Č. 8178.

Elektrisace. — Živnostenské právo: I. Nepříčí se zásadě soustavné elektrisace, jestliže majitel soukromého podniku elektrického hodlá přebytečné energie svého závodu využitkovati k dodávce elektr. energie v zájmu všeobecném. — II. K místním poměrům ve smyslu § 3 min. nař. ze dne 25. března 1883 č. 41 ř. z. čítati dlužno nejen technickou možnost zásobení elektrickou energií ze zdrojů již existujících, nýbrž i momenty hospodářské, zejména i možnost hospodárnějšího (levnějšího) ukojení potřeby elektrické energie.
(Nález ze dne 16. října 1929 č. 5882/28.)
Věc: Firma J. & F., parní pila v Š. proti ministerstvu obchodu o koncesi k dodávání elektrického proudu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním ze 20. března 1925 žádal František J., majitel pily v Š., o udělení koncese k výrobě, vedení a dodávání elektrického proudu v Š. Žádost odůvodňoval tím, že ve své živn. provozovně vyrábí a upotřebuje elektr. proud, že dále v Š. se utvořilo čistě obecně prospěšné elektrárenské družstvo, jež má za účel obstarávati pro obyvatelstvo elektr. proud, že František J. dodává vyrobený proud výlučně tomuto družstvu za cenu, jíž se jen kryjí výrobní náklady, takže toto družstvo může členstvu dodávati elektr. proud za poloviční cenu, než jakou žádá severomoravská elektrárenská akc. společnost. K tomu cíli najalo prý zmíněné družstvo od žadatele veškeren elektr. proud, pokud ho žadatel sám ve svém podniku nespotřebuje.
Rozhodnutím zspé v Brně z 31. ledna 1926 nebylo žádosti vyhověno, poněvadž místní potřeba obyvatelstva nevyžaduje této koncese, neboť může býti kryta kdykoli sev. mor. elektrárnami v Zábřehu, jejichž dálkové vedení vysokého napětí 22 000 Voltů probíhá v bezprostřední blízkosti Š., takže udělením koncese by byla porušena zásada soustavné elektrisace Moravy.
Nař. rozhodnutuím nebylo vyhověno odvolání dnešních st-lů z důvodů rozhodnutí zspé.
O stížnosti proti tomu podané uvažoval nss takto:
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost namítajíc: 1. že otázka místní potřeby může býti řešena jen s hlediska hospodářských úvah, zejména pak s ohledem na tu okolnost, že st-lka může svoji přebytečnou elektr. energii dodávati daleko levněji, než sev. mor. elektrárny, 2. že se nař. rozhodnutí příčí i zákonu o soustavné elektrisaci, ježto účelem tohoto zákona jest právě využití všech přirozených zdrojů elektřiny a to i za součinnosti podniků, které nebyly zřízeny jako podniky všeužitečné, 3. že pro udělení žádané koncese jsou jedině směrodatný předpisy živn. řádu, nikoli však zákon o soustavné elektrisaci.
Námitkám těmto dal nss za pravdu.
Podle § 1 nař. min. obch. a min. vnitra z 25. března 1883 č. 41 ř. z. jest po živnostensku provozované zařizování závodů na výrobu a vedení elektřiny pro účely tam blíže vytčené vázáno na koncesi, kterou uděluje politický úřad zemský. Podle § 3 téhož nař. dlužno při udělení koncese přihlížeti k místním poměrům. Zařízení závodu při této živnosti potřebuje podle § 4 cit. nař. schválení ve smyslu ustanovení živn. řádu o živn. provozovnách.
Pokud jde především o dosah předpisu § 3 cit. nař., nemohl nss předpisu tomuto dáti tak úzký výklad, jakoby poměry místními bylo rozuměti jen místní potřebu koncese s hlediska zájmů veř. Pojem »místní poměry« je širší než »místní potřeba«, při čemž ovšem i místní potřeba jest jedním z momentů, jež ve svém souhrnu tvoří místní poměry. Místní poměry jsou vedle místní potřeby určovány zvláště též hospodářskými poměry konsumentů a možností hospodárnějšího a tedy i levnějšího ukojení potřeby elektr. energie.
V případě dnešního sporu odepřel žal. úřad žádanou koncesi nejprve z toho důvodu, že udělení koncese není místní potřebou odůvodněno, opíraje se jedině o skutečnost, že v bezprostřední blízkosti probíhá dálkové vedení, z něhož může býti kryta potřeba elektr. energie pro obec Š. Avšak pouhá technická možnost dostati elektr. proud ze zdroje již existujícího, nemůže odůvodniti závěr, že místní poměry činí udělení žádané koncese zbytečným nebo dokonce nepřípustným. Záležíť ještě na poměrech jiných, jmenovitě na vzpomenutých již poměrech hospodářských, které při posouzeni poměrů místních již podle zákona rozhodných padají spolu na váhu. Prvý z důvodů, jež žal. úřad pro odepření sporné koncese uvedl, nemá tedy dostatečného podkladu.
Z nař. rozhodnutí nelze přesně poznati, ve kterém směru by byla podle mínění žal. úřadu udělením žádané koncese porušena zásada soustavné elektrisace Moravy. Žal. úřad uvedl toliko, že sev.-mor. elektrárny v Zábřehu mají dálkové vedení v bezprostřední blízkosti Š. a že potřeba tohoto místa může kdykoli býti kryta z tohoto dálkového vedení. Z toho lze souditi, že podle mínění žal. úřadu ze zásady soustavné elektrisace plyne, že potřeba elektr. energie má býti v prvé řadě hražena z výroben podniků všeužitečných. Pro tento názor neskytá však zákon o soustavné elektrisaci žádné opory. Účelem zák. č. 438/19 jest dle § 1 co možno nejdokonalejší využitkovámí všech přírodních zdrojů energie a hospodárné její rozvedení ve všeobecném zájmu. Do služeb této myšlenky staví zákon jednak t. zv. elektrické podniky všeužitečné, jimž přiznává rozsáhlá práva a výhody (§§ 4—24), jednak i podniky jiné, jimž může býti uloženo, aby, mají-li elektr. dílo nebo vodní sílu, kterých není úplně využito, ve veř. zájmu a v rámci soustavné elektrisace jich náležitě využily (§ 27 odst. 1 cit. zák.); po případě může využitkování těchto zdrojů elektr. energie býti svěřeno jinému podnikateli (§ 27 odst. 2 cit. zák.) Nějakého ustanovení v tom směru, že nové podniky elektrické kromě podniků všeužitečných nemají býti provozovány, zákon neobsahuje. Nepříčí se také zásadě soustavné elektrisace, jestliže majitel podniku elektrického hodlá přebytečné energie svého závodu využitkovati k dodávce elektr. energie ve všeobecném zájmu. Ba naopak úmysl takový je právě v intencích předpisu § 27 odst. 1 cit. zák.
Z úvah těchto jde na jevo, že z pouhé okolnosti, že dálkové vedení sev.-mor. elektráren probíhá v bezprostřední blízkosti Š., ještě neplyne důsledek, že udělení žádané koncese st-lům příčilo by se zájmům soustavné elektrisace Moravy. Otázkou, zda a jakým omezením by se provozovna st-lů musila podrobiti s hlediska předpisů zák. č. 438/19, se žal. úřad nezabýval, ježto se nejednalo o schválení technického zařízení provozovny st-lů, nýbrž jen o otázku koncese. Nemůže tedy ani nss o otázkách těch uvažovati.
Ježto tedy nař. rozhodnutí nemůže po zákonu býti opřeno ani o důvod sub 2. uvedený, bylo je zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 8178. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 271-273.