Čís. 11891.

Útratám odhadu a dražby nemovitosti nepřísluší přednostní právo.
(Rozh. ze dne 15. září 1932, R II 338/32.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost nepřikázal soud prvé stolice v přednostním pořadí náklady odhadu nemovitosti. Důvody: Náklady, odhadu nepožívají přednostního práva na uspokojení před knihovními věřiteli, nýbrž mohou býti zapraveny jen v pořadí pohledávky, pro kterou bylo dražební řízení zahájeno. Tak stanovil již § 9 zákona ze dne 10. června 1887, čís. 74 ř. zák. a exekuční řád ze dne 27. května 1896, čís. 79 ř. zák. v § 216 přesně určil výčetmo, které pohledávky a v jakém pořadí mají býti zapraveny z nejvyššího podání, a nelze toto ustanovení doplňovati obdobou předpisu § 286 ex. ř. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Soud prvé stolice zcela správně odůvodnil, že náklady odhadu nemovitosti nemají přednostní právo na uspokojení před knihovními věřiteli. Ze zákona nelze přednostní právo pro ně vyvoditi. Zejména nelze souhlasiti s názorem stěžovatelky, že předpis § 286 ex. ř., který jest pojat do druhého oddílu ex. ř. o exekuci na jmění movité, jest předpisem všeobecným, jehož lze použíti i při ostatních druzích exekuce, právě jeho zařádění svědčí o tom, že platí jen při exekuci na jmění movité. Tím vyloučeno jest i jeho obdobné použití při exekuci reální, to tím více, an § 286 ex. ř. předpisuje, že určitých předpisů o exekuci reální má býti obdobně použito i při exekuci na jmění movité, a pak teprve v druhém odstavci stanoví pro exekuci na jmění movité, že náklady odhadu mají býti napřed z rozdělované podstaty zapraveny. Naprosto nelze souhlasiti s názorem, že by se mohlo použiti obdobně předpisů o vnucené správě. Správně uvedl též první soud, že při reální exekuci nemusí všichni věřitelé míti stejný zájem na dražbě, takže nelze předem tvrditi, že odhad a dražba byly prováděny v zájmu všech. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Ve vysvětlivkách k vládní osnově exekučního řádu číslo 79/1896 (materialie I. svazek, str. 546) se k ustanovením o rozvrhu nejvyššího podání za nemovitosti výslovně uvádí, že, co se týče vedlejších nákladů, zůstává při dosavadním platném právu a rovněž, že zůstává při tom, že útratám odhadu a dražby, jak bylo v novele ze dne 10. června 1887, čís. 74 ř. zák. (§ 9) stanoveno, právo přednostní nepřísluší. V § 216 ex. ř., v němž stanoveno je pořadí nároků při rozvrhu dražebního výtěžku za nemovitosti, útraty odhadu a dražby jako přednost požívající uvedeny nejsou. Že nelze, co se týče útrat odhadu a dražby při nemovitostech, použíti ani ustanovení čís. 1 § 206 ex. ř. o nákladech vnucené správy ani ustanovení § 286 ex. ř. o přednosti oněch nákladů při rozvrhu výtěžku za movitosti, dovodily případně soudy nižších stolic. Dovolací rekurs domáhající se toho, by útraty odhadu byly z rozvrhovaného nejvyššího podání za prodanou nemovitost přikázány v přednostním pořadí, není opodstatněn a bylo se o něm usnésti, jak se stalo.

Citace:

č. 11891. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 171-172.