Čís. 3357.


Porušení předpisů § 116 tr. ř. nepřibráním soudních svědků a obžalovaného k ohledání a § 221 tr. ř. nepředvoláním znalce nejméně tři dny před hlavním přelíčením není ohroženo zmatečností podle § 281 čís. 3 tr. ř. a není ani zmatečností podle § 281 čís. 4 tr. ř., nebyl-li při hlavním přelíčení učiněn návrh na odklizení domnělé závady.
(Rozh. ze dne 21. prosince 1928, Zm II 468/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 12. listopadu 1928, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže podle §§ 171, 173, 174 II c), 176 II a), 179 a 180 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Stěžovatel dovozuje, že jest opodstatněn důvod zmatečností podle čís. 4 § 281 tr. ř., poněvadž bylo nesprávně použito zákona a zásad řízení podstatných se stanoviska obhajoby tím, že k důkazu znaleckému ve vyšetřování, který se jeví býti vlastně ohledáním ve smyslu § 116 a násl. tr. ř., nebyli přibráni ani soudní svědci ani obžalovaný, jak to § 116 tr. ř. předpisuje, a ačkoliv toho bylo zapotřebí, a dále proto, že soud nepředvolal k hlavnímu přelíčení znalce, ač § 221 tr. ř. ustanovuje, že jest znalce předvolati nejméně tři dny před hlavním přelíčením. Vytýkané vady nelze uplatňovati ani jako zmatky podle čís. 3 § 281 tr. ř., neboť nejsou pod sankcí zmatečnoisti ani se nevyskytly v hlavním přelíčení, aniž lze k nim přihlédnouti s hlediska zmatku podle čís. 4 § 281 tr. ř. proto, poněvadž předpokladem pro uplatňování tohoto důvodu zmatečnosti je, že byl při hlavním přelíčení učiněn návrh, a že opomenutím jeho aneb nálezem soudu o něm opomenuto nebo nesprávně použito bylo zákona nebo zásady trestního řízení, jichž šetřiti káže podstata řízení, kterým se zabezpečuje trestní obhajování. Poněvadž podle obsahu protokolu o hlavním přelíčení obhájce neučinil návrhu takového obsahu, jaký učiněné výtky mají, neměl soud vůbec příčiny se o nich usnášeti a není proto podkladu pro uplatňování zmatku podle’ čís. 4 § 281 tr. ř., který není v této části po zákonu proveden. Zmateční stížnost byla proto, ve smyslu § 4 čís. 1 a 2 zák. z 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878 jako zřejmě bezdůvodná a neprovedená vůbec již v neveřejném sedění zamítnuta.
Citace:
Čís. 3357. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 817-818.