Č. 8085.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitosti: Převod na nevlastního syna a na snachu není prost dávky podle § 4 č. 3 dávk. řádu českého z r. 1915.
(Nález ze dne 3. září 1929 č. 16216.) Prejudikatura: Boh. A. 1096/22.
Věc: Josef a Marie H. v Ch. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Spisem notářským ze 14. září 1920 postupili Josef a Marie Š. Josefu a Marii H. domek s pozemky, každémul polovicí, za 2000 Kč. V řízení ukládacím uplatňoval Josef H., že jest synem postupující Marie Š., Josef Š. že jest jeho otčímem, Marie H. že jest snachou jmenovaných, a dovolával se podle ustanovení § 4 č. 3 vl. nař. č. 545/ 1920, resp. dávk. pravidel z r. 1922 úplného osvobození od dávky.
Záručním platebním rozkazem ze 7. března 1927 byla nabyvatelům vyměřena dávka z přírůstku hodnoty nemovitosti částkou 2685.01 Kč, to jest vzhledem k § 4 č. 3 dávk. řádu z r. 1915 třemi čtvrtinami vypočtené dávky. Rekursu do tohoto plat. rozkazu bylo nař. rozhodnutím vyhověno potud, že dávka snížena na 2316.20 Kč, jinak však rekurs zamítnut.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Stížnost béře nař. rozhodnutí v odpor pro nesprávnost výkladu § 4 č. 3 řádu o dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí z 29. prosince 1915 č. 83 z. z. česk., dle něhož nejsou dávce podrobeny úplatně převody s předků na potomky, hájíc názor, že v pojmu »potomek jsou zahrnuti i nevlastní syn, jakož i snacha. Názor ten jest mylný v obou směrech.
Ustanovení odst. 3 § 4 dávk. ř. z r. 1915 osvobozuje od dávky převody »s předků na potomky«. Poněvadž dávkový řád pojem »potomků« sám nevymezuje, dlužno slovo to bráti v technickém smyslu o. z. o., jenž slovem »potomci« (§§ 40 a 41 o. z. o.) rozumí pouze pokrevní příbuzné v linii sestupné na rozdíl od osob v poměru švagrovském. Nespadá tedy pod pojem »potomků« ani nevlastní syn, ani snacha. S výkladem tím je v souhlasu také prov. nař. k dávk. řádu z 31. prosince 1915 č. 3 z. z. z r. 1916, které v čl. 4 odst. 5 stanoví, že »předky« rozuměti jest bez rozdílu stupně všechny příbuzné v linii vzestupné a »potomky« všechny příbuzné v linii sestupné (§ 42), při čemž mezi původem manželským a nemanželským nečinil se rozdílu, z kteréhožto důvodu nejsou dávce podrobeny ani převody s předků na nemanželské potomky. Nss vyslovil pak — vycházeje z téhož výkladu sporného ustanovení — již v nál. Boh. A. č. 1096/22), že zeť nepatří mezi potomky ve smyslu § 4 č. 3 dávk. řádu z r. 1915.
Sproštěn dávky jest tudíž pouze převod 1/4 nemovitosti s Marie Š. na jejího vlastního syna Josefa H., kdežto převod s Josefa Š. na jeho nevlastního syna Josefa H., dále pak převod na Marii H. vůbec, poněvadž nejde o převod s předků na potomky ve smyslu shora vymezeném, dávky sproštěn není. Právem proto žal. úřad podrobil dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí 3/4 převedených nemovitostí, osvobodiv pouze onu 1/4, které nabyl Josef H. od Marie Š.

Citace:

Č. 8085. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 82-83.