich vyhlášek.
(Nález ze dne 12. května 1932 č. 7839.)
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna ve V. (adv. Dr. Bedř. Eiselt z Litoměřic) proti ministerstvu sociální péče (odb. r. Dr. Jan Řípa) o jazykové právo.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Místní odbor Národní jednoty severočeské ve V. upozornil min. soc. péče, že na budově tamní okr. nemoc. pojišťovny jsou všechny nápisy zevně i uvnitř toliko v jazyku německém, místo dvoujazyčných, a dodal, že očekává, že min. zjedná nápravu. Min. soc. péče zaslalo nato Ústřední sociální pojišťovně výnos ze 3. července 1929 č. 11007/P-1928 tohoto znění: »Ke stížnosti místního odboru Národní jednoty severočeské ve V. do označení nemocenské pojišťovny ve V. zaujímá min. soc. péče toto stanovisko: 1. Budovy nemoc. pojišťoven jest vždy označovati nápisem v jazyku čsl. 2. Budovy nemoc. pojišťoven, jejichž působnost se vztahuje na soudní okres, ve kterém podle posledního soupisu lidu obývá alespoň 20% státních občanů téhož, avšak jiného jazyka než čsl., jest označiti nápisem v jazyku této menšiny (menšin), při čemž nápis v jazyku čsl. musí býti na prvním místě a — Č. 9892 —
musí míti aspoň stejné rozměry a stejnou úpravu jako nápis v jazyku menšinovém. 3. Totéž platí co do jazyka veř. vyhlášek.« Ústřední sociální pojišťovna byla ministerstvem zároveň požádána o sdělení, jaká opatření v této věci učiní. Ústřední sociální pojišťovna intimovala pak cit. výnos v uvedeném znění stěžující si pojišťovně a podle dalšího jeho obsahu doložila, že min. soc. péče opírá své stanovisko o ustanovení § 3 odst. 3 jaz. zák. a odůvodňuje je tím, že nemoc. pojišťovny vystupují v určitém svém oboru činnosti jako úřady a že vykonávají v přeneseném oboru působnosti úkoly státní správy, v nichž jim přísluší právo rozhodovati. Zároveň uložila stěžující si pojišťovně, aby podle sděleného jí stanoviska min. soc. péče zevní označení své budovy, jakož i úpravu slovní výplně pečeti a veř. vyhlášky provedla a toto provedení jí ohlásila.
Stížnost u nss podaná, označujíc cit. výnos min. soc. péče jako nař. rozhodnutí, dovozuje, že z jeho úvodu vyplývá, že žal. úřad zasahuje jím do právní sféry stěžující si pojišťovny a čelí k tomu, aby porušilo její subj. právo, pročež stěžující si pojišťovna jest ke stížnosti legitimována. Žal. úřad naproti tomu popírá v odv. spise, že by nař. výnos měl právní povahu rozhodnutí neb opatření podle § 2 zák. o ss, ježto se jím nerozhoduje žádný konkrétní jazykový spor ve smyslu § 7 jaz. zák., nýbrž výnos ten obsahuje toliko projev právního názoru, jest jen abstraktním aktem, jímž nebylo do právní sféry stěžující si pojišťovny přímo zasaženo. Žal. úřad namítá, že stížnost jest z tohoto důvodu nepřípustná a navrhuje její odmítnutí.
K této námitce i z povinnosti úřední musil se nss především zabývati otázkou právní povahy nař. výnosu, t. j. je-li výnos ten rozhodnutím neb opatřením správního úřadu, naříkatelným před nss-em podle § 2 zák. o ss, po případě mohlo-li jím býti zasaženo do subj. práv stěžující si pojišťovny.
Podle ustálené judikatury nss-u lze pod pojem »rozhodnutí« neb »opatření« ve smyslu tohoto zákonného ustanovení subsumovati jen takové výroky správních úřadů, jimiž se s konečnou platností autoritativně a s účinkem právní moci zakládá neb upravuje určitý právní poměr. Nutno tedy s tohoto hlediska zkoumati, jaký jest obsah nař. výnosu. Výnos ten skládá se ze dvou částí. V první části sděluje žal. min. Ústř. soc. pojišťovně, jaké stanovisko zaujímá všeobecně k podání Místního odboru Národní jednoty severočeské ve V. v příčině jazykové úpravy nápisů na budovách nemocenských pojišťoven, jejich veř. vyhlášek a slovní výplně pečetí vůbec se zřetelem na ustanovení § 3 odst. 3 jaz. zák. Ve druhé části žádá pak min. Ústř. soc. pojišťovnu, nad níž přísluší mu podle § 86 zák. č. 184/28 vrchní dozor, aby mu sdělila, jaká opatření v této věci učiní, zřejmě ve své funkci dozorčího úřadu nad nemoc. pojišťovnami (§ 86 a) cit. zák.).
Stížnost napadá jen první část uvedeného výnosu min. soc. péče, kdežto v příčině opatření, jež Ústř. soc. pojišťovna ve smyslu jeho učinila, uvádí, že příkaz stěžující si pojišťovně od ní daný byl vzat v odpor zvláštní instanční stížností. Se zřetelem k tomu dlužno se omeziti jen na zkoumání právní povahy první části nař. výnosu. Pokud jde o tuto první jeho část, projevil v ní žal. úřad svůj právní názor v ten smysl, že nemoc. pojišťovny vystupují v určitém svém oboru činnosti jako samosprávné úřady, vykonávající v přeneseném oboru působnosti úkoly státní správy s právem rozhodovacím, pročež spadají pod ustanovení § 3 odst. 3 jaz. zák. Z projevu tohoto právního názoru nevyvodil však žal. úřad sám nijakých právních důsledků a nevtělil jej ve výrok upravující autoritativně práva a povinnosti strany a schopný právní moci, nýbrž ponechal Ústř. soc. pojišťovně, aby v oboru své vlastní působnosti jako dozorčí úřad nad nemoc. pojišťovnami ze sděleného jí právního názoru min. vyvodila pro stěžující si pojišťovnu konkrétní důsledky, což se také stalo. Projev právního názoru sám o sobě nezakládá však, — jak nss již opětně vyslovil (srov. na př. nál. Boh. A 2001/23) — právních účinků proti straně, jež by mohly nabýti proti ní moci práva, a strana nemůže proto námitky proti právnímu názoru úřadu uplatňovati stížností u nss podle § 2 zák. o ss.
O tom, že žal. min. nemělo ani v úmyslu o podání Místního odboru Národní jednoty severočeské ve V. rozhodnouti podle § 7 jaz. zák. jako o jazykové stížnosti ve své vlastnosti jako státní úřad dohlédací, svědčí nejen obsah uvedené druhé části napadeného výnosu, ale i záznam obsažený ve správních spisech, podle něhož vyřízení podání toho bude upraveno jen jako projev právního stanoviska, kterážto forma byla ve výnosu také zachována. Při tom budiž podotknuto, že vzhledem k jeho obsahu okolnost, že se v něm podání to označuje jako stížnost, nemá závažného právního významu. Měl tím býti Ústř. soc. pojišťovně zřejmě sdělen jen podnět, který k projevu právního názoru min. v dodaném jí výnosu zavdal příčinu.
Ježto podle těchto úvah tento výnos žal. min. ve své nař. části nelze pokládati za rozhodnutí ani za opatření ve smyslu § 2 zák. o ss, jímž by mohlo býti zasaženo do subj. práv stěžující si pojišťovny, byla její stížnost odmítnuta jako nepřípustná.

Citace:

č. 4959. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 137-159.